PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Byl to nejméně překvapivý moment prvního hracího dne tenisového Roland Garros. Marta Kosťuková podlehla favoritce Aryně Sabalenkové (3:6, 2:6), ani se nezastavila u sítě, potřásla pravicí pouze umpirové rozhodčí a odkráčela. Takhle to ukrajinská tenistka praktikuje od chvíle, co její zemi napadlo Rusko s podporou Běloruska. Přesto si diváci na centrálním dvorci Philippa Chatriera neodpustili bučení, které se sneslo na hlavu rodačky z Kyjeva. Ta se přitom do slunné neděle probudila s vědomím, že na její zemi zase v noci útočilo pět desítek dronů a snažilo se pokračovat v ničení jejího domova.
Žijí snad Francouzi v jeskyních odříznutí od zpráv ze světa? Minimálně to tak vypadalo. I sama Sabalenková byla z jejich počínání tak zmatená, že zprvu myslela, že bučení patří jí. Proto divákům předvedla ironické pukrle.
Když však zjistila, že ona není předmětem jejich nevole, hned změnila tón. „Pardon lidi, myslela jsem, že bučíte na mě. Trochu mě to překvapilo. Ale díky za podporu, cítila jsem ji a je pro mě důležitá,“ udělala briskně při interview na kurtu otočku o sto osmdesát stupňů.
Kosťuková je jednou z šesti ukrajinských tenistek startujících na Roland Garros a určitě tou nejhlasitější a nejangažovanější, když se mluví o válce. Už když jí los přihrál do cesty jednu z největších favoritek Paříže Sabalenkovou, která se ihned začala stylizovat do role oběti nenávisti z ukrajinské strany, vysvětlila svůj postoj po svém.
„Nenávist je emoce, která do sportu nepatří. Tohle je ale o respektu. Nemohu ji respektovat za to, že stále jezdí trénovat do Ruska a ač na to má prostředky, nevzala svou rodinu a neodvezla ji z agresorského státu. Já bych tohle rozhodně udělala. Navíc je velkou hvězdou a má platformu k tomu, aby se snažila mluvit o věcech a měnit je k lepšímu. Ani se o to nesnaží. Za to ji nemohu respektovat.“