Velká pardubická - 128. Velká pardubická s Českou pojišťovnou - ONLINE PŘENOS - 14. října 2018 16:40
Ukončeno
128. Velká pardubická s Českou pojišťovnou
Přenos se aktualizuje automaticky
128. Velká pardubická je minulostí. Poznali jsme 93. vítězného koně a byl definitivně potvrzen fakt, že Jan Faltejsek je jasně nejlepším českým překážkovým jezdcem současnosti. Tímto konstatováním se s vámi loučím a děkuji za pozornost.
Na počest vítězů zní státní hymna České republiky.
Na dráze se chystá oficiální vyhlášení výsledků a předávání cen všem sedmi jedzcům, kteří dosáhli na vyplácené pozice. V případě vítěze je přítomen i trenér Pavel Tůma, majitel doktor Jiří Charvát a samozřejmě také samotný Tzigane du Berlais.
Konečné pořadí
1. Tzigane du Berlais (ž. Jan Faltejsek)
2. Hegnus (ž. Marek Stromský)
3. Stretton (ž. Thomas Garner)
4. Zarif (ž. Raffaele Romano)
5. No Time To Lose (ž. Josef Váňa ml.)
6. Ange Guardian (ž. Jiří Kousek)
7. Bridgeur (ž. Jaroslav Myška).
Výrok dostihové komise:
Jistě 3 – hlava – 2 1/2 – 2 1/4 – 4.
Čas vítěze: 9:05,56 min.
1. Tzigane du Berlais (ž. Jan Faltejsek)
2. Hegnus (ž. Marek Stromský)
3. Stretton (ž. Thomas Garner)
4. Zarif (ž. Raffaele Romano)
5. No Time To Lose (ž. Josef Váňa ml.)
6. Ange Guardian (ž. Jiří Kousek)
7. Bridgeur (ž. Jaroslav Myška).
Výrok dostihové komise:
Jistě 3 – hlava – 2 1/2 – 2 1/4 – 4.
Čas vítěze: 9:05,56 min.
V cíli druhý Marek Stromský bere další druhé místo sportovně a tentokrát si ho užívá. Zároveň má stále důvod pokračovat v kariéře, jelikož jeho životní cíl zůstává nenaplněn.
Velmi špatná zpráva, která opět nahraje tzv. ochráncům zvířat. Vypadá to, že pro Vicodyho byl nepodařený skok přes Velký Taxis tím posledním v životě.
Jan Kratochvíl, stálý jezdec No Time To Lose, letos však v roli experta ČT, uznal kvality jak vítězného koně, tak žokeje. Zároveň nepřímo přiznává, že i pro něj je třetí místo Strettona lehce překvapivé, ačkoliv jde o svěřence výborného trenéra, pana Olehly.
Vítězný kůň právě prochází srpchou před vyhlášením výsledků. Jeho majitel zastává názor, že letošní Velkou vyhrál hlavně díky tomu, že měl v sedle Jana Faltejska.
Vítězný Jan Faltejsek dosáhl ve třiceti letech již pátého vítězství ve Velké a tvrdí, že je to hlavně zásluhou majitelů, kteří mu dávají výborné koně. Taxis podle jeho názoru zvládl Tzigane du Berlais výborně a poradil si, ačkoliv jde o dost těžkopádně ovladatelného koně. Zároveň prohlásil, že 8 vítězství Josefa Váni staršího je nedosažitelnou metou.
Konec dostihu.
CÍL'
Třetí probíhá cílem hodně překvapivě Stretton, čtvrtý je, stejně jako loni, veterán Zarif, No Time To Lose s Josefem Váňou mladším dobíhá pátý.
CÍL'
Marek Stromský v sedle Hegnuse opět druhý! Neskutečné prokletí tohoto muže, kterému snad opravdu není souzeno tento dostih vyhrát.
CÍL'
Teprve sedmiletý Tzigane du Berlais nakonec s přehledem vítězí a Jan Faltejsek vyhrává Velkou pardubickou popáté, čímž se osamostatňuje na druhém místě historického pořadí jezdců!
CÍL'
Drtivý nástup z vnější strany předvádí Tzigane du Berlais a dostává se před dosud vedoucího Hegnuse!
CÍL'
Tak kdo to bude? Šanci má stále sedm koní!
30'
Zatáčka dio cílové rovinky, na čele bojuje stále asi 7 koní!
29'
Vepředu se ale zatím nenastupuje.
27'
Všichni přeskočili také Velký Havlův skok a jde se na dráhu! No Time To Lose i Ange Guardian hodně ztrácí!
25'
Velký anglický skok pole neroztrhal, ale Josef Váňa mladší musel poprvé použít bičík.
23'
Koně podruhé za lesem, hlavní pole stále pohromadě. Můžeme očekávat dramatický finiš.
