Dvojka pro DC Svrčina se představuje: Párty jsou minulostí, našel se v buddhismu a Indii

Video placeholder
Legendární Alcaraz a anomálie u Djokoviče. Jak vypadá česká nominace na Davis Cup? • Zdroj: iSport.tv
Dalibora Svrčinu čeká daviscupová premiéra proti Švédům
Dalibora Svrčinu čeká daviscupová premiéra proti Švédům
Dalibora Svrčinu čeká daviscupová premiéra proti Švédům
Dalibora Svrčinu čeká daviscupová premiéra proti Švédům
Dalibor Svrčina je díky výhře v Cancúnu poprvé v elitní stovce žebříčku ATP
Dalibor Svrčina v Torontu prohrál 6:7, 4:6 s bývalou světovou jedničkou Daniilem Medveděvem z Ruska
7
Fotogalerie
Jan Jaroch
Davis Cup
Začít diskusi (0)

Pro Dalibora Svrčinu je nachystaná velká představovací párty. V sobotu vyběhne před pět a půl tisíci diváků ve vyprodané Horácké aréně v Jihlavě k daviscupové premiéře proti Švédům. Třiadvacetiletý chasník půjde ukázat svůj talent, díky kterému měl v juniorech větší renomé než vrstevníci Jiří Lehečka či Tomáš Macháč. „Dalíkova“ cesta do stovky žebříčku ATP ale byla nakonec krkolomnější. Vedla i přes proflámované noci a pokles výkonnosti. Dnes je 96. tenistou světa, jenž se zhlédl v buddhismu, zamiloval se do Indie a věří, že jeho místo může být až v elitní padesátce.

Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně

Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás

Chybí mu centimetry (178), nemá průrazný servis a rány, jak když kopne kůň. Kluk z rodiny lékařů Dalibor Svrčina staví kariéru na jiných kvalitách. Kluk z Ostravy sám sebe řadí mezi nejrychlejší hráče na okruhu vedle Carlose Alcaraze či Alexe De Minaura. A skvělým pohybem dokáže deptat protivníky jako jeho vzor Novak Djokovič.

Loni v srpnu jste poprvé prorazil do elitní stovky žebříčku a posun jste demonstroval i v Melbourne. Na Australian Open jste dvakrát podával na vítězství a měl i mečbol proti zvučnému jménu – Španělovi Jaumemu Munarovi. Jak jste bolavou porážku vstřebal?
„První dva dny po zápase jsem byl hodně špatný. Měl jsem velké vedení, cítil jsem, že jsem lepší. Ale s odstupem času to vidím tak, že to může být i dobrá lekce. Až budu mít takovou šanci příště, chopím se jí líp. Už vidím hlavně to, že jsem hrál s top 40 hráčem na světě a byl po většinu zápasu lepší. Kdybych ten zápas dohrál, stalo by se mi to třeba příště. Poučím se z něj.“

V sobotu půjdete na kurt k daviscupovému debutu coby česká dvojka. Jste trémista, budete nervózní?
„To jsem před každým zápasem, ani by nebylo správné nebýt. Už mám něco málo za sebou, naučil jsem se s nervozitou pracovat. Hrál jsem už zápasy před velkým publikem. Sice to teď bude premiéra v Davis Cupu, ale celá hala mi bude fandit. Těším se na to. Já jsem bojovník a věřím, že to zmáknu.“

Co byl váš zatím největší zápas? Střety s Daniilem Medveděvem na tisícovkách v Kanadě a Šanghaji?
„Asi jo. Poprvé to bylo velice vyrovnané, podruhé zahrál neuvěřitelně. Ale oba ty zápasy mi daly hodně.“

Jste v podstatě vrstevník velké české trojky – Jiřího Lehečky, Tomáše Macháče a Jakuba Menšíka. Jak dobře se znáte?
„Třeba s Lehym jsme měli dlouho stejného trenéra, připravovali jsme se v Prostějově a až někdy v osmnácti se to trochu separovalo. Vycházíme spolu dobře, k Jirkovi svým způsobem vzhlížím. Vyrůstáme spolu a on se už dostal do dvacítky.“

