Její filmový hrdina Forrest Gump kdysi říkal: Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš. Ona už to své plato řádně vybílila. Jednou sladká mléčná čokoláda jako triumf ve Světovém poháru. Podruhé hořká s odchodem před korejskou olympiádou. Poté opět lahodná jako start nové mimosportovní kariéry. Následně zase hořká a oznámení o rozvodu s manželem Petrem. „Vše, co mě ale potkalo, mě zocelilo,“ míní Gabriela Koukalová. Dnes moderátorka i umělecká designérka. Renesanční bytost.
Od jejího posledního biatlonového závodu utekly už skoro čtyři roky. A je tomu i přes rok a půl, co uzavřela svou aktivní kariéru. Přesto je Gabriela Koukalová dál na roztrhání. Účinkovala ve StarDance, mihla se ve filmu Teroristka či seriálu Sestřičky. A nyní je i moderátorkou pořadu Showtime na CNN Prima NEWS.
„Jsem člověk, který se rád učí nové věci. A tohle je zase šance pracovat na sobě v jiném směru. Nečekala jsem, že budu mít ještě někdy život takhle natřískaný prací,“ vyznala se v rozhovoru pro iSport premium.
Dřív elitní biatlonistka, mistryně světa, vítězka Světového poháru… A teď i úspěšná žena v mimosportovním světě? Řekněte, jaký dojem na vás dělá vaše samotná proměna?
„Je to určitě změna, ale zároveň vnímám ty poslední tři roky jako nejlepší školu, jakou jsem mohla dostat. Daleko těžší než sportovní kariéra je totiž najít si po ní něco, co by vás bavilo a kde byste se mohli realizovat. Život na závodech je jedna velká bublina a prohlédnout za ni je skoro nemožné. Když jsem z ní nicméně vystoupila a zažívala něco nového, byl to pro mě hodně těžký přechod.“
Jak se tedy Gabriela Koukalová změnila? Je zase silnější než dřív?
„Musí! Jinak by ji život semlel. Není zbytí a je potřeba se postarat nejen o sebe, ale také o vlastní rodinu. Člověk se musí učit za pochodu.“
Zníte v tomhle velmi odhodlaně…
„Myslím, že ať už mě v životě potkalo cokoliv, jsem za to ráda a zocelilo mě to. Navíc už začínám zase cítit pevnější půdu pod nohama. Před dvěma lety jsem se třeba začala živit úplně jiným druhem profese - vrátila jsem se ke svým studijním oborům, tedy k umění, a dělám například designy některých produktů, jako jsou šperky nebo medaile. Díky bohu, že jsem měla vzdělání v jiném oboru než v tom sportovním. Jen proto jsem zase mohla dělat to, co mě začalo bavit. A chtěla bych se tomu věnovat i dál.“
Navíc jste se stala moderátorkou pořadu Showtime na TV Prima. Jak moc vás to překvapilo?
„Hodně. Upřímně: to byl asi poslední obor, ve kterém bych čekala, že dostanu podobnou nabídku, protože jsem nikdy nebrala mluvení za svou silnou stránku. Jenže jsem si řekla, že tyto věci nechodí jen tak. A že bych to možná měla zkusit a ujistit se, že když člověk cíleně na něčem pracuje, může se naučit i disciplínu, o které třeba moc neví. Mnohdy totiž dokážeme víc, než si sami myslíme.“
Na Primě pracuje i další bývalý elitní sportovec Roman Šebrle. Radil vám něco?
„Zatím jsme se potkali jen párkrát, ale potěšilo mě, když mi při prvním díle přišel předat kytku k narozeninám a na přivítanou. Bylo to od něj milé. Právě Roman stojí tak trochu za tím, že jsem si řekla, že to moderování zkusím. Jeho příklad mi dodal odhodlání.“
A co kariéra sportovní moderátorky, ta by vás nelákala? (směje se)
„No, kolikrát se stává, že když si kluci ze sportu čtou před vstupem své zprávy, mám nastražené uši, abych se dozvěděla, co je nového. Jinak totiž moc času na sledování zpráv nemám. Jsem vždycky ráda za každý pozitivní výsledek, když se někomu něco povede - zvláště ve sportu.“
Nedobírají si vás někteří ohledně pozdní docházky, váš známý nešvar?
„To ne. Navíc musím říct, že jsem v tomhle směru totálně přehodnotila své životní konání. Teď si naopak zakládám na tom, že jsem na sebe přísná a chodím všude včas. Vím, že můj dřívější postoj k včasným příchodům byl laxní, ale nyní už to beru jinak - i jako projev úcty k tomu druhému. Čas každého člověka je drahocenný a přijde mi proto bezohledné to nerespektovat.“
Když se ohlédnete zpět, je to dráha, kterou jste si během sportovní kariéry vysnila? Nebo vás život přece jen svými improvizacemi překvapil?
„Víte, já jsem vždycky cítila, že jsem hlavou spíše víc do umění než do sportu. A vlastně mám ten pocit doteď! Jenže trvalo několik měsíců, než jsem sebrala odvahu se v tomto směru realizovat. Člověk se musel stabilizovat a zjistit, jak vše funguje. Není to tak, že jeden den skončíte a hned druhý jdete dělat něco nového. Chce to zkušenosti a informace. Stejně jako třeba v tom designu -tam, kde už mí vrstevníci ze školy měli svou práci zaběhlou jako rutinu, já se musela po sportovní kariéře začít učit vše odznova.“
Co třeba?