21'
Běží se stále ve slušném tempu. Malý Taxis a Velké zahrádky v pořádku. Hlavní skupinu tvoří 10 koní, další 3 již výrazně ztrácí.
18'
Na Velké vodě měl problémy Aristmontot, ale pokračuje dál.
17'
Nádherné skoky na Hadím příkopu! Učebnicové, dlouhé, bezchybné.
15'
Koně jsou před hlavní tribunou. Drop skočený v tempu a beze ztrát.
14'
Klidná pasáž dostihu. Všichni, kteří pokračují, běž prakticky pohromadě.
11'
Na Živém plotu měl problémy Pareto, který uzavírá pole.
10a'
Na Prodlouženém Taxisu měl menší problém Ribelino, ale James Best v sedle nakonec zůstal.
10'
Tak Nikas stále pokračuje, omlouváme se za omyl v identifikaci. Zastavený byl Kasim. Anglický skok v pořádku.
9'
Francouzský skok a Malé zahrádky bez vzrušení, v dostihu pokračuje 13 koní.
6'
Loni třetí Delight My Fire ztrácí Niklase Lovéna na Popkovickém skoku! Zároveň končí Nikas.
5'
Na irské lavici shazuje jezdce další kůň. Je to jediný zahraniční účastník, slovenský Vajgaros.
4'
Hned 3 pády na Velkém Taxisu! Pravděpodobně Ter Mill a Templář, dále to vypadá na Vicodyho s Josefem Bartošem.
4'
Na Taxis se běží ve velkém tempu!
3'
Malá voda také v pohodě pro všech 20 koní.
2'
První dvě překážky bez sebemenších problémů.
START'
Je odstartováno! Na startu nikdo nezůstal viset, všichni běží.
Začátek dostihu.
Všechny dvojice úspěšně zvládly zkušební skok a nyní se již řadí na startu.
V Pardubicích panuje, stejně jako v celé republice, na polovinu října fantastické počasí. Vzhledem k podmínkám klidně může padnout rekord dostihu.
Těsně před startem je, aspoň podle aktuálních sázkových kursů, největším favoritem stále No Time To Lose s kursem 2,6:1. Ange Guardian 4,5:1, Hegnus 4,8:1, Tzigane du Berlais 7,5:1.
Před hlavní tribunou právě proběhla slavnostní přehlídka všech dvaceti účastníků a koně odbíhají ke zkušebnímu skoku. Jeho úspěšné absolvování je nezbytnou podmínkou pro připuštění koně i jezdce na start.
Nyní se již vše chystá k největšímu dostihu roku, který by měl podle plánu odstartovat v 16:40 hod, ale je tradicí, že se tak děje zhruba o 10 minut později.
Poslední rámcový dostih dnešního programu, Memoriál kpt. Rudolfa Poplera na 3 300 metrů pro 5 leté a starší koně, vyhrál poněkud překvapivě po jistém průběhu a nástupu při náběhu do cílové roviny sedmiletý Tiara Man v sedle s jezdcem Sertashem Ferhanovem, který se v cíli vyjádřil, že se jedná o jeho dosud největší vítězství.
Cenu Labe, druhý nejtěžší dostih v rámci dnešního programu v Pardubicích, pro šestileté a starší koně ovládl po tvrdém boji dokonale načasovaným závěrem šestiletý Mahony s žokejem Stromským, jedním z největších smolařů historie Velké. Zatím největší překvapení celého dne, pro Mahonyho se totiž jedná o vůbec první překážkové vítězství v kariéře při dvanáctém startu.
Cenu Vltavy, třetí nejtěžší dostih v rámci celého mítinku Velké pardubické, pro pětileté a starší koně, naprosto suvernénním způsobem ovládla sedmiletá klisna Izynka s žokejem Matuským. Pro Izynku šlo již o sedmé vítězství v životě na pardubické dráze a na překážkách si drží fantastickou bilanci více než 50 % podílu vítězství na celkovém počtu startů. Jméno této klisny si zapamatujte, možná již příští rok se objeví přímo ve Velké.
Již nyní je jisté, že původně ohlášená startovní listina hlavního dostihu dozná změn. Pro nemoc byli odhlášeni Theophilos a Sztorm, takže o vítězství bude bojovat pouze 20 koní. Další změna je u Mileryta, kterého místo původně ohlášeného jezdce Jána Macha pojede Michal Kubík. Ján Mach totiž ve třetím dostihu dnešního programu vypadl ze sedla Smajlíka tak nešťastně, že mu zůstala noha zaklesnutá v třmenu, kůň ho nějakou chvíli táhl po trati a zkušení "koňáci" se v tom okamžiku báli nejhoršího. Ján Mach byl ale odvezen do nemocnice při vědomí a pravděpodobně bez vážnějších následků, jen pořádně pomlácený. Nic to ovšem nemění na tom, že si od závodění chvilku odpočine.
