Kvitová po porážce žádá kritiky: Nesuďte mě. V Paříži hrála pod prášky, syn zápas prospal
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Po prvním vyhraném setu výpadek a kanár za 20 minut. Sporný balón před mečbolem. Pětačtyřicet nevynucených chyb a pátá porážka ze šesti zápasů po mateřské. Comeback Petry Kvitové dospěl na grandslamovou scénu, na Roland Garros se však příliš nezměnilo. Někdejší šampionka nevyužila příhodný los a padla v 1. kole se švýcarskou třicátnicí Viktorijí Golubicovou (78. na WTA) 6:3, 0:6, 4:6. A skoro roční syn Petr mámino představení na ochozu dvorce číslo 7 spokojeně prospal v kočárku.
Roland Garros ukrojilo pouhé dvě hodiny za svého letošního 124. ročníku a pětatřicetiletá Petra Kvitová už divákům mávala na rozloučenou. Dvojnásobná semifinalistka z Paříže, jíž patří 607. místo na světě a ke startu vyplýtvala chráněný žebříček na jeden ze dvou grandslamů, odehrála zápas, jenž souzněl s aprílovým počasím v metropoli Francie. Slunečné chvilky střídal vítr, jenž vířil jemnou antuku, tu se zase hustě rozpršelo.
Kvitová ukořistila vstupní sadu 6:3, v níž předvedla velmi slušný výkon. Pak jako když utne. Na vlhké hlíně a s nasáklými tenisáky nebyla schopna trefit kurt, za dvacet minut inkasovala kanára. A ještě než třetí set došel do dramatické koncovky, bylo hotovo. Za stavu 4:5 a 15:30 z českého pohledu zahlásil lajnový sudí Golubicové aut. Umpirová rozhodčí po kontrole stopy jeho výrok ale opravila, a jelikož Kvitová svůj úder v pokračující výměně odpálila do autu, přiřkla Švýcarce dva mečboly. A hned na ten první poslala Češka míč do sítě. Šlo o její 45. nevynucenou chybu mače…
Máte za sebou další nadějně rozehraný zápas s hořkým koncem. Jak pátou porážku z šesti utkání po comebacku berete?
„Tak normálně… Po tom, co se mi stalo v Římě, jsem vůbec ráda, že jsem zvládla odehrát tři sety.“
Co se vám v Itálii po vítězství nad Rumunkou Beguovou přihodilo, že jste se z 2. kola odhlásila?
„Ráno jsem šla na rozehrávku před zápasem s Ons Džabúrovou, vytočila jsem se tělem na volej a najednou mě píchlo zezadu v achillovce. Ještě jsem zkusila dva servisy a odkulhala z kurtu. Nebylo vůbec téma, že bych mohla jít hrát. Dalších deset dní jsem netrénovala, když jsem začala, přihlásilo se zase rameno. Fakt jsem ráda, že jsem to tady nějak zvládla. Hrála jsem pod prášky a nic mě nebolelo. To je fajn. Na druhou stranu los byl přijatelný, takže porážka mrzí o to víc. Antuka je za mnou, za co jsem ráda. A doufám, že se něco lepšího přihodí na trávě.“
Chvílemi se zdálo, že Golubicovou smetete, jak jste hrála dobře. Pak jste zase zcela vypadla z role. Čím to?
„Hodně se to přelévalo. Po prvním setu jsem bohužel trošku vytuhla, rozpršelo se, přestaly mi jít nohy, balóny ve vlhku tak nelítaly. Do toho vítr, který se nepříjemně točil. Podmínky nebyly ideální, ale tohle je Paříž, tak to tady bohužel chodí. I tak jsem měla ve třetím setu šance. Jenže… Už mám sice odehrané nějaké zápasy, ale ne moc vítězných. Sebevědomí mi určitě chybí.“
Také jste měla v koncovce smůlu, umpirová rozhodčí opravila lajnového a z ničeho nic jste čelila dvěma mečbolům. Naštval vás její výrok?
„Musela bych si to pustit zpětně, abych zjistila, kdo měl pravdu. Hned jsem věděla, že ten balón od Viky byl dobrý. Nevím… Každopádně je blbý, když se vám něco takového stane v koncovce. Chystala jsem se na ni a najednou byl konec. Co nadělám.“
Chci hrát nejlepší tenis na trávě
Hovoříte docela s nadhledem. Berete už i takové okamžiky jako maminka trochu jinak?
„Jsem nejenom maminka, ale už mám taky nějaký věk a snažím se brát tenis trošku víc s nadhledem. Porážka i tak mrzí. Kdyby nemrzela, už bych nehrála.“
Syn Petr váš zápas prospal na ochozu kurtu v kočárku. Koukala jste na něj po očku?
„Hlídala ho švagrová a párkrát jsem si ho všimla. Byl docela hodný. Asi se na zápas moc nedalo dívat, tak radši spal. Musím si s ním promluvit.“ (smích)
Jaký budete mít program pro travnatou část sezony, kterou vyhlížíte nejvíc?
„Odehraju Nottingham, Queens a Wimbledon. Vracela jsem se tak narychlo s tím, že bych chtěla hrát nejlepší tenis na trávě. Všechny zápasy jsem brala celkem tréninkově, i když mě samozřejmě porážky trošku ničily. Po první výhře s Beguovou to ze mě spadlo, jenže pak přišla další facka. Ale pořád lepší hrát než trénovat. Musím to brát z té lepší stránky.“
Kolik toho vlastně jako máma zvládnete tenisově odpracovat v porovnání s dřívější kariérou?
„Trénink vždy spojím s kondicí, tak dvě a půl, tři hodiny denně tenisu dám. A pak mě ještě odpoledne čeká práce s fyzio. Je to hodně podobné jako před porodem, jen intenzita tréninku už není taková. Nezvládnu toho tolik, nezvednu takové váhy, neodběhám toho tolik, protože tělo ještě není v nejlepší kondici. Od porodu už mám deset měsíců, tak doufám, že už se to bude lepšit. Ale ženské tělo je prostě někdy zvláštní…“
Vnímáte hlasy lidí, kteří se ptají, zda máte takový comeback vůbec zapotřebí?
„Upřímně jsem je zpočátku nevnímala. Pak mi někteří něco takového řekli, něco jsem i četla. Nevím, co na to říct. Tohle je problém druhých. Ať si o mně myslí, co chtějí. Kdyby mě tenis nebavil, nejsem tu. Soudit někoho jiného, když nevíte, co se děje, je snadný. Nevím, jestli říkali třeba Rafovi, jestli to má zapotřebí, když ke konci kariéry nehrál tak dobře. Podle mě je lepší nesoudit.“