„Například jsem se rok učila v různých grafických programech, které se za tu dobu posunuly o dost dál. Chodila jsem do kurzů, vzdělávala se. A až teprve, když jsem získala jistotu, začaly mi přicházet nabídky. V tu chvíli jsem si však řekla, že to má asi nějaký smysl a měla bych se tomu věnovat. A od té doby se toho držím. Výzvy přichází tomu, kdo je otevřený a nebojí se nových věcí.“
Když jste před pár lety končila s biatlonem, netajila jste se, že vás už sportování semlelo. Je teď váš život větší zábava než během kariéry?
„Asi mi to takhle vyhovuje víc. Jsem člověk, který má velkou lásku k životu a miluje volnost. Líbí se mi, že jsem více pánem svého času a mohu si svůj plán upravit tak, abych mohla být i s rodinou nebo kamarády. Tohle jsem ve sportu nemohla. Tam byl jasně daný režim, přes který nejel vlak.“
A udělala byste na cestě k tomuto bodu něco jinak?
„Těžko říct. Vím, že jsem se v daný okamžik snažila dělat vždy maximum, co jsem mohla. A za tím si stojím, ať se to někomu líbí, nebo ne. Mám čisté svědomí.“
Jen pokračujte…
„Ať už to byl trénink nebo jiné věci, vždy jsem se snažila pracovat maximálně, jak to šlo. Mrzí mě sice, že jsem se kvůli zdravotním potížím nedostala na tu poslední olympiádu, ale zároveň jsem už vnímala dávno dopředu, než se to celé stalo, velkou únavu. A to jak fyzickou, tak i psychickou. Z prostředí a tlaku, který na mě by roky vyvíjený a na který jsem nebyla tak připravená. Nevěděla jsem, jak s ním zacházet. A neměla jsem v sobě ještě hranice, které mám teď.“
Jaké hranice?
„Vždycky jsem dělala to, abych všem vyhověla, ale pak se to víceméně podepsalo jen na mně. Ať už to byly někdy rozhovory nebo jiné spolupráce nad rámec, vždy jsem na to doplácela hlavně já. A nakonec jsem to zase byla já, komu chyběly síly. Člověk má někdy dojem, že jediná práce je ta fyzická, ale v těchto momentech právě poznáte, že tomu tak není.“
Byl i to důvod, proč jste se po odřeknuté olympiádě 2018 stáhla na chvíli do ústraní?
„Ano. Za těch šestadvacet let jsem toho byla tak přesycená, že už jsem se nikde objevovat nechtěla. Ani na sociálních sítích, kde jsem se ukazovala jen zřídka. Musela jsem si odpočinout a uvědomit si, kdo jsem, kam chci jít a na čem v životě záleží. Bylo toho tolik, že jsem v tu chvíli potřebovala absolutní klid.“
Navíc si pamatuju, že jste během aktivní kariéry řešila každý negativní ohlas na internetu. Jste i v tomto víc imunní?
„Rozhodně. S každou zkušeností přibývá odolnost. Je to jak s tréninkem -když něco určitý čas trénujete, získáte víc poznatků, jak se sebou zacházet, než když to přijde poprvé. Zdaleka už tak neprožívám věci jako před lety, kdy to pro mě bylo nové, a nevěděla jsem, jak někdo může hodnotit něčí život, když ho sám nežije. Dnes už jsem ale v tomto směru v pohodě.“
Pomohl vám k přechodu do nového mimosportovního života i váš bývalý manžel Petr?
„To rozhodně. Bylo pro mě důležité mít podporu, kdy jsem věděla, že mám někde domov a člověka po svém boku. Nasměrovalo mě to novým směrem a byla to i inspirace, protože jsem věděla, že Petr si už koncem kariéry prošel. Mohla jsem vidět, co vše se změnilo a jak ty situace zvládal.“
Nicméně vaše manželství vydrželo jen čtyři roky a před pár měsíci jste na Facebooku oznámila, že se rozvádíte. Jak tuhle zkušenost nyní vnímáte?
„Rozhodně na to chci vzpomínat v dobrém. I tahle životní etapa mi hodně dala a beru to tak, že minimálně 80 procent vztahu nebo času, kdy jsme spolu byli, bylo pozitivních a mám na ně hezké vzpomínky. A tak bych chtěla, aby to zůstalo. V životě se prostě dějí věci, které nemusíte ze začátku chápat, ale dnes to vidím tak, že to tak mělo být. Není ani dobré se k tomu moc vracet, jen se poučit a jít dál. Kdybychom se pořád vraceli k tomu, co bylo, nemůžeme žít tím, co je teď.“
Ve facebookovém statusu jste rovněž přiznala, že váš vztah zřejmě doplatil na to, že jste se kvůli dřívějšímu náročnému programu nestačili více poznat.
„Ano, při práci, kterou jsme tehdy oba vykonávali, jsme neměli moc velkou šanci zjistit, jací jsme. Prakticky spolu trávíte jen pár dní do měsíce a není to běžný život, jako když se lidé vidí několik hodin denně. Jakmile jsem ale změnila životní styl a trávili jsme spolu víc času, začínali jsme si asi postupně uvědomovat, že to není tak, jak jsme si původně mysleli.“
Jak na tom jste s Petrem Koukalem teď?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
