Macháč si po postupu troufá: Přichází náš čas! Ale bude na roztrhání
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | První výhru kariéry na Roland Garros si Tomáš Macháč vyčekal. Doslova. Nastoupit měl na kurt v jedenáct dopoledne, kvůli dešti se však mač s Nuno Borgesem (47. na ATP) neustále odkládal. Až před sedmou večerní mohl rozjetý český chasník, víkendový finalista ze Ženevy a čerstvý přemožitel Novaka Djokoviče, slavit. Portugalce sestřelil ve třech setech 7:6 (3), 6:4, 6:3 a může se chystat na příštího a ještě silnějšího soupeře. Tím bude stejně starý antukový specialista z Argentiny Mariano Navone, 31. nasazený.
Jak jste snášel hodiny čekání, Tomáši?
„Bylo to náročné po všech stránkách. Po tenisové stránce jsem věděl, že budu hrát dobře, ale nevěděl jsem samozřejmě, že budeme na zápas čekat pět hodin. Člověk vstává v sedm ráno, připravuje se na jedenáctou, pak se to posouvá a posouvá… Posouvali nám to o každou půlhodinu, takže nebyl ani moc čas na to dát si oběd. I tak byl zápas z mé strany až na pár výjimek velice solidní.“
Ještě v sobotu jste hrál finále v Ženevě, jak se cítíte fyzicky?
„Tenisově a zdravotně jsem se asi nemohl cítit líp. Samozřejmě nějaká únava je vždycky, ale vím, že v Paříži jsou jedny z nejlepších antukových kurtů, takže z toho jsem neměl strach. V Ženevě byly stejné míče, což mi taky pomohlo. Je spíš náročné se na novém turnaji usadit, ale měl jsem dva dny, což je docela dlouhá doba na to se sžít s prostředím. Každý den jsem si zatrénoval jen hodinku a zvládl to dobře.“
Během utkání jste si nohy postřikoval zvláštním sprejem. Co je to za novinku?
„To je tajemství. (úsměv) Jde o sprej na regeneraci, je v něm i hořčík. Taky tu mám pití, co používají všichni nejlepší hráči. Dorazil celý můj tým. Víc už dělat nemůžu, dělám to jako úplný profík.“
Jak moc vás před grandslamem nabudila výhra nad Djokovičem?
„Samozřejmě to pomůže. Porazíte historicky nejlepšího hráče. Samozřejmě teď nehraje svůj nejlepší tenis, ale furt se to počítá. Je úplně neuvěřitelné, že i když hraje hůř, tak diktuje každou výměnu. Nedivím se, že vyhrál 24 grandslamů, protože jak ten to má v ruce, to je neuvěřitelné. Určitě mi to hodně pomohlo v tom, že vidím, že tyhle hráče můžu porážet. I s Casperem (Ruudem) jsem měl šanci ve finále šanci vyhrát první set. To je taky jeden z nejlepším hráčů na antuce a favorit pro Roland Garros. A já s ním odehrál skvělé utkání. Myslím, že v tomhle směru mám šanci jít daleko. Ale je to tenis, každý zápas je náročný. Klidně jsem dneska mohl prohrát, ale taky tady můžu být třeba ve čtvrtfinále.“
O letošní Roland Garros se v mužském podání mluví jako o nejotevřenějším turnaji za posledních dvacet let. Větříte šanci?
„Určitě. Co tak sleduju, tak hráče starší generace pomalu přeskakují nové naděje. Hodně se to obměnilo, třeba Nuno Borgese jsem potkával před dvěma lety každý týden na challengerech a teď je taky v padesátce. Hrozně se to obměnilo. Když budeme dělat správné věci, přijde i čas naší generace, aby dosáhla na větší věci.“
Vy osobně budete ale během turnaje celkem na roztrhání, kromě dvouhry jste přihlášený i do čtyřhry a také mixu s Kateřinou Siniakovou. Není to moc?
„Když jsem hrál v Austrálii dvě soutěže, debl mi hodně pomáhal i do singlu. Samozřejmě mix do toho malinko hází vidle, ale uvidíme… Upřímně jsem nečekal, že se do mixu dostaneme. Bylo to spíš takové zapsání, že to zkusíme, a povedlo se nám to. Program je to náročný, ale zase je super, že si můžeme s Katkou zahrát.“
