Já prostě neumím slavit, omlouvala se Nosková. A prozradila vítězný „postelový“ rituál
Jak začne Linda Nosková velký semifinálový den? Opět šálkem matchy v posteli, protože vítězné rituály se nemění. Zvlášť pokud jste tak pověrčiví jako přerovská tenistka. Ta si na londýnské trávě vystřílela největší úspěch kariéry, když přemohla Elise Mertensovou 6:3, 7:5 a jediné, co v jejím podání úplně neuspokojilo, byla oslava po mečbolu. Za ni se v žertu omlouvala. Program Wimbledonu 2026 ZDE >>>
Člověk by čekal po tak pronikavém úspěchu větší emoce…
„Když já prostě moc neumím slavit (smích). Nikdy pořádně nevím, co mám dělat. Že jsem opravdu vyhrála, mě navíc šokovalo. Pořád stojím nohama na zemi, takže nečekám, že vyhraju každý zápas, do kterého nastoupím. I když se na kurtu cítím skvěle, neznamená to, že automaticky vyhraju. Přijde špatný den a je konec.“
Zápas s Mertensovou jste ale zvládla jako protřelá veteránka.
„Povedl se mi. Elise je velmi nebezpečná hráčka, obzvlášť na trávě se svým herním stylem. Snažila jsem se zůstat soustředěná. Byla jsem trochu nervózní, protože v téhle fázi turnaje jsem ještě nikdy nebyla, ale po prvních pár gamech to ze mě spadlo. Takže nakonec to bylo dobré.“
A coby favoritka půjde i do dalšího mače proti Martě Kosťukové. Hlavně díky tomu, že se hraje na trávě.
„Ale Marta je opravdu těžká soupeřka. Nikdy se nevzdává a snaží se hrát co nejrychleji a nejagresivněji. Hrály jsme spolu v Madridu, což pro mě nedopadlo moc dobře, na kurtu jsem se tehdy necítila úplně komfortně. Navíc hrály na antuce, což je úplně jiný povrch než tráva. Věřím, že příští zápas bude vypadat úplně jinak.“
Svým dravým stylem necháváte vzpomenout na wimbledonská tažení Petry Kvitové. Byla pro vás inspirací?
„Ano. Hrály jsme proti sobě dva zápasy. V obou případech jsem byla v úžasu, že stojím na stejném kurtu s Petrou Kvitovou. Jako dítě jsem k ní vzhlížela. Když jsem o tenise ještě moc nevěděla, byla pro mě tváří celého českého tenisu. Když vyhrála dva Wimbledony, samozřejmě jsem to vnímala. Možná mě k tenisu i trochu přivedla. Pořád je to pro mě obrovský vzor.“
Jaké to je kráčet teď v jejích stopách a napodobovat její úspěch?
„Hrozně ráda bych šla v jejích stopách. Kdyby byl konečný výsledek stejný, nepřála bych si nic jiného.“
Už vám k tomu chybí jen dvě výhry… Jste pověrčivá? Máte během turnaje své rituály?
„Jsem hodně pověrčivá. Cokoliv, co jsem zavedla na začátku turnaje a funguje to, pak opakuju od úplného rána do úplného večera. Dělám pořád stejné věci, takže je toho dost.“
Například?
„Prozradím jeden, který je docela vtipný. Kamarádka Agi (Černá) přišla na začátku s nápadem, že mi bude ráno po probuzení nosit matchu (zelený čaj) do postele. A pořád to funguje.“
Velký český den
V semifinále půjdete hrát poprvé na wimbledonský centrkurt. Těšíte se?
„Hrozně moc. Řekli mi to hned po zápase, jakmile jsem přišla do šatny, respektive do gymu – že ve čtvrtek hrajeme na centru. Okamžitě jsme se začali domlouvat na rozehrávku. V tu chvíli mi to plně došlo: budu hrát na centrálním kurtu ve Wimbledonu! To je nádherný pocit.“
Bude to velký český den – k prvnímu semifinále před vámi nastoupí Karolína Muchová. Jste spolu trochu v kontaktu, nehecujete jedna druhou?
„Žádné velké hecování neprobíhá, ale vždycky, když se potkáme, a máme na sebe štěstí, protože míváme tréninky kousek od sebe, tak si pogratulujeme. Káje to samozřejmě hrozně přeju, je to super holka. České finále by bylo skvělé, přála bych si ho ze všeho nejvíc.“
Přijdete o volný den, do práce musíte zase hned. Je to z určitého pohledu vlastně dobře? Člověk nad úspěchem nemusí moc dumat, a jak je rozjetý, prostě si řekne: Jedu dál, sem s další soupeřkou.
„Já jsem i z toho důvodu hrála debla, abych si dny mezi singly zaplnila a udržela se v zápasovém tempu. Teď nevím, jestli je to smůla, nebo štěstí, že jsme v úterý v deblu prohrály, ale asi to tak mělo být. Myslím, že se od toho můžu odpíchnout. Je fajn, že nemám žádný volný den, podle mě je to takhle lepší.
