Když v sobotu dojel do cíle, viděl ho, jak v hloučku krajanů přebírá gratulace. Nechtěl mu do toho lézt, nechal ho, ať si ty výjimečné okamžiky užívá. „Však já se s ním rozloučím jinak,“ usmál se Michal Krčmář, když měl mluvit o konci kariéry Martina Fourcada. A nabízí i jiný pohled na biatlonovou legendu, než jsou jen výhry a medaile.
Jaký odkaz tedy podle vás Martin Fourcade zanechal?
„Martin je legenda. Jsem neskutečně rád, že jsem s ním mohl stát na stupních vítězů a závodit v jeho éře. Pomohl tvořit obraz biatlonu. Vždy ho někdo táhne. Po Björndalenovi ho převzal on a možná tomu dal ještě další nadstavbu. Navíc se rval i za čistotu sportu, což mi třeba u Oleho chybělo. Ten se soustředil víc na sebe, ale na Fourcadovi bylo vidět, že ho ten sport celkově pohltil a nebylo mu to lhostejné. Zkrátka odchází legenda.“
Fourcade nakonec Björndalena v počtu 95 výher nesrovnal, ale stále udělal sedm titulů v SP.
„Ano, ale srovnání dekád je složité. Někdo například může říct, že Ole neměl tak vysokou konkurenci jako Martin, ale to jsou věci, které jsou stěží identifikovatelné. Já bych tyhle osobnosti prostě zařadil vedle sebe a nesrovnával bych je podle vítězství.“
Jaký je Martin Fourcade jako člověk?
„Když jste ho potkali na tréninku nebo před startem, tak si držel svou linii. Kolikrát ani nepozdravil, jel si to své. Postupem času jsem ale pochopil, že to u něj není žádná arogance, jde jen o jeho nastavení do závodu, které má každý jiné. Ano, Johannes Bö nebo Lukas Hofer s vámi něco prohodí, ale on takový není. Jakmile to ale z něj v cíli spadlo, byl úplně jiný. Vstřícný, zajímal se o druhé… A kdyby byl arogantní a sebestředný, tak by určitě nebojoval proti dopingu. To pro mě například znamenalo hrozně moc. Viděl jsem i na
Michalu Šlesingrovi
, kolik mu to bralo energie a sil. Tehdy u mě Fourcade stoupnul a ukázal svou pravou tvář. Mám k němu obrovský respekt. Bude chybět.“
Navíc měl výbornou imunitu. Málo marodil a díky tomu mohl držet formu.
„Jasně, ale když chcete být výjimečný sportovec, musíte mít dané i nějaké věci bokem. Píle nebo tréninková dřina dělá hrozně moc, ale i ta jeho imunita byla ideální – žádné virózy ho jen tak neskolily. Určitě tomu i předcházel a měl opatření, která fungovala, a toho dokázal využít.“
A když ho porovnáte se šprýmařem Johannesem Böem, který po něm přebral vládu?
„Johannes je jiný. Navenek působí otevřeněji a víc v pohodě, ale každý z nás tady je profík a ví, co si může dovolit a co ne. Není to o tom, že by měl jen shůry dáno, on také podstupuje velkou dřinu. Záleží i na tom, jestli bude schopen chopit se podobných rolí jako Fourcade, který byl třeba i v komisi sportovců – a to také zabírá čas. Uvidíme, zda i Johannes půjde stejným směrem. Takže ano, přebírá štafetu po Fourcadovi, ale co se týče osobnosti, tam musí ještě nějakou cestu absolvovat. Na druhou stranu je ale také o x let mladší a vše teprve může přijít.“
