Vejmelka o zlaté Praze i sezoně: Jednička? Jsem připravený! Mluví o přezdívce i brokolicích na hlavě
Před rokem ho trenéři po zlaté Praze chválili i přesto, že nechytal. Ale parťákům byl skvělou oporou, role trojky se zhostil báječně. Nevytvářel žádné dusno. Teď se jeho role promění. Karel Vejmelka, opora zámořského Utahu, se nejspíš stane jedničkou. „Jestli to tak bude, jsem připravený. Nemá mě co překvapit,“ hlásí 28letý gólman v rozhovoru pro Sport Magazín. Prožil nejlepší sezonu v hokejové NHL. Vzpomíná na loňské tažení, studium na univerzitě a rozebírá, jak trénuje oči. A dneska proti Švýcarům (od 16.20 hodin) nastoupí právě on.
V zámoří se pro něj vžila přezdívka Veggie. Fanoušci chodí do hlediště v hale v Salt Lake City, kde klub nově sídlí, s brokolicí nebo mrkví na hlavě. Jako důkaz, že klíčové postavě mužstva věří. „Je to pro mě pocta,“ hlásí loňský mistr světa a majitel bronzu z roku 2022.
Neschovává se za žádné fráze a netají se touhou na turnaji v Dánsku a Švédsku obhájit světový primát. „Uvědomuju si, že budeme pod tlakem. Ale to k tomu patří,“ tvrdí Vejmelka, jenž by se měl o brankoviště podělit s kamarádem Danem Vladařem. Role trojky, kterou loni zastával právě on, připadne Josefu Kořenářovi.
Interview probíhalo ještě předtím, než bylo jasné, jak přesně se rozdělí gólmanské kompetence. Je ale zřejmé, že role jedničky připadne právě jemu.
Začněme ještě zlatými vzpomínkami. Co ve vás z Prahy zůstalo nejvíc?
„Řeknu Staromák. Když jsme měli možnost vidět davy fanoušků a podělit se s nimi o radost. To je první, co se mi vybaví.“
A další věci?
„Celý průběh šampionátu. Pro mě to bylo specifické, protože jsem jenom trénoval a zápasy sledoval z tribuny. Chtěl bych říct, že jsem si to mohl užít, ale musím přiznat, že jsem byl daleko nervóznější než na ledě. Nebylo to pro mě jednoduché. Zvlášť sledovat zápasy, když šlo o všechno. Ale viděl jsem to seshora, což byla pro mě nová zkušenost.“
V čem je to jiné?
„Člověk má trochu víc času nad tím přemýšlet, vidí situace jinak. Na ledě je všechno v obrovské rychlosti. Z tribuny je to kolikrát horší než z ledu.“
Nevytrčil jste někdy podvědomě lapačku?
„To zase ne, ale určitě jsem se na to koukal brankářskýma očima. Jak to kluci řeší, co bych třeba udělal já. Nebyly to jednoduché zápasy, maximálně o gól, o dva, takže to bylo specifické. Měli jsme v hale místa v jednom sektoru, kde jsme pravidelně koukali i s dalšími kluky, kteří nebyli v sestavě. Snažili jsme se užít si to, ale jak už jsem říkal, spíš to byly nervy.“
Jak reagovali fanoušci?
„Skvěle! Občas jsme s nimi vyfotili, prohodili pár slov. Bylo fajn, že jsme s nimi byli v bezprostředním kontaktu. Když hrajete, takovou možnost nemáte. V tomhle ohledu to bylo super, snažil jsem se si to užít. I na to budu moc rád vzpomínat, protože jsem se s lidmi potkával vlastně každý den.“
Co jste říkal na báječnou kulisu v O2 aréně?
„Musím říct, že mě to až dojalo. Skoro každý zápas jsem z toho měl husinu. Nepřeháním. Protože diváci vytvořili opravdu elektrizující atmosféru. I tohle byl zážitek na celý život. Bral jsem to z pozice fanouška, ale i jako člena týmu. A říkal jsem si, že to snad ani nemůže dopadnout jinak, než jak to dopadlo. Když nás takhle hnali dopředu, nedokázal jsem si představit jiný konec…“
Byl jste na nějakém předešlém domácím turnaji?
„Pamatuju si Prahu 2015. To jsem s dospělým hokejem ještě neměl zkušenosti. Spíš jenom s tím juniorským, bylo mi devatenáct. Takže jsem to prožíval jako dítě a fanoušek. Už si přesně nepamatuju, jaký to byl zápas. Ne až tak úplně atraktivní. Protože jsme v hale byli celý tým. Dali nám vstupenky v rámci teambuildingu.“
MS doma? Vůbec jsem neváhal
I když jste loni nechytal, zněla na vaši adresu chvála. Ondřej Pavelec, jenž má gólmany na povel, vyzdvihoval váš charakter. Potěšilo vás to?
„Pro mě to byla jednoduchá role. Snažil jsem se dělat, co jsem musel. Trénoval jsem naplno a udržoval se v koncentraci. Abych mohl důstojně zakročit, kdyby se, nedej bože, něco stalo. Turnaj je krátký a není čas vymýšlet jiné varianty. Takže jsem se připravoval, jako bych šel normálně do zápasu. Udržet se v kondici pro mě bylo docela snadné. Hlavu jsem měl malinko volnější, ale zase nikdy nevíte. Přijde nemoc, zranění a všechno je jinak. K tomu naštěstí nedošlo. Snažil jsem se i ze své pozice udělat maximum pro tým.“
Což očividně fungovalo...
„Z nějakého důvodu si mě vybrali a snažil jsem se důvěru splatit. I když to bylo z pozice třetího brankáře, jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. I proto jsem moc toužil se v Praze představit, protože jsem věděl, že to může být první, ale i poslední domácí šampionát. Vůbec jsem neváhal.“
Teď vás čeká jiná role, že? Když spolu mluvíme, dá se čekat, že právě vy budete jedničkou. Pomůže vám sebevědomí ze zlaté Prahy?
„Chystám se úplně stejně jako loni. Ani před rokem jsme touhle dobou nevěděli, jak to bude rozložené. Takže neřeším, jestli budu chytat všechny zápasy, nebo nic.
