Romana Barboříková
11. dubna 2021 • 19:13

Psycholožka: Výpadek sportu nemění jen tělo. Má rady pro děti i trenéry

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pokud by se mohly především děti vrátit ke sportování ve svých oddílech, zatím tedy jen venku, byla by to velká výhra pro celou společnost. U kterých dětí ale hrozí, že motivaci k návratu už nenajdou? A jak mají rodiče a především trenéři jednat s těmi, které přijdou? „Měli by mírnit jejich očekávání, že bude všechno stejné jako dřív,“ radí sportovní psycholožka Veronika Baláková.



Neviděly se dlouho se svými kamarády ze školy, ale také sportovních kroužků. Nyní nastává zlom, ale ani s ním nebude snadné se vyrovnat. „Už jen fakt, že se třeba za rok či půl rok změnila jejich výška, hmotnost, tělesné proporce, zvyšuje pravděpodobnost horší koordinace, potřeby pozměnit techniku a další,“ upozorňuje sportovní psycholožka. Navíc vnitřní sporty mají stále smůlu a tady by se nadále dětem měli věnovat jejich rodiče.

Která věková skupina dětí je nejohroženější v tom ohledu, že se po prakticky roční pauze už ke sportování nemusí vrátit?
„Dle mého to jsou děti ve věku 14 až 16 let, což je obecně kritické období z hlediska setrvání u sportovní činnosti. Je to období tvoření vlastní identity, vymezování se vůči dospělým (rodičům). Vstupují tak do popředí vlastní a hlavně nové zájmy a motivace. Situace, kdy chce dítě se sportem skončit nebo ho chce změnit, může být pravděpodobnou známkou toho, že motivace přicházela primárně ze strany rodičů. V současné době to samozřejmě může být umocněno nemožností sportovat, respektive nemožností se účastnit řízených sportovních aktivit.“

Návrat ke sportu? 

Od pondělí měl být možný pro skupinu do 20 osob pohyb venku. Od tohoto počtu se měl začít také sportovat. Jenže. Amatérský sport se jen tak neotevře. Ministr zdravotnictví Petr Arenberger v sobotu večer vydal nařízení, které ponechává od pondělka v platnosti současné omezení na dvě osoby uvnitř i venku. Česká unie sportu vyzývá ministerstvo a vldáu, aby umožnila alespoň tréninky děti a mládeže venku v plánovaném režimu do 20 osob.

Sportovcům se Arenberger omluvil. „Sportování je možné v menších skupinkách. Můžete si zahrát tenis jeden na jednoho. Týmový sport, kdy by si zahráli všichni se všemi, ještě nejde,“ řekl.

A když se brzy budou moci děti ke sportování vrátit?
„Je to skupina, pro kterou jsou velmi důležité sociální kontakty a vazby, takže to, že opět budou moci být po boku svých přátel, sdílet s nimi zkušenosti a zážitky, může být právě tou motivací, která je přivede zpět.“

Zásadní věc při návratu dětí ke sportování bude motivace. Jak je to s ní?
„Je velmi důležité, co bylo nebo je motivací dítěte ke sportování. Pokud jí bylo pouze vyhrávat, porovnávat se a porážet ostatní, bude nyní velmi nízká. Pokud bylo motivací učit se, zdokonalovat, budovat kondici, může být stejně velká či lehce nižší. A v případě, kdy se chtěly děti hlavně potkávat s přáteli a cestovat, tak je motivace nyní téměř nulová. Jedinci z druhé skupiny si jistě nacházeli nějaké alternativní možnosti sportování, udržovali se v kondici běháním či jízdou na běžkách či kole. Měli podporu a vzor v chování svých rodičů, studovali si otázky týkající se například stravy, psychické odolnosti, taktiky či regenerace a využívali čas k tomu, na co ho za normálních podmínek mají málo.“

Také této skupině ale může časem dojít trpělivost, ne?
„Ano, je naprosto přirozené, že po několika měsících může motivace i u těch nejvíce motivovaných klesnout. Proto si také trenéři, kteří měli snahu udržovat kontakt a dělat ‚trénink‘ alespoň v online formě, nyní zoufají, že už ani to svěřence nebaví. Ve chvíli, kdy však budou mít možnost docházet na svá sportoviště, sledovat a porovnávat svůj progres s ostatními a soutěžit, jejich motivace opět vzroste.“