Největší favorité
Jako tradičně musíme hledat největší favority Velké pardubické mezi koňmi trénovanými legendárním Josefem Váňou starším. Nejvíce se věří obhájci vítězství z loňského roku a vítězi srpnové kvalifikace No Time To Lose. 9letý kůň se však musí obejít bez svého stálého partnera žokeje Jana Kratochvíla, který si před měsícem zlomil ruku a nestihl se vyléčit natolik, aby mohl v tuto dobu opět závodit. Velké naděje si dělá také druhý z roku 2016 a vítěz hned dvou letošních kvalifikací, 10letý Ange Guardian.
Z dalších koní se překvapivě velké šance dávají také na poslední chvíli dohlášenému 10letému Hegnusovi, který byl letos ve dvou startech druhý v červnové kvalifikaci a před měsícem vyhrál dostih II. kategorie na 4 500 metrů. A pozor musíme dávat také na teprve sedmiletého koně jménem Tzigane du Berlais. Tento kůň je totiž excelentím skokanem, nikdy v životě neupadl a navíc bude mít v sedle fenomenálního žokeje Jana Faltejska. Jeho nevýhodou však je skutečnost, že takto dlouhý dostih nikdy v životě neběžel.
Ačkoliv jsou ve startovním poli také další velmi známí a zkušení koně, namátkou vítěz z roku 2015 a držitel traťového rekordu Ribelino, diskvalifikovaný vítěz z roku 2016 Nikas, nebo třeba další svěřenec trenéra Váni Zarif, který v předchozích čtyřech startech ve Velké nikdy nebyl horší jak šestý, jednalo by se o velké překvapení, pokud by letošní Velkou vyhrál jiný kůň než některý ze čtyřech prvně jmenovaných.
Jako tradičně musíme hledat největší favority Velké pardubické mezi koňmi trénovanými legendárním Josefem Váňou starším. Nejvíce se věří obhájci vítězství z loňského roku a vítězi srpnové kvalifikace No Time To Lose. 9letý kůň se však musí obejít bez svého stálého partnera žokeje Jana Kratochvíla, který si před měsícem zlomil ruku a nestihl se vyléčit natolik, aby mohl v tuto dobu opět závodit. Velké naděje si dělá také druhý z roku 2016 a vítěz hned dvou letošních kvalifikací, 10letý Ange Guardian.
Z dalších koní se překvapivě velké šance dávají také na poslední chvíli dohlášenému 10letému Hegnusovi, který byl letos ve dvou startech druhý v červnové kvalifikaci a před měsícem vyhrál dostih II. kategorie na 4 500 metrů. A pozor musíme dávat také na teprve sedmiletého koně jménem Tzigane du Berlais. Tento kůň je totiž excelentím skokanem, nikdy v životě neupadl a navíc bude mít v sedle fenomenálního žokeje Jana Faltejska. Jeho nevýhodou však je skutečnost, že takto dlouhý dostih nikdy v životě neběžel.
Ačkoliv jsou ve startovním poli také další velmi známí a zkušení koně, namátkou vítěz z roku 2015 a držitel traťového rekordu Ribelino, diskvalifikovaný vítěz z roku 2016 Nikas, nebo třeba další svěřenec trenéra Váni Zarif, který v předchozích čtyřech startech ve Velké nikdy nebyl horší jak šestý, jednalo by se o velké překvapení, pokud by letošní Velkou vyhrál jiný kůň než některý ze čtyřech prvně jmenovaných.
