Hrdinka české biatlonové výpravy odjíždí ze Světového poháru v Novém Městě na Moravě s hodně smíšenými pocity. Závěrečná stíhačka se Veronice Vítkové nepovedla, místo boje o stupně vítězů se propadla a navíc jí na poslední položce některá ze soupeřek začala střílet do terče, takže Vítková „stojku“ začínala nadvakrát. Přestože se jí v cíli odečítal čas, do tempa už se vracela těžko a skončila mimo elitní desítku.
Tohle vážně naštve. Okolnosti, za jakých pro Veroniku Vítkovou stíhačka končila, snad ještě víc, než konečné 11. místo... To se řešilo až na bleskovém jednání jury v kanceláři a došlo se k němu po odečtu času, jaký byl potřeba na opravu terčů na stavu české závodnice.
Všechno se seběhlo na čtvrté střelbě, druhé vestoje. Vítková udělala po jedné chybě na prvních dvou střelbách vleže, dvakrát minula vestoje na třetí střelbě. Ta poslední se jí vryje do paměti na hodně dlouho.
„Myslela jsem, že mi střílí do terče Kaisa (Makarainenová). Nakonec to prý byla Franziska (Hildebrandová),“ líčila Vítková. B bylo správně, ve větru a hustém sněžení si terče popletla Němka Hildebrandová.
Vítková hned zvedla ruku a čekala, až jí terče znovu natáhnou. Pak se do střelby pustila znovu a s jednou chybou ji absolvovala.
„Jednak jsem kazila já, jednak mi někdo střílel do terčů. Čekala jsem, až terče natáhnou, stála jsem tam věčnost,“ povzdechla si.
Jeden z rozhodčích k ní spěchal s náhradní zbraní, pro jistotu, kdy byl problém v ní. „Tam jsem už byla lehce vulgární,“ přiznala česká biatlonistka.
Na trať zpět se vydala rozlámaná na těle i na duši. Zklamání si v hlavě rychle přebíjela snahou soustředit se na poslední běžecký úsek, ale ve startovním poli se ztratila, na jednom místě běžela, jiné jí ve virtuálním pořadí (s vědomím dodatečného odečtu) patřilo. Den blbec, řeklo by se.
Do cíle dorazila za aplausu tribun sedmnáctá, odečet po přezkoumání ze strany jury ji posunul na 11. příčku. A šlo se čekat na verdikt jury.
„Ještě se to prý změní, protože co mi odečetli původně, je málo,“ čekala Vítková. Čas se pak skutečně upravoval, ale na posun do elitní desítky to nestačilo.
Šéftrenér Ondřej Rybář přišel s výsledkem zpátky k trati vyrovnaný. „Nakonec je to 52 vteřin. Čas se odečte přesně podle videa, systém je velice sofistikovaný, ale závod jako takový je tím ovlivněný. Verča jela, co mohla, ale jela bez kontaktu s čelem. Nikdo by se nevrátil přímo do pozice, v jaké byl,“ hlásil.
Zklamanou Vítkovou to mohlo ale těžko uchlácholit. „Co říct? Já jsem s víkendem spokojená, ale tohle tomu úplně nepomůže. Dalo se bojovat výš,“ přemítala v mezičase Vítková.
Tou dobou ještě navíc nevěděla, že se odečítalo 52 vteřin. Původní verdikt byl o čtyři vteřiny kratší, takový se dozvěděla a nesouhlasila s ním. Proto to naštvání.
„Stála jsem tam takovou dobu, a co odečetli, to není úplně férové,“ mračila se. Bez ohledu na vteřinky připomněla to, co už zmínil Rybář: jet po takto zprzněné položce, vrátit se do tempa a bojovat o svoje reálné umístění je téměř nemožné. „Nevěděla jsem, na jaké místo reálně jedu, bylo to blbý. Snažila jsem se jet na krev...“ pokrčila rameny.
