PŘÍMO Z FINSKA | To triumfální gesto odráželo mnohé. „Mám to. Konečně!“ Dost bylo čtvrtých míst či zkažených závodů, kdy si odpálil medaili na posledních položkách, Ondřej Moravec ukořistil na MS bronz z vytrvalostního závodu. „Byl jsem jak automat,“ radoval se. Svým úspěchem podtrhl Kontiolahti jako nejúspěšnější český světový šampionát v historii – a z něj je král zlatý a bronzový.
Vítězný Martin Fourcade si ho na tiskové konferenci krátce prohlédl. Česká radost znamenala jeho lehký smutek – Ondřej Moravec byl tím, který připravil jeho rodinu o double ve stylu bratří Boeů (byli první a třetí ve sprintu). Parádním během v posledním kole smazal fakt, že jednou na střelnici minul a vyválčeným bronzem získal pro českou výpravu už třetí medaili na MS.
Co vám řekl Martin Fourcade, když jste mu odsunul bratra ze stupňů vítězů?
„Nic mi neříkal, ale Simonovi jsem se omluvil. Ten byl zklamaný. On i o tom mluvil, že to byl jejich cíl být společně na pódiu. Na svěťáku se jim to už povedlo, ale na mistrovství světa je to něco jiného. Bohužel, ale pro něj. Já bych neměnil. Jsem tady od toho, abych porazil co nejvíc lidí a jestli je to Fourcade nebo Pepa, tak je to úplně jedno.“
Co mělo tedy znamenat to triumfální gesto v cíli? Úleva? Radost? Vše dohromady?
„V tu chvíli jsem byl rád, že neskončím čtvrtý, pokud by nikdo nepřijel. To by mě už hodně mrzelo, být potřetí na MS čtvrtý. Nebyl bych úplně rád! Takže hlavně kvůli tomu jsem udělal to gesto. Protože jsem se posunul alespoň o to jedno místo. Jsem strašně rád, že to takhle dopadlo.“
Ve své kariéře jste si ve vytrvalostním závodě už odstřelil pár pódií na poslední položce. Jak to bylo těžké se teď do ní zkoncentrovat, když jste opět jel o medaili?
„Nad ničím jsem nedumal. Prostě automat. Nejhorší je přemýšlet prakticky o čemkoli než začínám střílet, nebo když střílím. Na trati je čas přemýšlet, ale 400 metrů před střelbou je dobrý nemyslet na nic a co nejvíc vypnout. Je ale pravda, že dvacky byly zakleté. Konečně se to povedlo zlomit.“
Zvítězila i vaše zkušenost? Že jste si poslední položku pohlídal?
„No, zkušeností už mám poměrně dost. Když se podívám v týmu, jak jsem starý a kolik jsem toho zažil, tak bych měl být v dobrém psychickém rozpoložení a schopný se koncentrovat. Čím víckrát si tím člověk projde, tím je to pak jednodušší. A já už toho zažil tolik, že to stačí bohatě.“
Jak moc tedy bylo těžké to poslední kolo, kdy jste stahoval Simona Fourcada?
„Na začátku mi sice hlásili, že jsem dvě vteřiny sjel, ale já si říkal, že dvanáct vteřin je fakt hodně. Jenže na konci stoupání Mára hlásil, že jsem devět desetin před ním, a to mě nakoplo. Finiš jsem měl dobrý a on naopak dost ztratil. Viděl jsem ho na trati, jak jede do cíle a nevypadal nejrychleji.“
A medailí jste si byl už také jistý? Neměl jste strach, že se ještě přiřítí někdo jako Jurlovová?
„Stát se to mohlo, ale třeba toho Volkova jsem se zase tak nebál. Jen Peiffer, šel 0+1 a než dal tu dvojku na konci, byl časem se mnou, takže mě ohrozit mohl. Na druhou stranu jsem však věděl, že to poslední kolo jsem jel velice slušně. Jenže i tak, člověk může jen čekat, nic jiného mu nezbývá.“
Ke zlatu ze smíšené štafety jste tak přidal bronz a to vás ještě dva starty čekají. Láká vás to zakončit třeba se třemi medailemi jako vloni v Soči?
„To by bylo nádherné a ani bych to zvlášť kompletovat nemusel. Jakákoliv další medaile by byla velký úspěch. Ale ve štafetách…to bude extra super těžké. Nechci říkat nemožné, ale těžké. Na druhou stranu jsme tady ve slušné formě. Tým máme konkurenceschopný, ale jsou tu tři čtyři týmy, které mají ten tým reálně asi silnější, takže v téhle disciplíně bude medaile viset hodně vysoko.“
Už takhle jste ale třetí medailí udělal z Kontiolahti nejlepší české mistrovství světa v historii.
„A to stoprocentně tak je. Ve středu byla Gabča strašně blízko od nejvyššího stupínku, blízko byl tady i Boušek, ale bohužel, to je dvacka, člověk si odstřelí velice jednoduše. Ale furt máme před sebou dva individuální závody a šance jsou tam velké. Když jsem třeba koukal na kurzy na holky tak jsem byl překvapený, jak jsou favorizované. Šance na medaile jsou ještě vysoké.“
