Určitě to znáte, když někam vyrážíte na delší dobu, chcete už kvalitnější ubytování. Stejně to mají i biatlonové výpravy na mistrovství světa. Ovšem jsou takové, které se spokojí s tím, co je jim nabídnuto, ale jiné mají specifické požadavky. Co tedy chtějí Norové, Švédové a jak to mají Češi, když vyrazí do zahraničí?
Při Světových pohárech, které trvají tři nebo čtyři dny, jsou biatlonisté ještě ochotni akceptovat i lehčí diskomfort. Jenže když jde o mistrovství světa, už si některé státy diktují určité požadavky.
Také organizátoři mají Mezinárodní biatlonovou unií (IBU) daná určitá kritéria. „Máme povinnost podle reglementu ubytovat je do 30 kilometrů nebo 30 minut od závodiště,“ upřesňuje ředitel závodů v Novém Městě na Moravě Vlastimil Jakeš. Například Češi bydlí zhruba 7 minut jízdy autem od Vysočina Areny.
Vedle vzdálenosti je nejčastějším požadavkem týmů možnost vlastních kuchařů. „Norové si vaří dlouhodobě sami, vozí si materiál, kuchaře. Italové také jezdí na apartmánové bydlení, mají vlastního kuchaře. Rakušané si to v minulosti také chtěli vyzkoušet, ale pak se vrátili na hotel. Švédové si koupili letos poprvé hotel sami pro sebe a vaří si všechno. Ne že by se tu špatně vařilo, ale každý má nějaké národní zvyklosti a speciality,“ vypráví Jakeš.
Nad kvalitou českého jídla si posteskli někteří švédští reprezentanti už před šampionátem. „Cože? Zrovna Švédi mají co říkat. Když jsme tam bývali, měla jsem pocit, že neznají nic jiného než masové koule s hnědou omáčkou a k tomu brambory,“ divila se Eva Puskarčíková.
Jídlo je dnes u sportovců velkým tématem, a tak se specifickým požadavkům není moc co divit. Najdou se ale jiné vychytávky, které týmy aplikují. Například Norové nechtějí na pokojích koberce.
„Mají tyhle preference kvůli nějakým jejich astmatům a podobně,“ vysvětluje další bývalý reprezentant Michal Šlesingr. Podle Jakeše však mají extra požadavky jen některé výpravy. „Osmdesát procent týmů jede normálně do hotelů, jen si třeba upraví jídelníčky.“
A jak to mají Češi při závodech v cizině? „Vezeme si kuchaře, kde to jde. Má to výhodu, co se týče nějakého načasování stravování, ale i samotného jídla. Někdo je třeba vegetarián nebo má jiné požadavky. A taky je to finančně určitě úsporné. Plné penze v hotelech jsou někdy hrozné. Nestěžujeme si, že bychom na to neměli, ale rozhazovat peníze také nikdo zbytečně nechce,“ dodává Rybář.
