Ježišmarja, já zůstala čtvrtá? To mám radost, smála se Soukalová
PŘÍMO Z NORSKA | Když vjížděla na cílovou rovinku, byla smutná. A v cíli se ani neradovala. Myslela si, že sedmnáctým místem v závodě s hromadným startem to zkazila, a přišla o čtvrté místo v SP. Jenže když pak Gabriela Soukalová dorazila před novináře, a ti ji řekli, že ho udržela o bod před Ruskou Viljuchinovou, rozzářila se. „Fakt? Vážně? Ježišmarja. To mám radost,“ vyznala se.
Před závodem jste si také nedávala moc šancí. Jak vás to tedy těší, že to o bod vyšlo?
„To je obrovská radost. Já ani nevěřila, že ten závod dojedu. Jsem obrovsky překvapená. S Verčou jsme byly před startem tak unavené, že už jsem ani na to pořadí nechtěla myslet. Říkala jsem si: Dobře, poslední závod, pojďme si ho užít. Bohužel to ale bolelo tak strašně, že jsme si ho ani moc neužily. Ani mě moc nepřekvapilo, že jsem zase tolikrát byla na trestném kole.“
Řešila jste ten bodový rozdíl na Olgu Viljuchinovou před startem i s trenérem Rybářem?
„Ano, ptala jsem se ho, jestli se na ty body díval. A on mi odpověděl: Prosím tě, hlavně to teď neřeš. My to víme a dáme ti včas informace na trati. Tak jsem se snažila připravit, abych zajela co nejlépe. Bohužel se to nepovedlo, jak si trenér představoval, ale snad za to čtvrté místo bude rád.“
Měla jste tedy ty informace?
„Dostala je v posledním kole. Tam už mi totálně došlo na kopci, až jsem skoro chtěla začít brečet a zbytek na trati už jen dojít. Ale zmáčkla jsem se. I Mára Lejsek na mě volal: Jedeš o bod s Viljuchinou, o jedinej bod. Jenže já si myslela, že ten bod je pro Olgu, tak jsem si říkala, že jsem to už prohrála. Tory jsem se totiž nemohla uviset. Poslední kilometr jsem už byla taková smutná a jela si ho tak pro sebe. A pak jste tady stáli vy a takhle mě překvapili.“
Oni už trenérovi ve vysílačce hlásili: Gábina tu sebou kejvá, už to nejde. Platilo to?
„Já se kývala od prvního kola, před první střelbou. Bylo to strašně náročné.“
Na druhou stranu toho i vaše konkurentka Viljuchinová měla dost.
„Však i ona mi před startem říkala: Už taky nemůžu. A já jí na to odpověděla: Ani mi to neříkej, já už jsem taky úplně mrtvá. Nakonec jsem ještě dodala: Ty to máš ale v pohodě, protože to alespoň trefíš, ale u mě to není tak jasný. Tak jsme si společně pobrečely a šly na start.“
Čtvrtá místa sice znáte z olympiády, ale toto berete ne?
„Tohle je prostě bramborová sezona, jednoznačně. I v Le Grand Bornand jsem zajela dvě čtvrtá, pak na olympiádě, a teď…tato sezona je plná čtvrtých míst.“
Ale na stříbrném olympijském podnose.
„Přesně, to je skvělý.“
Vedle dvou medailí jste získala i malý křišťálový globus. Jak se vám chce tuto sezonu končit?
„Musím říct, že minulý rok těch úspěchů zdaleka tolik nebyla a lyže se mi ani nechtěly sundávat, jak jsem nejradši chtěla pokračovat dál. Ale letos to už pro mě bylo tak vyčerpávající, že je hrozně ráda odložím. Budu se těšit na další sezonu, ale teď už si neumím představit, že bych dál závodila. Jak se říká, i na koně je to moc.“
Byla to nejtěžší sezona?
„Určitě. Nejhorší bylo vůbec po několika dnech výpadku a antibiotikách zase naskočit. To tělo už si o to volno potřebovalo říct a dostat se do toho zpět bylo hodně náročné.“
Během rozhovoru jste tu namalovala hůlkou do písku kříž. Co to znamená?
„Že děkuju Bohu, za ten jeden bod a čtvrté místo.“