Startovní listina
1 – Mileryt (POL)
11 let, MVDr. Ján Mach, trenér MVDr. Ján Mach. stáj Machvet-Man-Mach
2 – Nikas
13 let, ž. Andrew Glassonbury, trenér Luboš Urbánek, stáj Castor
3 – Zarif (IRE)
11 let, ž. Raffaele Romano, trenér Josef Váňa st., stáj Köi Dent
4 – Hegnus
10 let, ž. Marek Stromský, trenér Radek Holčák, stáj Ševců
5 – Theophilos (FRA)
8 let, Patrick Boekhout, trenér Josef Váňa st., stáj Dostihový klub iSport-Váňa
6 – Bridgeur (FRA)
7 let, ž. Jaroslav Myška, trenér Štěpánka Myšková, stáj VaZi
7 – Vajgaros
7 let, ž. Leighton Aspell, trenér Jaroslav Brečka, stál DS RE&LA Frančák SK
8 – Ter Mill
12 let, Jan Odložil, trenér Antonín Novák, stáj DS Malá Morávka
9 – Tzigane du Berlais (FRA)
7 let, ž. Jan Faltejsek, trenér Pavel Tůma, stáj Dr. Charvát
10 – Templář
11 let, ž. Thomas Boyer, trenér Antonín Novák, Stáj www.trdelnik.com-Luka
11 – Stretton
8 let, ž. Thomas Garner, trenér MVDr. Čestmír Olehla, stáj Nýznerov
12 – Vicody (FRA)
9 let, ž. Josef Bartoš, trenér Stanislav Popelka, stáj Lokotrans
13 – Kasim
13 let, ž. Martin Liška, trenér Přemek Kejzlar, Stáj Kejzlar
14 – Vandual (SVK)
10 let, ž. Lukáš Matuský, trenér Hana Kabelková, stáj Vadual CZ
15 – Ribelino (FRA)
10 let, ž. James Best, trenér Stanislav Kovář, stáj Lokotrans
16 – Sztorm (POL)
9 let, ž. Marcel Novák, trenér Grzegorz Wroblewski, stáj Nýznerov
17 – Ange Guardian (GER)
10 let, ž. Jiří Kousek, trenér Josef Váňa st., Stáj Anděl strážný
18 – Delight my Fire (FRA)
8 let, ž. Niklas Lovén, trenér Radim Bodlák, stáj DS Pod Buchlovem
19 – No Time To Lose (GBR)
9 let, ž. Josef Váňa ml., trenér Josef Váňa st., stáj DS Paragan
20 – Artistmontot (FRA)
8 let, Ondřej Velek, trenér Radek Žalud, stáj Quartis-Zámecký Vrch
21 – Pareto
11 let, Sertash Ferhanov, trenér Pavel Poles, stáj EŽ Praha a.s.
22 – Universe of Gracie (GER)
13 let, Lukáš Sloup, trenér Stanislav Popelka, stáj BORS Břeclav a.s.
1 – Mileryt (POL)
11 let, MVDr. Ján Mach, trenér MVDr. Ján Mach. stáj Machvet-Man-Mach
2 – Nikas
13 let, ž. Andrew Glassonbury, trenér Luboš Urbánek, stáj Castor
3 – Zarif (IRE)
11 let, ž. Raffaele Romano, trenér Josef Váňa st., stáj Köi Dent
4 – Hegnus
10 let, ž. Marek Stromský, trenér Radek Holčák, stáj Ševců
5 – Theophilos (FRA)
8 let, Patrick Boekhout, trenér Josef Váňa st., stáj Dostihový klub iSport-Váňa
6 – Bridgeur (FRA)
7 let, ž. Jaroslav Myška, trenér Štěpánka Myšková, stáj VaZi
7 – Vajgaros
7 let, ž. Leighton Aspell, trenér Jaroslav Brečka, stál DS RE&LA Frančák SK
8 – Ter Mill
12 let, Jan Odložil, trenér Antonín Novák, stáj DS Malá Morávka
9 – Tzigane du Berlais (FRA)
7 let, ž. Jan Faltejsek, trenér Pavel Tůma, stáj Dr. Charvát
10 – Templář
11 let, ž. Thomas Boyer, trenér Antonín Novák, Stáj www.trdelnik.com-Luka
11 – Stretton
8 let, ž. Thomas Garner, trenér MVDr. Čestmír Olehla, stáj Nýznerov
12 – Vicody (FRA)
9 let, ž. Josef Bartoš, trenér Stanislav Popelka, stáj Lokotrans
13 – Kasim
13 let, ž. Martin Liška, trenér Přemek Kejzlar, Stáj Kejzlar
14 – Vandual (SVK)
10 let, ž. Lukáš Matuský, trenér Hana Kabelková, stáj Vadual CZ
15 – Ribelino (FRA)
10 let, ž. James Best, trenér Stanislav Kovář, stáj Lokotrans
16 – Sztorm (POL)
9 let, ž. Marcel Novák, trenér Grzegorz Wroblewski, stáj Nýznerov
17 – Ange Guardian (GER)
10 let, ž. Jiří Kousek, trenér Josef Váňa st., Stáj Anděl strážný
18 – Delight my Fire (FRA)
8 let, ž. Niklas Lovén, trenér Radim Bodlák, stáj DS Pod Buchlovem
19 – No Time To Lose (GBR)
9 let, ž. Josef Váňa ml., trenér Josef Váňa st., stáj DS Paragan
20 – Artistmontot (FRA)
8 let, Ondřej Velek, trenér Radek Žalud, stáj Quartis-Zámecký Vrch
21 – Pareto
11 let, Sertash Ferhanov, trenér Pavel Poles, stáj EŽ Praha a.s.
22 – Universe of Gracie (GER)
13 let, Lukáš Sloup, trenér Stanislav Popelka, stáj BORS Břeclav a.s.