Vy jste byl ale v juniorských letech braný za větší talent.
„Možná dar jsem měl větší než Lehy, ale on vyspěl mentálně dřív. Už tehdy z nás byl největší profík, což ve finále rozhoduje. Lehy je super vzor pro ostatní. Já vyspěl až později a pochopil, co všechno tenis obnáší.“

Je to inspirace, když vidíte, že tenista, s kterým jste trénoval a byl na stejné startovní čáře, to dotáhne tak vysoko?
„Určitě. Říkám si: Proč bych tam nemohl být já? To samé je Machy a Kuba Menšík. Ještě před pár lety jsem s nimi hrál, porazil je. Je pro mě motivací, že nechci být tak daleko za nimi. I Víťa Kopřiva, s nímž jsme si hodně blízcí a postoupil do stovky loni o pár měsíců dřív než já, mně taky hodně namotivoval. Když to dokázal Víťa, dostanu se tam i já! Takže všem těm klukům děkuju.“ (úsměv)

Dělal jsem blbosti

Proč si myslíte, že vám trval průlom déle?
„Měl jsem dva tři roky, kdy jsem se nejen zastavil, ale šel jsem i dolů.“

Už vás tenis nebavil?
„Začal covid, moc se netrénovalo. Bylo mi sedmnáct, osmnáct a dělal jsem i nějaké blbosti.“

Jaké?
„Nějaké párty a tak tam byly. Ale i díky tomu jsem si uvědomil, co fakt chci dělat. Pak přišla změna trenéra. Začal jsem dělat s Janem Mašíkem, který je perfekcionista, hodně dbá na disciplínu. To byl celkem šok. Hodně jsem zase začal makat a během půl roku se dostal z 900. na 300. místo. Teď jsem rád, že jsem tam, kde jsem. Každý má prostě svoji cestu. Věřím, že můžu být hráč top 50, akorát jsem menší a nemám takové zbraně jako Lehy nebo Menša. Ti s dělovým servisem dokážou kohokoliv přestřílet, zato já si všechno musím vybojovat. I proto mi to možná trvá trochu dýl.“

I na agresivním pojetí ale s vaším současným koučem Markem Jaloviecem pracujete, že?
„Určitě. Jsem velice dobrý v defenzivě, mám výborný pohyb. Teď se zaměřujeme na to zlepšit servis a první úder po něm, abych se hned dostal do tlaku a jen nečekal, co udělá soupeř.“

Co je naopak vaše největší zbraň?
„Pohyb. Řekl bych, že jsem jeden z nejrychlejších hráčů na okruhu. Stejně jako De Minaur nebo Alcaraz jsem rychlý a ještě k tomu mám dobrou předvídavost.“

Loni jste se nevešel do nominace na Final 8 Davis Cupu, jelikož jste dřív ukončil sezonu. Přednost dostal váš kamarád Vít Kopřiva, který byl před turnajem v Boloni ještě v zápasovém vytížení. Tehdy jste si postěžoval, že vás Tomáš Berdych mohl oslovit dřív a vy byste si udělal jiný program, abyste měl šanci jet. Vyříkali jste si to s kapitánem?
„Mluvili jsme o tom spolu. Bylo to nedorozumění. Určitě jsem to nemyslel nijak špatně. Rád bych se na ten finálový turnaj podíval a klidně si kvůli tomu zahrál o dva turnaje více. Ale už je to za námi a už se k tomu nebudeme vracet. A třeba to tak i mělo být. Zase jsem udělal dobrou a dlouho přípravu na sezonu.“

Na turnaje si berete buddhistickou literaturu. Už jste našel svůj vnitřní klid?
„Pořád ho hledám, někdy je to obtížné s tenisem a životem, jaký žijeme. Na jednu stranu je hektický, ale když jste top level, žijete taky v luxusu. Pak jsou někteří tenisté trochu zhýčkaní. Já se snažím mít rovnováhu. Nechci být rozmazlený, táhne mě to dolů, ať někde nelítám. Jsem skromný, vždyť všichni jsme si rovni.“

