Vondroušová fandí v Ostravě a hlásí: Roland Garros chci stihnout. Běhá se štěnětem
S týmovou akreditací na krku patřila k nejzaujatějším fanouškům porubského střetu s Brazilkami. Wimbledonská šampionka Markéta Vondroušová je momentálně ve stavu zraněných, i tak vyrazila vlakem z Prahy do Ostravy podpořit český tenisový tým v BJK Cupu. Sama už má lepší náladu, ve středu absolvovala bez bolesti levého ramene hodinový trénink a ráda by stihla Roland Garros.
Kdy naposledy jste takhle vyrazila na tenis?
„Když mi bylo asi devět, vyrazili jsme s tátou do Prahy na Fed Cup. To bylo podle mě naposledy, kdy jsem se byla dívat na tenis, aniž bych sama hrála.“ (smích)
Zůstanete v Ostravě až do sobotního mače se Španělkami?
„Určitě. Martin Janoušek, fyzio našeho týmu, je i můj osobní fyzioterapeut. Budu s ním tady dál cvičit a taky fandit, dostala jsem i týmovou akreditaci.“
Loňskou sezonu jste ukončila po Wimbledonu kvůli operaci levého ramene, Australian Open jste zase vynechala s poraněným stehnem a koncem února jen po osmi odehraných utkáních se zase ozvalo rameno. Jak jste na tom teď?
„Zdraví se lepší. Ve středu už jsem odehrála docela normální trénink bez bolesti. Měli jsme z toho všichni radost. Tenis ale hraju zatím minimálně, dvakrát týdně po hodině.“
Jsem teď vděčná za jeden normální trénink
Jaký je konkrétní problém s ramenem hrací ruky?
„Mám nestabilitu ramene, posouvá se mi z kloubu a strašně bolí. Řekli mi, že buď půjdu znovu na operaci, nebo to mám zkusit přecvičit. Na operaci jsem nechtěla v žádném případě. Představa, že by mi zase někdo řezal do těla, pro mě byla nepřípustná. Takže dvakrát denně cvičím. Zaměřujeme se, abych posílila lopatku, která mi rameno musí držet. Protože jinak to je při zápasech fakt dost bolestivý a hrát pořád pod prášky fakt nechci.“
Kdy myslíte, že se budete moci vrátit k zápasům?
„Roland Garros je cíl. Ale teď jsem vděčná za jeden normální trénink, takže představa turnajů je pro mě ještě hrozně vzdálená. Paříž bych chtěla určitě stihnout, a když to půjde dřív, o to líp.“
Ve stavu zraněných jste poslední dobou často. Nenudíte se už doma?
„Ani ne. Pořídila jsem si štěně, to nás zaměstnává dost. Je to italský chrt, jmenuje se Mailo. Už spolu i chodíme běhat. A cvičení mi taky zabere dost ze dne, na Štvanici jsem, jak kdybych normálně trénovala. Spíš je cvičení nezáživný, musím se soustředit, abych ty pohyby dělala správně. Je to na palici.“
