Rarita na French Open: Mečíř jde po stopách táty, zahrál si grandslam
Když letos přijel Miloslav Mečíř junior na French Open, dostal špatnou akreditaci. „Spletli si mě s padesátiletým chlapem. Říkal jsem si, že se musím oholit,“ podivoval se s úsměvem. Francouzský šlendrián? Kdepak.
S tátou, olympijským vítězem a tenisovou legendou, vypadají skutečně jako jednovaječná dvojčata, a ne otec se synem. A teď je pojí ještě víc. Oba si zahráli v hlavní soutěži grandslamu, což je ojedinělý výkon, jenž se podařil jen pár rodinám.
Mečíř junior na grandslamovou metu dosáhl v tenisově pokročilém věku 26 let. Jako 211. hráč žebříčku se poprvé kvalifi koval na hlavní scénu. Přitom ještě nedávno už hrál tenhle slovenský sympaťák tenis jako hobby a začal studovat programování na Technické univerzitě. Ač trénuje sám v Bratislavě bez kouče, začalo se mu dařit. Výsledek? Nechal školy a znovu se naplno oddal bílému sportu.
Za skoro 660 000 korun, co v Paříži vydělal, si plánuje pořídit nové auto na objíždění turnajů. „Starý mercedes po mámě už se pomalu rozpadá,“ usmíval se poté, co prohrál v 1. kole s Němcem Tobiasem Kamkem ve třech setech.
„S výkonem nejsem spokojený, ale stejně je to splněný sen zahrát si v hlavní soutěži. Snad zůstanu fit a pokusím se mít takovéto výsledky častěji,“ popřál si.
U kurtu ho povzbuzoval strýc i slavný otec, jenž je v Paříži na inspekci coby slovenský daviscupový kapitán. „Byl ze mě hodně šťastný, stejně jako celá rodina,“ říkal junior.
Hlavně kvůli tátovi vzbudilo jméno Miloslav Mečíř v pavouku zájem. „Tak je to vždycky, vždyť ani nevím, jaké to je hrát s neznámým jménem,“ krčil rameny. Tátu má moc rád, u kurtů však tvoří ti dva výbušnou směs. Proto ho otec již několik let nevede.
„On je tvrdohlavý, já taky. Když mi něco poradí, čeká, že to budu do puntíku plnit, což se zase nelíbí mně. Pak to začne jiskřit. Ale jo, nechám si poradit, už jsem chytřejší. I on se už naučil, jak se mnou má mluvit. Už je to lepší, i když rodičovské hádky stále fungují,“ popisuje Mečíř junior, jenž po tátovi bohužel zdědil i velké problémy se zády, které ho zbrzdily v juniorském věku.
Otci, finalistovi US Open, se říkalo pro jeho skvělý pohyb „Velká kočka“. Tím prý syn tolik neoplývá. I proto nemůže plnit tátovy rady. „Říká mi, ať jsem hlavně trpělivější. Ale on byl víc fit, já musím být agresivnější, jinak bych nezvládl hru na tři vítězné sety,“ tvrdí.
Proto ani tátu nevyhledával s radami pro pařížské vystoupení. Nad otázkou v angličtině, zda se spolu někdy bavili o otcově finále US Open 1986, se jen pousmál. A odpověděl po „mečířovsku“. „Neptal jsem se ho. A on není typ, který by o tom sám začal. Možná když se dostanu do finále grandslamu, tak se ho zeptám…“
