Matka Soukalové o úspěších i drsné dřině: Manžel emigroval, já skončila
„Byly jsme mladé, nerozvážné, takže jsme trénovaly tak tvrdě, až jsme se samy utavily. Ale měly jsme základ. Myslím, že pokud člověk takovým drastickým základem neprojde, dobré výsledky mít nemůže.“ Svůj životní příběh pro Paměť národa odvyprávěla Gabriela Svobodová Soukalová. Bývalá běžkyně na lyžích a matka úspěšné biatlonistky Gabriely Soukalové se ohlédla za vyrůstáním ve slovenské Kremnici, drsných trénincích, náročném mateřství během sportování, startech na dvou olympiádách či emigraci prvního manžela.
Narodila jsem se v Kremnici na Slovensku v zimě roku 1953. Žili jsme v domě na náměstí. Tatínek byl elektroinženýr, maminka v domácnosti. Bylo nás šest dětí, tak se o nás musela starat. Náš dům tam pořád stojí, má minimálně tři sta let. Jeho zdi jsou z kamene, široké metr dvacet, a já si pamatuju, jak tam bývala zima, dokonce nám voda zamrzala.
Ten dům kdysi koupil tatínek, byl maďarský Žid z celkem bohaté rodiny. Jmenoval se Imrich Székely, ale přejmenoval se, vzal si jméno Sekaj. Takže mé rodné jméno je Sekajová. Část tátovy rodiny před válkou emigrovala do Buenos Aires, část tady zůstala. Ale moc bližšího o jeho osudech během války nevím, jen to, že byl rok v pracovním táboře.
V Kremnici jsme se všichni znali, hráli jsme fotbal, lyžovali přímo v ulicích a na náměstí. Tehdy bývalo hodně sněhu. Tatínek byl jedním z prvních lyžařů v Kremnici, pamatuji si, že s partou dělával túry a sjížděli okolní kopce.
Studium telefonní ústředny
Sportovala jsem už na základní škole. Pamatuju si, že nás tam učil pan Gorbunov, ten byl hrozně fajn a vedl mě k atletice.
Závodit na lyžích jsem začala už někdy v páté třídě. V Kremnici se jezdila první liga, byla tam jména, která byla v reprezentaci. Ligu jezdila moje sestra a jeden rok ji dokonce Kremnica vyhrála. Holky pak šly na národní výbor a tam dostaly jako odměnu bledě modré roláky. Hrozně jsem sestře ten rolák záviděla.
