Merci, Rafa! Paříž se loučila, dorazil i Federer. Slzícího Nadala navždy zvěčnili na centrkurtu
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Jeho sochou, která již několik let stojí na Roland Garros, to nekončí. Pařížský kult Rafaela Nadala ještě posílil. Francouzští organizátoři při oficiální rozlučce se svým čtrnáctinásobným šampionem šokovali - přímo na antuce centrálního dvorce odhalili bílou plaketu s otiskem Španělovy boty a číslem 14. „Nikdy odsud nezmizíš,“ vzkázali osmatřicetiletému muži, který loni ukončil kariéru.
Jestliže bylo loňské adieu Rafaela Nadala po posledním daviscupovém zápase doma v Málaze kritizováno jako příliš obyčejné a nehodné Španělova formátu, nedělní podvečer v jeho adoptivní zemi Francii naopak působil opulentně. Půlhodinový ceremoniál přinutil Nadala nastoupivšího v černém obleku na oranžový dvorec několikrát k slzám. Poprvé zjihl, když vyšel doprostřed svého nejúspěšnějšího loviště grandslamových titulů a rozhlédl se kolem. Beznadějně zaplněné tribuny mu aplaudovali, diváci navlečení v tričkách barvy antuky s nápisem Merci Rafa.
Symbolika byla zřejmá – 25. května 2005 odehrál na dvorci Philippa Chatriera coby osmnáctiletý junák první zápas kariéry. Na den přesně po dvaceti letech se na něm definitivně loučil. Kromě dalších mu přišli zatleskat Iga Šwiateková, Carlos Alcaraz, strýc Toni, rodiče, sestra i manželka se synkem Rafou juniorem.
Úvodní video ukazujícího cestu osmnáctiletého kluka s dlouhými havraními vlasy a tričkem bez rukávů až po veterána s prořídlou kšticí bralo za srdce. „Jsem vám neskonale vděčný, že jsem dostal možnost rozloučit se na mém nejdůležitějším kurtu kariéry,“ lámal se hlas muži, jenž na Roland Garros vyhrál 112 ze 116 utkání a všech 14 finále. Dlouhé minuty děkoval na všechny strany, přecházel z francouzštiny do angličtiny a španělštiny.
Organizátoři ceremoniálu si s ním pohráli, když pustili namluvené vzkazy od zbylých členů velké čtyřky Novaka Djokoviče, Rogera Federera a Andyho Murrayho. „Nemohli jsme tě nechat jen tak odejít,“ vzkazovali a rázem se všichni tři osobně zjevili na centrkurtu.
Nadal k nim přispěchal, každého objal, smáli se a vtipkovali. „Ukázali jsme světu, že spolu můžeme bojovat ze všech sil a zároveň zůstat dobrými kolegy, kteří se respektují. Znamená pro mě moc, že tu jste,“ děkoval Rafa, jenž posléze převzal skleněnou rozlučkovou trofej s všeříkajícím nápisem legenda.
A pak přišel zlatý hřeb, bezprecedentní vzdání úcty. Z kurtu, kde se hrálo první mistrovství Francie už v roce 1891, odmetli antuku, zpod níž vykoukla bílá plaketa s otiskem Španělovy boty, siluetou Poháru mušketýrů a číslem 14. A moderátor ohlásil: „Tohle tu už zůstane navždy!“
