Už to bude rok. Legendární veslař Ondřej Synek vloni v červnu naposledy vystoupil ze skifu a od té doby v něm neseděl. Z šampiona se proměnil ve sportovního ředitele svazu a snaží se přimět nadějnou novou generaci ke své představě, jak se postavit k výzvě profesionálního sportu. „Musel jsem lidem říkat nepříjemné věci,“ říká Synek na startu sezony, která bude vrcholit MS v Račicích.
Sám se dočkal vesmírné slávy. Kariéru končil jako pětinásobný mistr světa, trojnásobný olympijský medailista. Za neskutečnou dřinu a vrcholnou oběť svému sportu dostal téměř maximální odměnu. Teď Ondřej Synek nabádá své nástupce, aby se vydali jeho cestou. Tvrdou, únavnou a bolavou. S lákavou, ale nejistou odměnou.
Jak si zvykáte v nové roli sportovního ředitele svazu a zároveň tzv. vedoucího staršího trenéra na Dukle?
„Zvykám si. Už jsem se do toho trochu dostal. Samozřejmě to pro mě bylo ze začátku malinko těžké, musel jsem lidem říkat nepříjemné věci, což se ne vždy sešlo s dobrým ohlasem. Takže i nějaké hejty k tomu patří, ale naučil jsem se s tím pracovat. Je to jiná funkce, než být v té lodi a závodit. Někdo to řídit musí a teď je to na mně.“
S čím konkrétně jste měl problémy?
„Narazil jsem samozřejmě hned na začátku. Nikdo si do toho nenechá mluvit a zkušenosti nikoho moc nezajímají. Když někoho zajímají, přijde sám a zeptá se, a já mu rád poradím. Nejvíc to řešíme s Honzou Navrátilem, který má na starost párové čtyřky seniorů a kategorie do 23 let. Rád si vyslechne ty zkušenosti, u ostatních se to moc neshledává s ohlasem. Nikomu to nenutím, máme zkušené trenéry, vědí, jak trénovat a je to na nich.“
Co se snažíte změnit?
„Hlavně přístup samotných závodníků, což je hrozně těžké. Když jsem dělal ten sport, tak jsem se mu snažil dávat sto padesát procent. O některých veslařích a veslařkách nejsem přesvědčený, že tomu chtějí obětovat tu dřinu. A to je pak hrozně těžké. Přemlouvat je nemůžu, musí chtít sami. Přiznám se, že jsem trochu v kleštích a nevím, jak z toho ven.“
Jde zřejmě o filozofii veslování jako klasického univerzitního sportu, čili pro mnohé koníčka ke studiu. Jenže takhle se sportovec na vrchol nedostane, že?
„Přesně tak, nejde to dělat jen napůl. Veslování je extrémně náročné na fyzickou připravenost. A když to chce někdo dělat jen po škole, nebude dobrej. Brzdí tím sebe i trenéry. Jinak se do toho snažím vnést lepší organizaci a logistiku, snad se mi to daří. Předtím jsme měli dva roky volnější, nikdo pořádně nevěděl, co a jak dělat, to se teď snad zlepšilo. Reprezentanti tu jsou.“
Vidíte v nové generaci typy odhodlané k tvrdé dřině?
„Určitě. Nemůžu říct, že všichni jsou stejní. Jsou tu kluci a holky, co tomu sto procent dávají, chtějí trénovat a závodit. Ale pak jsou ti pod čarou, myslí si, že tomu dávají sto osmdesát procent, ale dávají tomu šedesát procent. S nimi je největší boj. Bylo to pro mě nové, ale naučil jsem se pracovat.“
Člověk by řekl, že takového šampiona budou poslouchat automaticky…
„No, není to tak. Ale je na každém, co si z toho vezme. Nemůžu nutit dospělé, aby něco dělali. Já jim v tom jen můžu pomoct. Pokud to cítí, jsem rád, pokud to necítí a hejtujou, musím je přesvědčit, že to cítí špatně. Na tom pracuju, ale nějakou chvíli to trvá.“
V poslední době kromě vás skončila i další šampionka Mirka Topinková Knapková. Jak těžké je teď dávat reprezentaci dohromady?
„Je to těžké, zodpovědnost je na mně a někde ta čára, kdo je a není v reprezentačních posádkách, být musí. Sešlo se to i s nepěknými ohlasy, ale závodníci a trenéři to respektují, za to jsem rád. Teď je na závodnicích a trenérech, jak prokážou výkonnost.“
Proč není v letošní reprezentaci v mužské kategorii jediný skifař?
„Ten skif je hrozně těžký. Neříkám to proto, že jsem ho jezdil, ale že to tak je. Vždycky ho jezdí suverénně nejlepší, nebo suverénně nejhorší - náhradník. Teď nemáme nikoho, kdo by byl suverénně nejlepší. Honza Cincibuch vyhrál kontrolní závody o nějaký předstih. Měříme výsledky i procentuálním porovnáním ke světovému nejlepšímu času. Tam ta procenta jsou dobrá, ale nejsou dobrá na to, aby startoval na skifu. Posouvá se každým rokem, třeba jednou pojede skifa, proč ne? Ale teď v tom výběru, co máme, není nikdo, kdo by reálně mohl jet finále A nebo B.“
Jste teď víc v kanceláři, nebo na vodě?
„Jsem víc času v kanceláři, moje práce obnáší zajištění logistiky i na Dukle, je s tím spojený nákup materiálu, personální zajištění. Ale snažím se chodit i na člun s trenéry, když o to stojí. Byli jsme na jarním rozveslování v Itálii, tam jsem chodil každý den dvakrát až třikrát na člun s trenéry. Teď jsem byl i tady na Vltavě. Když je čas a mám administrativu vyřešenou, tak rád jdu.“
Na člun, nebo i na skif?
„Jen na člun, na skifu jsem ještě nebyl. Na to se moc nechystám. Naposledy jsem v něm seděl vloni v červnu na soustředění v Itálii. Už to bude rok…“
Nechybí vám?
„Přiznám se, že v Itálii mi to trochu chybělo, ale zase mě to nepřemluvilo, že bych si do toho sednul. Teď jsem začal chodit posilovat ráno od půl sedmé, a když začíná být teplo, jsem si říkal, že bych třeba někdy šel.“
VESLAŘSKÉ POSÁDKY PRO START SEZONY
Muži – dvojskif: Jakub Podrazil, Jan Cincibuch. Dvojskif lehkých vah: Miroslav Vraštil, Jiří Šimánek. Párová čtyřka: Filip Zima, Dalibor Neděla, Tomáš Šišma, Jan Fleissner. Čtyřka bez kormidelníka: Adam Kapa, Matěj Mach, Dmytro Baranivskyj, Jakub Kyncl.
Ženy – skif: Lenka Antošová, Anna Šantrůčková. Dvojskif lehkých vah: Kristýna Neuhortová, Veronika Činková. Dvojka bez kormidelníka: Pavlína Flamíková, Radka Novotníková.