Do letošní Velké bylo řádně přihlášeno 39 koní, vč. několika francouzských. 29 z nich splnilo kvalifikační podmínky (jeden další kůň se sice kvalifikoval, ale nebyl přihlášen), ne všichni se však na startu objeví. Bohužel chybí francouzská konkurence, která dala nakonec přednost mezinárodní celoroční soutěži Crystal Cup, kde má šanci na celkové prvenství. Při losování startovních čísel se v osudí ocitlo přesně 22 jmen. Kdo všechno tedy zabojuje o vítěznou trofej v roce 2018?
Kvalifikace
Do Velké pardubické je kvalifikován každý kůň ve věku minimálně 6 let, který bez chyby (tj. bez pádu či vybočení) dokončí aspoň jeden ze čtyř kvalifikačních dostihů. Zahraniční koně musí bez chyby dokončit aspoň jeden dostih typu steeplechase či crosscountry o délce minimálně 4800 metrů. Samozřejmostí je, že kůň musí být zároveň přihlášen do dostihu v řádném termínu. Jedinou výjimkou je obhájce vítězství, který je kvalifikován automaticky.
Kvalifikační dostihy se běhají v Pardubicích, jsou dlouhé 5800 metrů a z velké části kopírují kurs Velké pardubické. Samozřejmě se v nich nevyskytuje Velký Taxisův příkop. Tato překážka se skáče pouze jednou v roce, při Velké.
1. kvalifikace (Velká cena města Pardubic) se konala 26. 5., úspěšně ji absolvovalo 10 koní a vítězem se stal Talent s žokejem Kouskem.
2. kvalifikace (Cena města Pardubic – Memoriál mjr. M. Svobody) se konala 23. 6., úspěšně ji absolvovalo 9 koní a vítězem se stal Ange Guardian s žokejem Kratochvílem.
3. kvalifikace (Cena firmy Chládek a Tintěra, Pardubice a.s.) se konala 18. 8., úspěšně ji absolvovalo 6 koní a vítězem se stal No Time To Lose s žokejem Kratochvílem.
4. kvalifikace (Cena města Pardubic – EURO EQUUS) se konala 8. 9., úspěšně ji absolvovalo 9 koní a vítězem se stal opět Ange Guardian, tentokrát s žokejem Kouskem.
Do Velké pardubické je kvalifikován každý kůň ve věku minimálně 6 let, který bez chyby (tj. bez pádu či vybočení) dokončí aspoň jeden ze čtyř kvalifikačních dostihů. Zahraniční koně musí bez chyby dokončit aspoň jeden dostih typu steeplechase či crosscountry o délce minimálně 4800 metrů. Samozřejmostí je, že kůň musí být zároveň přihlášen do dostihu v řádném termínu. Jedinou výjimkou je obhájce vítězství, který je kvalifikován automaticky.
Kvalifikační dostihy se běhají v Pardubicích, jsou dlouhé 5800 metrů a z velké části kopírují kurs Velké pardubické. Samozřejmě se v nich nevyskytuje Velký Taxisův příkop. Tato překážka se skáče pouze jednou v roce, při Velké.
1. kvalifikace (Velká cena města Pardubic) se konala 26. 5., úspěšně ji absolvovalo 10 koní a vítězem se stal Talent s žokejem Kouskem.
2. kvalifikace (Cena města Pardubic – Memoriál mjr. M. Svobody) se konala 23. 6., úspěšně ji absolvovalo 9 koní a vítězem se stal Ange Guardian s žokejem Kratochvílem.
3. kvalifikace (Cena firmy Chládek a Tintěra, Pardubice a.s.) se konala 18. 8., úspěšně ji absolvovalo 6 koní a vítězem se stal No Time To Lose s žokejem Kratochvílem.
4. kvalifikace (Cena města Pardubic – EURO EQUUS) se konala 8. 9., úspěšně ji absolvovalo 9 koní a vítězem se stal opět Ange Guardian, tentokrát s žokejem Kouskem.
Kurs Velké pardubické
Kurs dostihu čítá celkem 31 různorodých překážek.
č. 1 – Živý plot
120 cm vysoký a 130 cm široký živý plot s 80 cm vysokým dřevěným břevnem na odskokové hraně. Skok pro zahřátí. Moderní historie Velké nepamatuje pád na této překážce.
č. 2 – Živý plot s příkopem
130 cm vysoký a 290 cm široký živý plot s nízkým dřevěným břevnem na odskokové hraně, následovaný krátkým 60 cm hlubokým příkopem. Opět skok na rozehřátí, avšak jeho podcenění může přinést fatální následky. Právě zde skončila pouť Registany za 3. vítězstvím v řadě v roce 2005.
