Pála: Holky mi tykají. Proč ne?

„Tohle je práce celého týmu,“ krčí rameny následovník slavného tenisového rodu. Vždyť jeho otec František úspěšně reprezentoval a trénoval v Davis Cupu a ve Fed Cupu byl rovněž kapitánem.

Kde je síla českého týmu, který už neprohrál třikrát v řadě?
„Ve vyrovnanosti všech holek. To je obrovské štěstí. Každá holka může nahradit tu druhou, dají se rozložit síly. Z toho pak plynou výsledky. A i fakt, že všechny tři hrají levačkou, je velká zbraň. Zvlášť na tak rychlém povrchu jako tady v Brně.“

Češky mohou pomýšlet na finále >>

Česko je v semifi nále. Na co má dál?
„Na finále. Tomu věřím. Když jsme viděli los, věděli jsme, že je šance na úspěch obrovská. Tíha zápasu se Španělskem proto byla ještě větší. Kdybychom Španělky neporazili, přišli bychom o tuhle šanci a naopak šli do baráže, která je s týmy zespoda brutální (Srbsko, Slovensko, Německo). Ale postoupili jsme a i v dalším zápase asi budeme favority.“

České tenistky přivítají tým USA >>

Také nečekáte, že by mohly hrát za USA sestry Williamsovy?
„Těžko říct. Květa to v Austrálii sondovala u své deblové spoluhráčky Lisy Raymondové a ta říkala, že hrát nemají. To je určitě dobrá zpráva. Pro mě je atraktivnější hrát finále než semifi nále proti sestrám Williamsovým.“

Navíc snadněji prodloužíte vítěznou šňůru zápasů. Hřeje vás u srdce?
„Je to nádherný. Jsem rád za všechny, za holky a za celý realizační tým. Je to zásluha nás všech. Třeba David Kotyza mi strašně pomáhá. Dvě holky trénuje (Benešová, Kvitová), jednu trénoval v minulosti (Šafářová). To je velká pomoc.“

Na kapitánské židli sedíte rok. Co vás překvapilo v dívčím týmu?
„Člověk musí být hlavně dobrý psycholog. Ženský tenis je o psychice daleko víc než mužský. Pořád se je snažím dostat do pohody, aby nezmatkovaly, neklesaly na mysli. Po pár zkažených míčích mají tendenci být hrozně dole. To je zbytečný.“

Jak těžké je udržet je všechny šťastné? V neděli se to povedlo výborně, všechny se dostaly na kurt a vyhrály. Ivetu Benešovou jste ale musel vyškrtnout z prvního singlu. Jak to vzala?
„Úplně v pohodě. I kdyby Iveta v sobotu vyhrála, na 90 procent by v neděli hrála stejně Lucka Šafářová. Ona se svojí nebezpečnou hrou může vždycky porazit jedničku soupeře. Ta naše vyrovnanost, to je fakt síla.“

Je vám pouhých 33 let, třeba Květa Peschkeová je starší. Nechybí vám u holek respekt?
„Nemyslím. Vždycky hrály pořádně. Samozřejmě důležité věci musím ohledně sestavy rozhodnout, ale vycházíme spolu výborně. A že jsou někdy otrávené na tréninku, když jim to nejde, to je normální.“

Tykají vám?
„Jasně, proč ne? Tykáme si celou dobu, to nejde měnit. Někdy je sranda, ale zase vědí, kdy je to důležité. Když jim člověk řekne něco důležitého, poslouchají. Nemůžu si stěžovat. Ale dokážeme si taky ze sebe všichni dělat srandu. A podle mě to pomáhá k tomu, že je v týmu pohoda.“

Říkají vám přezdívkou Pinďa?
„Výjimečně, spíš ze srandy. Jsem pro ně Petr.“

Nadál jste se takového úspěchu, když jste před rokem funkci kapitána bral?
„Věděl jsem, že tenhle tým má perspektivu. Navíc to byla nabídka, která se neodmítá. Vždyť já na týmových soutěžích vyrostl, odjakživa jsem je miloval. Dělal jsem sběrače míčků na Davis Cupu i při Fed Cupu, ať už byl táta trenér nebo kapitán. Mám z toho krásný zážitky. Přišlo mi to tak úplně jasný, že jsem chtěl kapitána dělat. Snad to tak půjde dál.“