Jak může být pro děti náročné i to, že dlouho neměly vidinu toho, kdy si budou moct zase zasportovat a zasoutěžit se svými kamarády?
„Pocit nejistoty, nevědomí, to jsou jedny z nejtěžších emocí. Nejen pro sportující děti, ale samozřejmě pro všechny lidi. Ne náhodou také přibývá dětí trpících úzkostmi, depresemi a dalšími poruchami či obtížemi. Pro ty, které se systematicky věnují sportovní činnosti, to může být o to náročnější, že posledních pár let fungovali v systému termínů a cílů v podobě zápasů/závodů, částí a fází sezon, soustředění či turnajů, plnění limitů, dosahování počtu bodů a podobně. V podstatě měly velmi pečlivě naplánovaný každý den tak, aby vše zvládly, věděly, kam směřují a nyní jim to logicky chybí. To, co jim také samozřejmě chybí je neformální kontakt se spoluhráči a trenéry.“

Psycholožka Veronika Baláková
Psycholožka Veronika Baláková

Osoba trenéra bude při návratu dětí hrát také obrovskou roli.
„Trenéři jsou pro děti často velmi významnou osobou. Jsou pro ně vzorem, mohou je ve spoustě aspektů ovlivnit, a také jim mohou naplnit potřebu zájmu, který má každý z nás. Proto vždy doporučuji trenérům, aby se svěřenci byli pravidelně v kontaktu, ale ne jen ve formě ‚online tréninků‘, nýbrž v rámci určité neformální konverzace. Aby si tým rozdělili třeba do menších skupin, nebo mluvili s hráči individuálně. Ale hlavně aby s nimi mluvili o tom, co jim udělalo radost, na čem třeba pracují, co čtou, jaký zajímavý film viděli, co je trápí nebo s čím si dělají starosti.“

Mohou i v této nelehké době děti přimět, aby s činností, jíž se věnovaly, neskončily?
„Právě skrze takový rozhovor, o kterém jsem mluvila, projeví o dítě zájem a zároveň mohou usměrňovat utváření postojů k aktuálním tématům a být pro ně vzorem. To souvisí právě i s tím, že nemáme vidinu toho, kdy budeme zase pravidelně trénovat a soutěžit (pozor, to není totéž jako sportovat), ale víme, že jednou se k tomu budeme moci vrátit. A až se vrátíme, tak přirozeně budeme chtít být úspěšní, proto je potřeba se nyní udržovat a neustále na sobě pracovat. A když to nejde tou optimální cestou, budeme hledat tu druhou nejlepší.“

Žádná přehnaná očekávání

V tomto by nyní měla pomáhat zejména rodina. Rodiče však často říkají, že nevědí, jak s dítětem správně sportovat. Nyní ale asi jde o to, aby se dítě jakkoliv sportovně vybilo, že?
„Ano, i když mají rodiče času málo a hodně věcí na starosti, o to více by si měli vyšetřit alespoň minimum času každý den a něco s dětmi podniknout - proběhnout se v lese, projet na kole či bruslích, dát si chvilku jógy či aerobiku nebo tance u televize apod. Můžou také děti nechat, aby je samotné něco ze svých dovedností naučily, třeba střílení na koš, manipulaci s hokejkou, jízdu na skateboardu. Tím se z pohybové činnosti stane přirozená součást života, určitý trvalý návyk a ne jen řízená systémová činnost.“

Návrat po tak dlouhé době nebude snadný pro nikoho. Co byste doporučila trenérům, jak pak s dětmi jednat?
„Trenéři by s dětmi měli mluvit o tom, s jakými očekáváními a cíli se budou k organizovanému sportování vracet. Tedy mírnit jejich očekávání typu, že bude všechno stejné jako dřív, že budou třeba na stejné výkonnostní a dovednostní úrovni. Je to důležité pro to, aby předešli nějakému většímu zklamání. Už jen fakt, že se třeba za rok či půl rok změnila jejich výška, hmotnost, tělesné proporce, zvyšuje pravděpodobnost horší koordinace, potřeby pozměnit techniku a další.“

Půjde jen o změny, co se týče kondice?
„Výpadek se s velkou pravděpodobností projeví také na způsobu myšlení, zvládání psychické zátěže, schopnosti koncentrace. Pokud vezmeme v úvahu také kolektivní sporty, je potřeba ze strany trenéra zdůrazňovat jistý respekt a toleranci k tomu, že se členové týmu mohou vrátit v jiné kondici, jelikož každý covidovou dobu strávil jinak, měl jiné podmínky a možnosti. Nehledě na to, že v případě prodělání nemoci mohou mít delší průběh rekonvalescence. V neposlední řadě je potřeba dbát na prevenci přetrénování, to znamená, aby se sportovci nesnažili vše rychle dohnat. Naopak je potřeba být trpělivý, vytrvalý a postupovat systematicky. Výkony a výsledky v soutěžích by jim tak měly sloužit spíše jako ukazatel vlastního progresu a ověření správnosti nastavené strategie.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud