Pět let pomáhal tahat český biatlon z ústranní na špici, stál i za systémem, který přinesl pět olympijských medailí. Teď, po nejúspěšnější sezoně v historii, však chce reprezentační šéftrenér Ondřej Rybář odejít. „Chci se více věnovat rodině,“ vysvětluje uznávaný expert. Nevylučuje sice spolupráci na jiné, flexibilnější bázi, předem však jasně odmítá tu, kterou zastával doposud.
Jak to tedy s vaší budoucností u týmu aktuálně je?
„Uvidíme, s tím jak končí sezona, přichází i čas na jednání, jak se postaví systém v českém biatlonu. Bude tu další čtyřletý olympijský cyklus a my se chceme udržet na této vysoké úrovni. Musíme tedy udělat maximum, abychom tu podporu a zabezpečení sportovcům zajistili.“
A vy už tedy v pozici šéftrenéra s takovou časovou náročností nechcete být?
„Nechci, aby to vyznělo blbě, protože ten čas stejně trenér nebo jiný člověk musí obětovat. Já jsem jen řekl, že chci být určitě víc doma a to s pozicí, jakou jsem měl poslední čtyři roky, nejde. Budu tedy muset něco změnit. Nechci však nechat tým na holičkách a uvidíme, jaký federace vymyslí systém, který by fungoval. V této pozici tu ale určitě působit nebudu.“
Jaký systém byste si tedy zhruba představoval?
„Teď přichází ten čas. Za týden nebo čtrnáct dní budeme trochu moudřejší, ale jak končí sezona, přichází právě čas vymyslet, jak to může fungovat a ty týmy sestavit.“
Je možné, že byste byl třeba šéftrenér a měl pod sebou trenéra mužů a žen?
„Možnosti jsou vždycky, ale musí to fungovat. První věc je ta, aby ten člověk byl prospěšný a ne aby tam byl, že se něco povedlo, a tak za to dostal post. Musí cítit svou potřebu pro tým.“
A co Gabriela Soukalová, která k vám přešla? Ta váš odchod přirovnala ke ztrátě ferrari.
„To je sice hezké, ale já si to tak úplně nemyslím. I s ní časem přijde nějaké řešení a uvidíme, jak se nám to podaří vymyslet.“
Dovedete si představit být jen jako její osobní trenér?
„Já bych rád zůstal s kýmkoliv ze své skupiny, jsou to lidi, kterých si vážím. To rozhodnutí ale jednou v životě musí přijít. Hledám v tom i něco pozitivního, třeba to pro ně může být nový impulz a někam je to posunout. Neomezil bych to však jen na Gabču, je tu i Jarda Soukup, s nímž jsem vůbec nejdéle, Michal Šlesingr, Ondra Moravec. Kdybych řekl, že bych chtěl zůstat jen jako osobní trenér Gábiny, tak by to bylo nefér vůči klukům, s nimiž jsem podstatně déle. Neseparoval bych to.“
Koho si tedy dokážete místo sebe představit? Spekuluje se o Tomáši Kosovi.
„To jsou všechno hypotézy a nejde to upnout jen na jedno jméno. My si strašně vážíme, když to zvládneme jako český tým a v první řadě budeme hledat mezi českými lidmi. A bude tam i názor sportovců. Neříkám, že si mohou diktovat, s kým budou trénovat, ale v této fázi mají nárok říct, ano s těmito můžeme spolupracovat líp, s těmito hůř. Jejich názor se určitě bude brát v potaz.“
Kdy by tedy mělo být podle vás jasno?
„Koncem dubna už musí být definitivně rozhodnuto. Od května se totiž začíná trénovat a oni už musí vědět, co mají dělat a jak budou zabezpečení.“