č. 3 – Malý vodní příkop
Nejmenší z trojice vodních příkopů. 300 cm široký a 60 cm hluboký příkop, který se dá v případě nouze proběhnout. Před modernizací v 90. letech byl tvořen betonovou hlubokou "vanou" s ostrými hranami a patřil mezi nebezpečné skoky. Dnes hrozí riziko pouze z podmáčených hran, díky kterým je nutné odskakovat s dostatečnou rezervou. Padá se zde minimálně.
č. 4 – Velký Taxisův příkop
Nejslavnější překážka dostihu. Skáče se pouze jednou za rok, právě při Velké pardubické. 150 – 160 cm vysoký a 180 cm široký živý plot je následován 400 cm dlouhým příkopem o hloubce 100 cm a pozvolným nástupem. Celková šířka překážky je tak 580 cm. A to je stav po modernizaci. Před rokem 1994 byl příkop o metr delší, o metr hlubší a měl ostrou hranu, o kterou si nezkušení koně v průběhu historie často přivodili vážná až smrtelná zranění. Modernizace udělala z překážky mnohem bezpečnější skok, bohužel na úkor obtížnosti. Navíc dnešní koně jsou mnohem kvalitněji připravení a na počátku dostihu mají dostatek sil, takže v současné době se na Taxisu padá jen velmi málo. V posledních třech letech zde skončili svoji pouť dostihem vždy dva koně, přičemž ne vždy byla na vině překážka jako taková.
č. 5 – Irská lavice
Atypická překážka, která dělá mnoha koním velké potíže, ač není nebezpečná. 200 cm vysoký a 450 cm široký val ohraničený z obou stran metrovými příkopy. Nedá se zdolat jedním skokem, musí se na ni vyjít a na druhé straně zase sejít. Dá se zde ale ztratit mnoho času, v horším případě i pohřbít závod. Některé koně tato překážka vystraší natolik, že ji odmítnou přejít.
č. 6 – Popkovický skok
Podle mnoha odborníků nejobtížnější překážka Velké. Překážku tvoří 130 cm vysoký a 200 cm široký živý plot s nízkým břevnem na odskokové hraně, následovaný 200 cm širokým příkopem. Její záludnost spočívá v tom, že ihned po doskoku musí koně ostře zatočit doprava. Mnozí jezdci ji tak najíždějí šikmo, čímž si skok prodlužují a zároveň můžou omezit další koně. Například v roce 1998 zde došlo k hromadnému pádu 8 koní způsobenému řetězovou reakcí po vybočení jednoho a zaváhání druhého koně. Velké problémy nadělala také v roce 2015, padly zde celkem 4 koně.
č. 7 – Francouzský skok
Dva živé ploty oddělené příkopem. Živé ploty jsou 120, resp. 130 cm vysoké a 110 cm široké. Příkop mezi nimi je také široký 110 cm. Nachází se za lesíkem, takže diváci na závodišti na ni nevidí. Kdysi se na ni najíždělo z oranice, dnes je před ní dlouhý travnatý odskokový pás, který překážce výrazně ubral na obtížnosti.
č. 8/9 – Malé zahrádky
První dvojskok dostihu. Dva živé ploty 130 cm vysoké a 150 cm široké, mezi kterými je 8,5metrová mezera, kterou koně vyplňují dvěma kroky. Překážka se musí najet ve správném tempu, jinak hrozí, že kůň druhý plot nezdolá. Častý strašák hlavně zahraničních koní, kteří takový typ překážky ze světa neznají.
č. 10 – Anglický skok
Překážka, jejíž obtížnost spočívá v příkopu před živým plotem, ne za ním. Před příkopem se nachází 70 cm vysoké dřevěné břevno, příkop samotný je široký 150 cm, následný živý plot je široký 120 cm. Patří mezi jednodušší skoky, na kterém se v podstatě nepadá. V roce 2015 však toto pravidlo jeden kůň porušil. Touto překážkou končí úvodní část Velké pardubické.
Následuje průběh velkým prostranstvím, tzv. náměstím, kde je nutné správně objet několik točných bodů. To například v roce 2008 nezvládl Amant Gris, který sice doběhl do cíle první, ale byl po právu diskvalifikován pro nedodržení kursu, když jeden z točných bodů objel ze špatné strany a o několik metrů si tak zkrátil trať.
č. 10a – Prodloužený Taxisův příkop
Nachází se vedle Velkého Taxisu a má zhruba dvoutřetinovou velikost svého slavného "bratra". Živý plot je vysoký 130 cm, široký 200 cm a na odskokové hraně stojí 80 cm vysoké břevno. Následný příkop je hluboký pouze 20 cm, ale je dlouhý 200 cm. Skok se navíc často neskáče úplně rovně, ale drobně šikmo. Přestože nepatří mezi technicky obtížné skoky, padá se zde velmi často.
