Vydrží do US Open. A pak? Je to těžší a těžší, uznává veteránka Plíšková
PŘÍMO Z LONDÝNA | Pokud to měl být poslední wimbledonský zápas Karolíny Plíškové, loučila se s nejslavnějším turnajem planety v honosných kulisách centrkurtu při mači s obhájkyní titulu. Polka Iga Šwiateková při střetu s někdejší finalistkou dominovala za 70 minut 6:1, 6:3. Čtyřiatřicetiletá Češka pak naznačila, že stále nemá jasno o své budoucnosti.
Jak byste zhodnotila zápas se Šwiatekovou?
„Nedala mi moc prostoru dostat se do zápasu. Na začátku dobře servírovala, pak jsem se trochu chytila. Ve druhém setu bylo hodně šancí, hodně gamebalů. Pak už to bylo vyrovnanější, ale neustále na mě vytvářela tlak a mně se proti takovému stylu nehraje dobře. Nezahraje dvakrát do stejného rohu, takže jsem byla pořád v pohybu, a to není moje nejsilnější stránka. Je to pro mě těžká soupeřka a nemám na ni úplně ideální hru.“
Odehrála jste už 50. grandslam kariéry. Víte to?
„Fakt? Hrůza. To jsem ani nevěděla.“
Jaký dojem si z něj odvezete?
„Tohle byl pro mě asi jeden z nejtěžších možných losů. Mohlo to dopadnout i lépe, ale i tak jsem ráda, že jsem tady byla. Přijela za mnou sestra s malým, takže to byl moc hezký týden. Dorazili jsme s předstihem, dostala jsem se i do města, což jsem v předchozích letech vůbec nestíhala. Tentokrát jsme byli ubytovaní blíž centru, takže to byl trochu jiný Wimbledon. Jsem ráda, že jsem tady vyhrála alespoň jedno kolo a mohla si turnaj užít. Nebudu to hodnotit úplně negativně. Bylo by asi velké překvapení, kdybych se Šwiatekovou vyhrála. Možná kdybych začala lépe, šance by byla větší, ale dopadlo to takhle. Nejsem z toho úplně překvapená.“
Kdysi jste byla světová jednička, hrála jste velké zápasy proti nejlepším hráčkám. Teď po zranění kotníku už situace není stejná. Dokážete se s tím smířit, nebo vás každá prohra pořád stejně štve?
„Štve mě to pořád stejně. Každá prohra zamrzí. Některé bolí víc, některé méně. Tahle asi nebude patřit mezi ty nejbolestivější, ale naštvaná jsem po každé prohře. Pořád si myslím, že mám na to porážet kvalitní hráčky.“
V návratové sezoně po roční pauze máte kvalitní bilanci 20 vítězství a 10 porážek. Na začátku roku byste takovou sezonu asi brala, ne?
„Určitě. Už jen to, že jsem tady mohla být, bych tehdy brala.“
Po US Open uvidíme
Minule jste naznačila, že vzhledem ke zranění ještě nevíte, jak dlouho budete pokračovat. Je to pořád otevřené?
„Ano. Pořád to nechávám otevřené. Letos chci určitě hrát do US Open, kam se dostanu do hlavní díky chráněnému žebříčku. Co bude příští rok, to uvidíme.“
Podle čeho se rozhodnete?
„Hlavně podle toho, jak na tom bude moje tělo. Nebudu lhát, začíná to být těžší a těžší. Je znát, kolik má odehraných sezon od začátku do konce. Tělo to samozřejmě cítí. Na konci roku uvidím, jak se budu cítit fyzicky i herně.“
Neubývá vám motivace?
„Ne.“
Spíš tenis bolí víc po fyzické stránce?
„Ano. Dřív jsem byla skoro deset let prakticky bez zranění. Teď se občas probudím a něco mě bolí, ani pořádně nevím proč. Mám problémy s kotníky, což jsem dřív vůbec neznala. Byla jsem zvyklá odehrát dlouhé zápasy i náročné tréninky. Trénink teď musím přizpůsobovat zdravotnímu stavu. Občas bych potřebovala trénovat víc, ale nejde to. Nechci riskovat, že pak budu muset vynechávat další turnaje. Myslím si, že bych se ještě mohla dostat do lepší fyzické kondice, ale možná by to bylo na úkor zdraví.“
Člověk asi myslí i na to, aby po kariéře mohl normálně fungovat.
„Přesně tak. Taky mě to napadá. Člověk přemýšlí, jestli to všechno stojí za to, když by pak třeba nemohl normálně chodit nebo si jít zaběhat. To bych určitě nechtěla. Věřím, že to tak nedopadne, ale s přibývajícími roky jsou ta rizika větší. Trénujete každý den a pak přijdou zápasy, ve kterých ze sebe vydám ještě víc než na tréninku. Právě v takových chvílích se může stát něco podobného jako mně při tom zranění kotníku.“
