Třikrát za sebou dokázal vyhrát zlatou medaili na mistrovství Evropy v muay thai, tedy v thajském boxu. Obrovský úspěch, kterým se rozhodně nemůže chlubit každý, však Jakuba Klaudu nechává klidným. „Nemyslím si, že bych tu byl nejlepší. Dělám to, co mě baví a snažím se to dělat dobře,“ zůstává nohama na zemi pětadvacetiletý thajboxer. Ten by rád uspěl na turnaji v Číně.
Třikrát za sebou jste vyhrál zlatou medaili na mistrovství Evropy. Považujete to za svůj vrchol kariéry?
„Doufám, že ještě další vrcholy přijdou. Je to sice pěkný úspěch, ale pořád je to mistrovství Evropy a ne světa. Jako úplný vrchol bych to asi nebral.“
Jak se vlastně cítíte coby trojnásobný mistr Evropy?
„Cítím se dobře. Thai box mám jako koníček, není to věc, která by mě živila. Mám z toho obrovskou radost, ale že by mi to nějak změnilo život, to zase ne. Tím, že mě to neživí, tak by mě případná prohra zas toho tolik nestála.“
Které z těch tří mistrovství pro vás bylo nejtěžší?
„Já bych řekl, že to druhé. Tam jsem byl totiž dost svázaný tím, že bych měl zlato obhájit a byl jsem dost nervózní. Teď se sice bojovalo v Čechách a také jsem cítil povinnost to obhájit, ale necítil jsem se tak svázaně. Mistrovství v Praze jsem si strašně užil.“
Letos jeden z vašich soupeřů nenavážil a vy jste postoupil automaticky do dalšího kola. Jak jste se na to díval? Byl jste rád za snadný postup, nebo vás mrzelo, že jste o zápas přišel?
„Popravdě jsem z toho byl zklamaný. Já jsem se o tom navíc dozvěděl náhodou, když mi přátelé, kteří se na mě přijeli podívat, psali, že mezi zápasníky nefiguruji a že jsem napsaný až na zápas za dva dny. Byl jsem z toho dost překvapený a zároveň i zklamaný.“
Jak se tohle vůbec může stát?
„Na těchto turnajích to funguje tak, že se bojovník nejdřív naváží do kategorie a pak se musí vážit před každým zápasem. V sobotu po příjezdu navážit musel, protože ho pak díky tomu zapsali do pavouka. Nevím ale, co se pak stalo.“
Před rokem jste šel o váhovou kategorii výš. Řešit váhu jste tedy nemusel nebo jste i vy něco shazoval?
„Před dvěma lety jsem zápasil v kategorii do 86 kilogramů a samotnou dietou se mi podařilo shodit váhu maximálně na 91 kilogramů, zbytek už jsem musel odvodňovat. Bylo to pro mě už kruté, takže jsem za posun výš byl rád. Váhu musím upravovat i teď, protože vážím normálně kolem 95 kilo.“
Vy jste ve své váhové kategorii považován za nejlepšího českého amatérského thajboxera. Nesvazuje vás to ale trochu?
„Já si nemyslím, že bych byl nejlepší. Dělám to, co mě baví. Snažím se to dělat tak, jak nejlépe dovedu a to vede k úspěchu. Za nejlepšího mě možná považují proto, že teď na amatérské scéně dělám úspěchy.“
Jaké máte další sportovní cíle? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
„Na mistrovství světa jsem už skončil druhý a to letošní bohužel kvůli pracovním povinnostem nestihnu, tak snad to vyjde příští rok. Touhle výhru na ME jsem se prý nominoval i na Combat Games do Číny, tam bych byl za úspěch rád. Pořád to ale beru jako koníček, takže co přijde, na to se připravím.“
V poslední době celá řada kickboxerů i thajboxerů přešla k MMA. Vás by to nelákalo?
„V tom hrají určitou roli peníze, protože o MMA mají lidi zájem. Mě by to ale popravdě moc nelákalo. V MMA je trochu jiný stand up (boj v postoji, pozn.red.) a já hlavně nejsem moc silový typ, což je v MMA potřeba. Po technické stránce bych to už nedohnal a silou bych to také neurval. Proč bych se hnal do něčeho, co je sice trendy a vydělal bych si tam peníze, ale nevidím v tom pro mě žádný zisk.“
Vy se živíte jako policista. Dá se tahle práce skloubit s tréninky? Už jste bojové sporty v práci někdy musel použít?
„Samozřejmě to má nějaké omezení, ale skloubit se to určitě dá, v práci mi vycházejí dost vstříc, za což jim děkuji. Člověk si jen musí určit nějaké priority. Já ještě nemám rodinu a má přítelkyně je také sportovkyně, takže ta mě hodně podporuje. Bojové sporty se mi v práci určitě hodí, člověk je pak klidnější. Naštěstí jsem se ale zatím nedostal do situace, že bych je potřeboval využít.“