č. 11 – Živý plot s příkopem
Živý plot je 130 cm vysoký, 170 cm široký a na odskokové hraně je 60 cm vysoké břevno. Následuje 200 cm širký a 60 cm hluboký příkop. Tato překážka koním nedělá potíže.
č 12 – Živý plot – seskok
Na první pohled jednoduchá překážka. 120 cm vysoký a 130 cm široký živý plot s 60 cm vysokým břevnem na odskokové hraně. Její obtížnost spočívá v poloze doskokové plochy, která je o 50 cm níže, než je odskok. Kůň, který si toto neuvědomí, může mít problémy a tzv. ztratit nohy. Stává se to ale minimálně.
č. 13 – Živý plot
130 cm vysoký i široký živý plot s 80 cm vysokým břevnem na odskokové hraně. Pro koně oddechový skok. Nepamatuji zde potíže.
č. 14 – Poplerův skok
80 cm vysoké dvojbradlí. To je celá tato překážka, avšak její jednoduchost je její největší "zbraní". Koně mají tendenci ji podcenit. Jméno získala podle slavného meziválečného jezdce, dvojnásobného vítěze Velké, kpt. Rudolfa Poplera, který právě na tomto skoku v roce 1932 tragicky zahynul v jednom rámcovém dostihu. V roce 1991 zde padl fenomenální Železník, avšak neutekl od žokeje Josefa Váni st., byl znovu nasednut a stíhací jízdu dovedl ke svému čtvrtému vítězství.
č. 15 – Drop
Dvoumetrový seskok přímo před tribunami. V minulosti před ním koně téměř zastavovali a scházeli ho. S narůstající rychlostí dostihu narostla také obtížnost této překážky, neboť se běžně skáče z tempa. Občas zde některý kůň vyhodí jezdce ze sedla. Přímo ve Velké naposledy v roce 2015.
č. 16 – Kamenná zeď
Oddechová překážka před tribunami před obtížnou fází dostihu. 180 cm široká a 85 cm vysoká zeď, na kterou se nabíhá z oranice. Někteří mazaní jezdci využívají úzký travnatý pás podél bariéry, aby ušetřili síly svého koně.
č. 17 – Hadí příkop
Největší a nejobtížnější vodní překážka. Kdysi jezdce vyloženě děsila, neboť byla hluboká téměř 2 metry a obrostlá vodními rostlinami. Po modernizaci v 90. letech má pevné dno, minimální hloubku a z původní obtížnosti tak zůstala pouze šířka 450 cm a hlavně o 70 cm nižší doskok oproti odskoku. Pokud se nenajíždí příliš pomalu, tak se zde již téměř nepadá, ačkoliv jde po delší době o velký skok a koně již nejsou zrovna čerství.
č. 18 – Velký vodní příkop
400 cm široký a 45 cm hluboký vodní příkop, který se dá bezpečně proběhnout, je již jen stínem kdysi velmi obávané překážky. Přesto nepatří mezi lehké skoky. Kůň se musí odrazit ve správný okamžik a nenechat na doskoku v příkopu zadní nohy, taková situace často končí pádem. Přesně to se v roce 2015 stalo jednomu z favoritů Rabbit Wellovi. Sice nepadl, ale jeho šance na úspěch se rozplynuly. V minulosti šlo o druhou nejtěžší překážku Velké díky rozbahněným okrajům a velké hloubce.
č. 19 – Malý Taxisův příkop
Poslední a nejmenší z trojice "Taxisů" v kursu. Živý plot je 140 – 150 cm vysoký a 200 cm široký, na odskokové hraně je 60 cm vysoké břevno. Následný mělký příkop je široký 170 cm. Překážka obvykle nedělá problémy, neboť v těchto fázích se začíná opět zrychlovat a skáče se tak z dobrého tempa.
č. 20/21 – Velké zahrádky
Nachází se vedle Malých zahrádek a jde o stejný dvojskok. Jediným rozdílem je, že se skáče v opačném směru a mezera mezi živými ploty je o 0,5 metru delší.
č. 22 – Suchý příkop
Jednoduchý příkop s bílým odskokovým břevnem, široký 300 cm a hluboký 90 cm. V minulosti chybělo odskokové břevno, takže se stávalo, že si kůň příkopu jednoduše nevšiml. Dnes se zde vůbec nepadá. Je to druhá překážka kursu, na kterou diváci z tribun nevidí.
č. 23 – Steeplechase skok
Steeplechase skoky nahradily dříve používané proutěné překážky, neboť se nedají proskočit. Je vysoký 130 cm a široký 60 cm. Nachází se ihned po výběhu z lesíka na travnaté dráze. V tomto úseku jezdci zkouší nástupy a testují, jak je na tom kdo se silami. Takže se tu obvykle běhá velmi rychle.
