Umělá inteligence? Jsme dál. Data umíme pečlivě zpracovat, těší Černého
Když Barbora Krejčíková v červenci toužebně natahovala ruce po wimbledonské salátové míse, sledovali jsme se zatajeným dechem každý její krok a každé milimetrově přesné opakování sporných míčů. Každý z nich mohl rozhodnout o jejím dalším bytí či nebytí. Většinu z nás nenapadlo, že je to už více než deset let, kdy se ženský tenis vydal na cestu high-tech sportovního odvětví. O technologiích a datech ve sportu vypráví Milan Černý, protože u toho byl od samého počátku.
Milane, pro čtenáře předesílám, že se známe už spoustu let, a tak si i v tomto rozhovoru budeme tykat. Fandové sportu znají tvého tátu, který hrával házenou za československý nároďák a v roce 1984 vyhrál s Duklou Praha legendární PMEZ, předchůdce současné Champions League. Řekni ale něco víc o sobě.
„Jsem Čech, narodil jsem se v Praze, ale vyrostl v podstatě v Německu. Vystudoval jsem obchodní informatiku a měl štěstí, že jsem začal pracovat ve firmě SAP jako konzultant pro Business Intelligence. Tedy vše, co nějak souvisí s analytikou a daty. A pak jsem měl ještě větší štěstí, že jsem se v SAP přesunul do oddělení globálního sponzoringu a strávil tam devět let své profesionální kariéry. Je jedno, jestli analyzujete obchodní, nebo sportovní data. Data jsou data.“
Když se člověk podívá na sto největších softwarových firem světa, kolem devadesáti jich bude amerických. A první neamerickou firmou v první desítce je právě německý SAP. Ty jsi tam nastoupil hned po škole, to je v tom oboru jako začít hrát fotbal v Barceloně…
„To neumím posoudit, protože jsem ve sportu tak úspěšný nikdy nebyl. Studoval jsem v Německu informatiku a už během studia začal v té firmě pracovat, takže jsem se tam dokázal rozkoukat už jako student. Doporučil bych to opravdu každému, kdo tu příležitost dostane. Nástup pak tím pádem nebyl zas až tak tvrdý. Ale měl jsem velký respekt, protože jako konzultant jsem se měl pohybovat v regionu EMEA, tj. Evropa, Střední východ a Afrika. A já tam při tom pohovoru seděl a říkal si: to nevím, jestli to je pro mne, jestli chci tolik lítat. Hrál jsem házenou, už jsem sice pomalu končil, protože jsem si zničil koleno, ale říkal jsem si kurnik, to nevím, musím o tom ještě popřemejšlet. Přemýšlel jsem o tom z různých perspektiv, měl jsem možnosti i v oddělení, kde jsem pracoval jako student. Tam bych byl normální vývojář, což by bylo takový tradiční celodenní sezení v kanceláři a tak dál. Ale nakonec to bylo takhle. Nastoupil jsem jako poradce a po několika týdnech se seznámil s někým ze sponzoringu. Celé to prostě byla velice dobrá náhoda.“
Prý měl SAP v té době na externí zaměstnance náborovou stopku a každou volnou pozici musel nejdřív nabídnout uvnitř firmy. A sponzoring tě prý chtěl tolik, že si vymyslel speciální pozici s požadavky, které v té době nikdo jiný nedokázal pokrýt?
„Ano, tak to bylo. Docela dlouho jsem pracoval jako konzultant, ale postupně v podstatě na plný úvazek pro sponzoring. Že prý se to pak interně nějak rozdělí. Ale když se mnou chtěli spolupracovat dál, tak pro mne ten post de facto museli vytvořit. To je pravda.“
Zřejmě jsi měl spoustu práce, protože povídání nad daty ve sportu jsme začali plánovat už v roce 2017. A vždycky, když jsem ti zavolal a navrhl termín, jsi říkal: Jo, ale to budu v San Francisku, nebo teď jsem v Ománu na Extreme Sailing nebo v tom termínu budu v New Yorku u Yankees…
„Ano, pracoval jsem na mnoha zajímavých projektech v řadě sportů. Ženský tenis, velká vertikála, velké partnerství pro SAP na mnoho a mnoho let. Extrémní plachtění je krásný sport, lední hokej, esporty… Ty jsou sice trochu kontroverzní, ale jsou tam paralely, které by možná některým kritikům otevřely oči. Pracoval jsem v globálním sponzoringu devět let a za tu dobu prošel různými funkcemi. Začínal jsem jako konzultant pro ukázky jednoduchých technologií a vyvinul se v to, čemu se říkalo vertikální vedení. Takže jsem nakonec vedl celosvětové partnerství v tenisu a v esportech od začátku až do konce. Postupem času jsem se naučil trochu víc, co to znamená sponzorovat a spolupracovat se sportovními svazy, s kluby, se sportovci.“
Jakou perspektivu vůbec velké společnosti ve sportu hledají? Co si od toho slibují?
„Standardní
