Jako skokan na lyžích extra díru do světa neudělal, což sám přiznává. S vlaječkou na trenérském stanovišti však Jakub Jiroutek čelí velké výzvě. Coby hlavní trenér vede italskou reprezentaci. A to je velký závazek, když další zimní olympiáda připadá právě Milánu a Cortině v roce 2026. „Ve Val di Fiemme se teď můstky rekonstruují za nějakých sedmdesát milionů eur. Bylo pro mě zásadní, že se Italové ozvali před domácí olympiádou,“ má jasno Jiroutek, který už na Apeninském poloostrově působil v minulosti. Teď vyhlíží start ročníku Světového poháru 22. listopadu v Lillehammeru.
Když volá Itálie, Jiroutek se vrací?
„Asi ano. Je to tím, že já u italských skokanů působil jako asistent Roberta Cecona už v letech 2010-14. Pracovní vztahy jsme si tam vypracovali velmi dobré. Pro mě bylo zásadní, že se Italové ozvali tři roky před olympiádou u nich doma. Takže nějaká důvěra tam je. A můj bratr David se teď stará o skokanskou část italských sdruženářů. Dřív byl u B-týmu Polska skokanů specialistů.“
Jak často se potkáte s bratrem v přípravě?
„V létě jsme pár soustředění měli společně. On je pro mě pořád zkušenější trenér, který měl úspěchy s Romanem Koudelkou a tou jeho generací.“
Dříve nemyslitelná věc, ale proč je dnes italský skok na lyžích před tím českým?
„Je to infrastrukturou i jiným finančním zabezpečením. Pak z toho vyjde, že v současnosti má Itálie ve světovém poháru povětšinou čtyři závodníky, zatímco Česko jen Koudelku.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
