Volejbalové obrození: hráči v ideálním věku, kvalitní vedení i vzestup domácí ligy
Pohádkový příběh českých volejbalistů nekončí. Pokud by cenný kov z mistrovství světa skutečně klapnul, jeho závěrečná kapitola se dočká nejhezčího možného rozuzlení. Svěřenci Jiřího Nováka o víkendu zabojují o první českou potažmo československou medaili z MS po 59 letech. V sobotním semifinále vyzvou od 8:30 SEČ Bulhary, o den později úspěšný turnaj zakončí buď ve finále, nebo v duelu o bronz. Co stojí za úžasným volejbalovým obrozením?
Do semifinále mistrovství světa velkého míčového a halového sportu se česká reprezentace probojovala po patnácti letech. Naposledy se to podařilo basketbalistkám, které na domácím světovém šampionátu v Karlových Varech braly stříbro. Ve čtvrtfinále přehrály Austrálii, v semifinále Bělorusko a až ve finále podlehly favorizovaným Američankám.
Na družstvo hrdinek v čele s Hanou Horákovou nebo Evou Vítečkovou teď navázali volejbaloví fachmani. Ti nejprve postoupili z extrémně náročné skupiny, z níž poslali domů Brazílii i Čínu. V osmifinále si poradili s Tuniskem, o kolo později pak s Íránem. Souboje s vyrovnanými protivníky či papírovými favority zvládají na výbornou, vždyť v průběhu turnaje zatím ztratili jen čtyři sety (tři z nich proti Brazílii).
Národní tým ukazuje, že ve vypjatých a psychicky náročných situacích se pohybovat umí. Ostatně právě ve čtvrtfinále s Íránem odvracel setbol na 0:2. Novákův soubor ale utkání srovnal a v posledních dvou setech už dominoval.
Kde se v českém týmu bere taková síla? Proč najednou reprezentace, jež na mistrovství světa chyběla patnáct let, straší daleko zvučnější soupeře? „Tým má obecně výhodu v tom, že Patrik Indra, Jan Galabov, Lukáš Vašina, Adam Zajíček nebo Luboš Bartůněk spolu hrají už několik let a jsou víceméně stejně staří. Znají se velmi dobře,“ líčí Martin Lébl, bývalý reprezentant v šestkovém i plážovém volejbale.
„Není to tak, že by tam byli nějací pohrobci, nějaké starší legendy proti mladým nebo něco podobného. To se tam moc neděje. Takže i z tohoto pohledu je tým dobře poskládaný a funguje,“ těší Lébla.
Článek pokračuje pod grafikou
Nejzkušenějším hráčem českého mužstva je Milan Moník, jenž v březnu oslavil sedmatřicáté narozeniny. Sekundují mu o dva roky mladší Luboš Bartůněk s dvaatřicetiletým Adamem Zajíčkem. Naproti tomu Marek Šotola, Lukáš Vašina, Patrik Indra nebo Jan Galabov jsou v ideálním volejbalovém věku, respektive do něj dorůstají. Je jim pětadvacet až devětadvacet let.
„Ideální volejbalový věk je kolem třicítky, do níž oni právě dospívají. A dospívají společně. Mají toho hodně odehráno a k tomu přicházejí zkušenosti. Této generaci se to hezky sešlo, je to pro ni vyústění toho dlouholetého snažení,“ říká Lébl.
Za filipínským zázrakem ale stojí i „mlaďoši“. Třeba teprve devatenáctiletý Antonín Klimeš nebo o dva roky starší Jiří Benda. „Myslím si, že v práci s mládeží děláme dobré kroky. Nicméně tady se nám daří především to, že umíme poskládat to nejlepší, co aktuálně máme v českém volejbale k dispozici. Dokážeme to zasadit do nějakého rámce a dáváme tomu přidanou hodnotu v podobě týmového výkonu,“ má jasno Marek Pakosta, předseda Českého volejbalového svazu.
Reprezentačnímu tažení napomáhá i vzrůstající úroveň české nejvyšší soutěže. Ta se lepší jednak kvalitou, ale také finančně a marketingově. Dva ze tří posledních titulů sebrali pražští Lvi, v sezoně 2023/24 naopak kralovaly České Budějovice. Vysokou úroveň si drží také Karlovarsko nebo Kladno.
„Česká liga je v rámci Evropy velice konkurenceschopná a české topové týmy se už zabydlely v posledních kolech evropských pohárů. I to je jeden z důvodů úspěchu, přispívá tomu i kvalitní česká liga. Hráči, kteří jdou do repre z ligy, jsou zvyklí na těžké zápasy,“ míní Lébl.
„V současné době se naše domácí liga hodně zlepšila, ať už penězi, zajištěním nebo hráči. Už je velké téma zda a kam do zahraničí jít. Volejbalisté už budou muset zvažovat kdy, kam a za jakých podmínek odcházet do ciziny, protože ne vždycky je to výhra,“ myslí si bývalý reprezentant.
Účast v semifinále v neposlední řadě zajistil dobře fungující realizační tým Jiřího Nováka. „Vždycky je to práce trenéra a sportovního ředitele, v tuhle chvíli Miloslava Javůrka, na kterých je, aby s hráči mluvili a zkusili najít cestu tak, aby tam hráč mohl působit a trenérsky to dávalo smysl,“ doplňuje Lébl.
