Poslední Paříž? I kdyby, nechám si to pro sebe, brání se Plíšková
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Třináctou účast v hlavní soutěži Roland Garros si Karolína Plíšková odškrtla rychle. Pád v prvním kole neudivil, patnáctá nasazená sokyně Elina Svitolinová, manželka francouzské hvězdy Gaela Monfilse, měla na dvorci Suzanna Lenglenové podporu publika i více sil. Plíšková padla 6:3, 4:6, 2:6 v zápase, jenž mohl být jejím posledním na antukovém grandslamu. Hrát tenis chce určitě do konce sezony 2024, ostatní je ve hvězdách.
Hovoříme spolu nedlouho poté, co asi poslední zápas kariéry na Roland Garros sehrál Rafael Nadal. Vám je dvaatřicet, jste 52. na světě. Když balíte na tak významnou akci, říkáte si, že tam můžete hrát také naposled?
„Ne. A i kdyby to tak bylo, takhle dopředu bych to nikdy neřekla. Spíš bych odešla v tichosti. (smích) Takhle mi přijde, že si na sebe nakládáte hrozný tlak, najednou je z toho poprask. I on to nakonec změnil a říká, že neví, jestli se vrátí. Já takové myšlenky zatím nemám. Letos chci určitě hrát, vůbec takhle nechci přemýšlet.“
Motivace vám tedy nechybí, i když jste na posledních pěti grandslamech vyhrála jediný zápas a sezony jsou nahoru dolů?
„Rozhodně ne. Kdyby mi chyběla motivace, už tady nejsem.“
A slibným výkonem na velkém kurtu proti Svitolinové jste potvrdila, že ani úroveň vašeho tenisu není špatná.
„Jo, první set byl dobrý, druhý vlastně taky. Pak už došla energie. Ani podmínky nebyly úplně rychlé, což pro mě není ideální. A samozřejmě těžká soupeřka. Když nebudu počítat třetí set, ve kterém mi docházely síly, odehrála jsem dobrý zápas. Jenže ani to leckdy na vítězství nestačí.“
Zvlášť když nejste na grandslamu nasazená a schytáváte přísné losy.
„Přesně tak. Dost často mám pocit, že hraju celkem dobré zápasy, ale teď je všechno tak vyrovnaný… Snad posledních pět zápasů jsem prohrála vždycky ve třech setech. Nemyslím, že hraju úplně blbě, ale chtělo by to být nasazená, abych těžší soupeřky měla až později.“
Podobný vyrovnaný zápas jste v 1. kole grandslamu sehrála i v Austrálii proti Rybakinové. Říkáte si pořád, že na velká jména máte?
„Já vždycky. Hned po zápase proti Rybakinové v Austrálii jsem začala hrát na turnajích dobře, jsem na správné cestě. Jen by to chtělo hrát víc turnajů v řadě, protože nastoupit jednou a pak měsíc nehrát, je prostě zvlášť v mým případě blbý.“
Skoro měsíc jste nedávno pauzírovala se zraněným kotníkem. Už jste fit?
„Docela jo. V Dauhá jsem si udělala výron a od té doby to bolelo. Takže jsem ho musela vyléčit.“
Novým elementem ve vašem týmu je chorvatský kouč Željko Krajan, pětačtyřicetiletý potetovaný hromotluk a uznávaný expert, jenž spolupracoval s Dinarou Safinovou, Dominikou Cibulkovou či Jelenou Jankovičovou. Jaký je? Vypadá celkem svérázně…
„Tím se ke mně hodí. (smích) Měla jsem za trenéra Michala Fraňka od nás z Říčan, který byl dobrý a možná se mnou ještě nějaký týden objede. Byl mi ale taky doporučený Željko a dobře se mi s ním pracuje. Je upřímný, otevřený, jeho komunikace mi vyhovuje. Navíc je i hodně klidný, i když tak třeba nevypadá. Jde z něj strašný klid a ví, co dělá. Za mě výborný trenér, možná jeden z nejlepších, co jsem měla.“
Dává něco jiného než předchozí koučové?
„Tím, že sám hrál (Krajan byl 88. na žebříčku ATP), mi dává svoje zkušenosti. Má je i z velkých zápasů, můžeme se bavit i o pocitech během nich. To ne každý trenér má. I jeho styl tréninku je dobrý, má toho fakt strašně moc za sebou. Necítím z něj stres ani paniku, když se nedaří. Jsem s ním vlastně od Kluže, a ať hraju dobře nebo blbě, zůstává klidný. A to jsem teď u trenérů hledala, klid nejen u sebe, ale i u ostatních.“
