Zuřiví sportovci: řádící tenisté, zlobivý kanibal, nezbedný Ital i Češi

Tenis je sice považován za sport gentlemanů, pohledem na některé z nich se ale s tímto názorem lze jen stěží ztotožnit. Jedním z nejvýraznějších divočáků současnosti je finalista Wimbledonu Nick Kyrgios. 

Ten má na seznamu už celou řadu eskapád a průšvihů, na posledním grandslamu v All England Clubu zase schytal pár pokut, nechal vykázat fanynku ze stadionu, plivl na fanoušky a dal vzpomenout na jeho předchozí průšvihy: před čtyřmi lety na turnaji v londýnském Queen's Clubu předváděl obscénní gesta s lahví. Ještě dřív v Montrealu se snažil rozhodit Švýcara Stana Wawrinku tím, že mu řekl, že jiný australský tenista Thanasi Kokkinakis spal s jeho přítelkyní. Postihy za bezdůvodně skrečované zápasy oproti tomu hned vypadají jako maličkost. S tímhle Australanem se člověk opravdu nenudí.

Idol, ale také pořádné kvítko, je německý tenista Alexander Zverev. Letos v únoru na turnaji v Acapulcu málem inzultoval rozhodčího. Po prohře ve čtyřhře několikrát udeřil raketou do umpiru a sudímu nadával. Z turnaje byl okamžitě vyloučen.

A to už měl za sebou skandály se svými ex-přítelkyněmi. Jeho bývalá partnerka Brenda Patea oznámila, že s ním čeká dítě a další ex přišla s obviněním, že ji dnes pětadvacetiletý rodák z Hamburku s ruskými kořeny opakovaně bil.

Snad žádný jiný tenista nezničil tolik raket jako zuřivý Rus. Když byl v největší ráži, dokázal jich odrovnat 69 za sezonu a 1 055 celkem!

Za svá extempore zaplatil Safin desítky pokut do kasy ATP. „Klidně bych mohl být oficiálním sponzorem ATP," neskrýval dnes dvaačtyřicetiletý moskevský rodák, který skončil s tenisem už ve svých devětadvaceti, zato byl prvním Rusem v historii umístěným do Mezinárodní tenisové síně slávy. Několikrát prohlašoval, že je s lámáním raket konec, přesto slib nedodržel a vzápětí se diváci na kurtech dočkali další divoké scény.

V minulosti se divokými výstupy na tenisových dvorcích proslavil také Američan John McEnroe. Někdy až divadelní čísla známého bouřliváka dávala utkáním zvláštní náboj, diváci se na jeho zápasy vždy těšili. Otázka, jakou radost z něj měli rozhodčí, s nimiž se neustále hádal.

Výbuchům negativních emocí se občas nevyvaroval ani nejslavnější antivaxer současnosti Novak Djoković. Svým ničením raket je pověstný, občas ale při jeho řádění mohl přijít k újmě i někdo jiný. 

Před třemi lety na turnaji v Monte Carlu své pracovní náčiní zlikvidoval a posléze další raketu zahodil dokonce na tribunu mezi diváky. Tedy přesněji do prostoru fotografů, nicméně i za to hrozí diskvalifikace. To v září 2020 už ho pořadatelé vyhodili z US Open potom, co trefil do krku čárovou rozhodčí.

Pořádné nezbedníky najdeme i mezi fotbalisty. Mario Balotelli platil za velký talent, jeho kariéra ale začala brzy uvadat a spíše se mluvilo o hráčových skandálech. Tu jednou napadl kameramana, jindy provokoval poznámkami o neapolské mafii, přičemž byl sám spojován s napojením na organizovaný zločin. Ne nadarmo ho někdejší šéf AC Milán Silvio Berlusconi označil za shnilé jablko. V současnosti Balotelli hraje za turecký Demirspor. 

V českém rybníčku by za Italem nezaostal nejslavnější tuzemský fotbalový vězeň Tomáš Řepka. Během kariéry platil za pořádného tvrďáka, zápas bez červené karty byl pro něj vlastně zklamáním. Na Spartě údajně sebral týmovou kasu, pak práskl, že v dresu Českých Budějovic schválně zařídil penaltu, aby Liberec sebral Spartě titul, což se na jaře 2012 skutečně stalo. 

Na Mundialu před osmi lety v Brazílii zase ztropil ostudu Luis Suárez. Uruguayský útočník přezdívaný kanibal v zápase s Itálií pokousal Giorgia Chielliniho. Za to byl „odměněn“ zákazem jakékoli fotbalové činnosti po dobu čtyř měsíců, hvězda z Uruguaje také přišla o následujících devět zápasů za národní tým a zaplatila pokutu ve výši dvou milionů korun. Paradoxně v samotném utkání za svůj kousací moment neviděl ani červenou kartu. Kuriózní je, že tohle neudělal poprvé. Rok před šampionátem v Brazílii absentoval v Premier League deset zápasů za kousnutí protihráče z Chelsea, v roce 2010 se stejně provinil v dresu Ajaxu.

Zpátky do Česka. Zápasy v klidu rozhodně neprožívá zápasy Petr Rada. Už bychom napočítali pěknou řádku jeho sporů s rozhodčími, protihráči, trenéry a funkcionáři soupeře i diváky na tribunách. S těmi měl potíže už v Teplicích, letos zase vyhrožoval napadením fanouškovi Pardubic. Legendární byl Radův exces v roli kouče Sparty na redaktora Sportu. Zda se v další sezoně zklidní na lavičce druholigové Dukly Praha, se teprve dozvíme. 

Provokatéry najdeme i mezi hokejisty. Jedním z nejlepších je v tomto ohledu útočník Bostonu Brad Marchand. Kromě deliktů na ledě, kdy nebezpečně fauloval a simuloval, ponejvíce zaujal svými olizujícími chvilkami. 

Před čtyřmi lety „ochutnal“ nos útočníka Tampy Bay Ryana Callahana a stal se, vcelku logicky, terčem posměšků fanoušků po celém světě. Ve stejné sezoně toto ke všemu spáchal už podruhé. V poslední době ale Marchand seká latinu a stále patří ke klíčovým hráčům Bruins.

Český enfant terrible přitahoval skandály odjakživa. Do kronik vešel incident z ledna 2003, kdy si do liberecké kabiny přišel pro Martina Čakajíka, kterého napadl. Jen nedlouho předtím ještě v plzeňském dresu po skončení zápasu místo podání ruky udeřil do obličeje Jana Kudrnu.

Mimo zákon zabrousil Duda na začátku roku 2012, kdy dostal podmínku za napadení důchodce v Karlových Varech a celkem nedávno pořvával z tribuny na Petra Vampolu při prvoligovém utkání Benátek se Slavií. 

Na samotnou knihu by vydaly průšvihy českého brankáře. O šanci v NHL přišel vinou údajného napadení přítelkyně. Angažmá v Třinci ukončil kvůli alkoholovým prohřeškům - tehdy přerušil kariéru a vydal se na léčení. Posléze zamířil za hokejem na sever Evropy a zdálo se, že je vše v cajku. Jenže zhruba před měsícem vyšly na povrch informace, že měl napadnout vlastního otce, tudíž další skandál byl na světě.