Už nebylo v mé moci něco ovlivňovat, říká Haník
Odstoupil překvapivě, dva týdny před evropským šampionátem a tři dny po oslavovaném postupu svých svěřenců na mistrovství světa. Trenér českých volejbalistů Zdeněk Haník podle svých slov už nemohl čelit tlaku okolí.
„Den po posledním zápase kvalifi kace jsem šel na operaci s ledvinovou kolikou, příčiny byly nejspíš psychické,“ přiznal v rozhovoru pro deník Sport.
Co vás vedlo k rozhodnutí rezignovat na post reprezentačního trenéra?
„Hlavní problém byl v tom, že nůžky mé zodpovědnosti za výsledek a pravomocí v reprezentaci se neustále rozevíraly, až dosáhly neakceptovatelné hranice. Nakonec jsem získal pocit, že už není v mé moci některé věci ovlivňovat.“
Můžete být konkrétnější?
„Trenér reprezentace není zcela pánem situace. Hráči, kteří jsou zaměstnaní jinde, si kladou různé podmínky, svaz očekává a tlačí na co nejlepší výsledky a veřejnost vyžaduje medaile. Ve chvíli, kdy sílí tlak ze všech stran, máte tři možnosti, jak se zachovat. Utkat se s tím za cenu lítajících třísek, pomodlit se a čekat, jak to dopadne, nebo odstoupit, což jsem udělal.“
Říkáte, že jste měl nedostatečné kompetence, svazoval vám ruce svaz?
„Nezlobte se, ale to takhle nemůžu říct. Nerad bych poškodil mužstvo, které je v přípravě na mistrovství Evropy a je v dobré kondici. Byl jsem ale vystaven tlaku z více stran.“
Co bylo tedy tím hlavním impulsem, kdy jste si řekl, že defi nitivně končíte?
„To byl dlouhodobější proces. V první kvalifi kaci v Liberci bylo výborné, namotivované mužstvo, ve kterém ale chyběli čtyři hráči z italské Serie A. Rozpor nastal ve chvíli, kdy jsme řešili, jestli nechat úspěšný tým, anebo do něj zasáhnout.“
Tomu nerozumím, vždyť popisujete náplň trenérské práce. V čem byl problém?
„Já už to ale pomalu určovat nemohl. Narůstaly problémy a ve chvíli, kdy už to bylo příliš, jsem usoudil, že by mohl být ohrožen výsledek celého mužstva. Po první části kvalifi kace v Liberci jsem vedl dialog s těmi, co nehráli, a snažil se zodpovědět otázku, jestli bude hráč přínosem výkonnostně i duchem.“
Jak to dopadlo?
„Vyřešil jsem to kompromisem, který se ukázal jako účinný, na druhou stranu to ale vedlo k narůstání problémů. Začal jsem se bát, že další vývoj by mohl poškodit družstvo. Nějaké hlazení nebo vyhrocení dalších konfl iktů, nevím, jak by to pokračovalo. Nechci, aby čtrnáct dní před mistrovstvím Evropy okolo panovaly nějaké negativní vlivy.“
Nemrzí vás, že nebudete na ME v Turecku? Neuvažoval jste o tom, že zářijový šampionát ještě absolvujete?
„V roce 2000 jsem přišel do Česka po desetiletém působení v Rakousku s tím, že se chci bavit českým volejbalem a pomáhat jeho rozvoji. Na evropských i světových šampionátech už jsem byl, nyní si myslím, že je zde pět dobrých trenérů, kteří mě mohou kvalitně nahradit, mezi nimi také Honza Svoboda. Na druhou stranu chybí lidi, kteří se pohybují na širší volejbalové platformě.“
Je možné, že byste se do reprezentace vrátil?
„To si dovedu představit dost těžko, teď je řada na dalších.“
Takže to vylučujete?
„To je takové hranaté slovo, které nemám rád. Teď se především těším na činnosti, kterým se mohu věnovat naplno. Spravuju webové stránky, pořádám čtyřikrát ročně kempy, píšu knihy, působím na fakultě v Olomouci a jsem metodikem svazu. Myslím, že podobnou šíři volejbalových aktivit nabízí v českém volejbalu málokdo, zde budu podle mě potřebnější.“