S kým si o těchto věcech můžete promluvit?
„Můj starší brácha Filip Staněk vystudoval filozofii, takže spolu hodně konverzujeme. S mým nejlepším kamarádem jsme začali číst hodně knížky o buddhismu společně. Teď trénuje v akademii Karolíny Plíškové.“

Jak vám ještě buddhismus změnil pohled na svět?
„Tím, že cokoli člověk dělá, měl by dělat na sto procent. Snažit se být upřímný a s každým vycházet. Zároveň říkat vše na rovinu a být ke všem slušný. To, jak jste nastavený mimo kurt, se přenáší i na něj. Pokud máte disciplínu v životě, projeví se to i v zápase, protože jste klidnější. Když jste bordelář nebo roztěkaný, nemůžete být na kurtu vyrovnaný. Taky mi to dalo pohled, že tenis je věc, pro kterou jsem se narodil a umím ji nejlíp. Ale zároveň jde jen o sport. Jsou daleko důležitější věci.“

Lidi si u nás stěžují, ale...

Vaší zamilovanou zemí je Indie. Proč vám tak přirostla k srdci?
„Když tam člověk přijede, uvědomí si, že můžeme být rádi, kde jsme se narodili. Ti lidé jsou z 80 procent chudáci, kteří nemají pitnou vodu a elektřinu. Lidi si tady pořád na něco stěžují, a přitom v Indii by se našim problémům vysmáli.“

Ovlivnilo vás to?
„Lidé jsou tam většinou hodní, milí, i když ta města jsou špinavá, smradlavá. Ale mně se v tamním vedru hraje dobře. Dokonce mám teď nově kondičního trenéra a fyzioterapeuta z Indie, říkáme mu Tiag. Od letoška s ním spolupracuju na 100 procent, už jsme spolu dělali i přípravu v Dubaji a byl se podívat v Ostravě.“

Má jiný přístup než ostatní?
„Na prvním místě je pro něj práce a na posledním peníze. Každý den mám masáž i tři hodiny, to normální není. I když mi skončil zápas v jedenáct večer, tak od dvanácti do dvou jsme dělali masáž. Finance jsou pro něj na uživení. V jeho bytě v Čennaí stojí nájem 150 dolarů měsíčně. Takže to je úplně něco jiného, než známe tady.“

Procestoval jste někdy Indii?
„Dvakrát jsem sjel Gangu na raftu. Jednou i s mamkou. Jeden rok jsme se vrátili já se zlomeným prstem a mamka s břišním tyfem. To k tomu patří. Jsem dobrodruh. Chci vidět i něco jiného než velká města. Podíval jsem se i do hor, do podhůří Himálaje. Nádherná příroda.“

A před Vánoci jste si v Indii zahrál i exhibici.
„V Ahmadábádu, což je asi desetimilionové město. Byli tam samí hráči top 100. V týmu byli vždycky jeden kluk, jedna holka a deblista. Skončili jsme čtvrtí z osmi, šlo o pět krátkých zápasů finančně dobře ohodnocených. V Indii mám už docela fanouškovskou základnu. Už si tam dělají srandu, jestli mám indický pas.“

Prošel jste proměnou. Řekl byste, že teď vedete asketický život?
„Svým způsobem. Narodili jsme se do západní civilizace, kde je všechno otevřené, k alkoholu je snadný přístup... Něco jsem si prožil v mládí a už mě to neláká. Vím, že na kluby nejsem. Stačilo. Už jsem umírněný.“

Dalibor Svrčina

  • věk: 23 let
  • výška/váha: 178 cm/68 kg
  • na žebříčku ATP: 96.
  • bilance zápasů na ATP Tour: 6:9
  • největší úspěchy: tituly z challengerů Púne, Barletta, Cancún (vše 2025) a Prostějov (2023), 2. kolo Šanghaj a Toronto (obojí ATP 1000 – rok 2025)
  • prize money: 1,1 mil. USD
  • kouč: Marek Jaloviec

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů