
PŘÍMO Z BULHARSKA | Útok skifaře Ondřeje Synka na historický šestý titul na mistrovství světa se v Plovdivu poznamenala nešťastná nehoda ze samotného úvodu závodu. Synkovi se po pár záběrech otočilo veslo po nárazu o bójku a výtečného Nora Kjetila Borcha ve výhodné šesté dráze už nechytil. Kvůli prohrané sázce bude muset na den do fabriky Škody. I tak slaví stříbro, nevídanou patnáctou medaili v řadě z vrcholných akcí.
Co krátce po startu přihodilo?
„Asi po třech čtyřech tempech jsem zachytil veslem o bójku a hned na to jsem chytil kraba. Skoro jsem se zastavil. Borch se vzdaloval, takže jsem musel v první pětistovce zapnout, aby mi moc neujel, ale kvůli tomu jsem tam nechal moc sil.“
Jak často se taková věc stane?
„Moc často se to nestává, není to nějak běžné. Ani si nemyslím, že to byla moje extra velká chyba, ale prostě se stalo. Viděl jsem, že Kjetil byl taky blízko bójek, ale hned to nějak ukormidloval. Mě to odfouklo, že jsem měl veslo až skoro za těmi bójkami a prakticky tím závod pro mě… Nechci říct, skončil, ale dost mě to ovlivnilo a bylo to pak pro mě o to obtížnější.“
Dalo se ještě bojovat?
„Víceméně jsem závod pokazil hned na začátku. Letos na to mám nějakou smůlu. Na regatě v Lucernu jsem si zase vyhodil veslo z ruky, tady jsem zase chytil kraba. Na startu foukal silný vítr z boku, hodilo mě to k bójce a po nárazu se mi otočilo veslo. Zklamal mě průběh závodu, hodně foukla povítr, a jak se jsem tam zůstal viset, už to nešlo dojet, protože lodě mají velkou rychlost. Borch jel celou dobu přede mnou a když viděl, že dávám nástup, tak na to okamžitě reagoval. Bylo to nedojetelný…“
Do jaké míry Norovi pomohla šestá dráha, která se na šampionátu ukazovala jako nejvýhodnější?
„Jsme venkovní sport, tak to musíme brát. Dneska měl možná výhodnější dráhu. Když jsem viděl skif ženských, jak Irka (Sanita Puspureová taky jela v dráze číslo šest) vyhrála o hrozný flák před Jeannine Gmelin, která byla jasnou favoritkou a vyhrávala, co se dá, tak možná třeba jo, ale to je kdyby. Nejde to takhle brát. Dneska jsme prostě byli druzí, příště zas budeme první, anebo už nebudeme nikdy ani druzí ani první.“
Jak se srovnáváte s faktem, že se vám nepovedlo získat historický šestý titul?
„Už jsem o tom mluvil před šampionátem. Pro mě nejsou statistiky zase tak moc důležité. Zlato by bylo hezčí. Mám jich pět a půl… (smích). Uvidíme, jak to půjde příští rok. Třeba to vyjde. Moje kariéra je ověnčená medailemi, tohle bylo sedmnácté finále a dvanáctá medaile z mistrovství světa.“
Nevyhrál jste, takže jste prohrál sázku a čeká vás den práce ve Škodovce, těšíte se?
„Těším se. Ta sázka se mi líbila, oboje pro mě byla výhra. Do fabriky se těším, aspoň poznám něco nového. A když nevyjde Tokiu, budu mít třeba práci…“ (smích)
Co jste říkal na to, že pořadatelé kvůli silnému bočnímu větru na poslední chvíli změnili nasazení do drah?
„Určitě to bylo lepší. Proto se vyplatí vyhrát semifinále, aby měl člověk jistotu. Ale organizátoři mě trochu zklamali. Když jsme šli na vodu, tak říkali, že budou přehazovat rozlosování na druhou stranu, že bude dvacet minut zpoždění. Tak jsem šel zpátky do stanu a najednou vidím, jak všichni soupeři už chodí na vodu, tak jsem běžel rychle zjistit, co se děje a už mi říkali: Žádné zpoždění, zase jedeme podle plánu. Tak jsem šel o deset minut později než běžně na vodu. Ale to je jedno…“
Co říkáte na výkony původních favoritů Novozélanďana Robbieho Mansona a Němce Olivera Zeidlera, kteří skončili bez medaile?
„Novozélanďan? Viděl jsem od začátku závodu, že to není úplně ono. On je trochu psycho. U Němce si myslím, že to je pro něj první velké finále, trochu doplatil na psychiku. Nezkušenost taky asi…“
Teď se zaměříte už na Tokio?
„Teď hurá na pivo (směje se)… Olympiáda je ještě daleko. Za dva roky se může stát cokoliv. Zatím se budou kukat směrem k příští sezoně, v níž bude potřeba se do Tokia kvalifikovat.“
Dáte si konečně grilovanou klobásu, kterou vám v hotelu před závody neúnavně servírovali?
(smích) „Dám si tunu grilovaných klobás! Hlavně si dám pivo!“