č. 24 – Živý plot "U hangáru"
Název je odvozen polohou, neboť jde o překážku nejblíž hangárům na přilehlém letišti. Jedná se o 130 cm vysoký i široký živý plot. 60 cm před ním se nachází 80 cm vysoké odskokové břevno. Nachází se v táhlé zatáčce, což je vzhledem k rychlému tempu a boji o pozice příčinou nepříliš častých pádů. Ten poslední jsme mohli vidět v roce 2016.
č. 25 – Velký anglický skok
Začátek poslední obtížné fáze dostihu. Překážka bývá záludná hlavně za mokra. Tvoří ji 150 cm vysoký a 160 cm široký živý plot, 60 cm před ním se stojí 80 cm vysoké odskokové břevno. Obtížnost překážky tvoří doskok, neboť doskoková plocha je o 40 cm výše než odskoková a koně zde na doskoku často podkluzují. Za mokra se tento problém ještě násobí a v kombinaci s úbytkem sil zde dochází často k pádům.
č. 26 – Suchý příkop "mezi břízkami"
240 cm široký příkop s 50 cm vysokým odskokovým břevnem. Hlavním úkolem je neškobrtnout a udržet tempo. I přes únavu koní se zde nepadá.
č. 27 – Velký Havlův skok
Poslední těžká překážka kursu. 140 cm vysoký a 190 cm široký živý plot s 80 cm vysokým odskokovým břevnem ve vzdálenosti 50 cm před plotem, následovaný 250 cm širokým mělkým příkopem. Obtížnost skoku spočívá nejen v jeho velikosti, ale i v pozici v kursu, koně jsou již hodně unaveni. Navíc před překážkou běží koně dlouhý úsek oranicí, která je ještě více vysílí, obzvláště za mokra. Pády jsou zde poměrně časté. Překážka je pojmenována po dlouholetém obětavém správci závodiště.
č. 28 – Steeplechase skok
Steeplechase skoky nahradily dříve používané proutěné překážky, neboť se nedají proskočit. Je vysoký 130 cm a široký 60 cm. Nachází se na travnaté dráze a koně si zde chystají pozici na finiš. Každá chyba tak stojí mnohem více než dosud. V roce 2015 se o tom přesvědčil Zarif, kterému pak chyběly síly.
č. 29 – Steeplechase skok
Platí pro něj to samé, jako pro překážku č. 28.
č. 30 – Steeplechase skok
Stejné parametry jako odstatní steeplechase skoky. Je to poslední překážka kursu, na začátku cílové roviny. Chyba udělaná zde se již nedá dohnat. Velkou sportovní tragédii způsobila tato překážka (tehdy ještě proutěná) v roce 1967. Bělka Lukava měla obrovský náskok, avšak pád na této překážce ji připravil o jasné vítězství.
Kurs dostihu čítá celkem 31 různorodých překážek.
č. 1 – Živý plot
120 cm vysoký a 130 cm široký živý plot s 80 cm vysokým dřevěným břevnem na odskokové hraně. Skok pro zahřátí. Moderní historie Velké nepamatuje pád na této překážce.
č. 2 – Živý plot s příkopem
130 cm vysoký a 290 cm široký živý plot s nízkým dřevěným břevnem na odskokové hraně, následovaný krátkým 60 cm hlubokým příkopem. Opět skok na rozehřátí, avšak jeho podcenění může přinést fatální následky. Právě zde skončila pouť Registany za 3. vítězstvím v řadě v roce 2005.
č. 3 – Malý vodní příkop
Nejmenší z trojice vodních příkopů. 300 cm široký a 60 cm hluboký příkop, který se dá v případě nouze proběhnout. Před modernizací v 90. letech byl tvořen betonovou hlubokou "vanou" s ostrými hranami a patřil mezi nebezpečné skoky. Dnes hrozí riziko pouze z podmáčených hran, díky kterým je nutné odskakovat s dostatečnou rezervou. Padá se zde minimálně.
č. 4 – Velký Taxisův příkop
Nejslavnější překážka dostihu. Skáče se pouze jednou za rok, právě při Velké pardubické. 150 – 160 cm vysoký a 180 cm široký živý plot je následován 400 cm dlouhým příkopem o hloubce 100 cm a pozvolným nástupem. Celková šířka překážky je tak 580 cm. A to je stav po modernizaci. Před rokem 1994 byl příkop o metr delší, o metr hlubší a měl ostrou hranu, o kterou si nezkušení koně v průběhu historie často přivodili vážná až smrtelná zranění. Modernizace udělala z překážky mnohem bezpečnější skok, bohužel na úkor obtížnosti. Navíc dnešní koně jsou mnohem kvalitněji připravení a na počátku dostihu mají dostatek sil, takže v současné době se na Taxisu padá jen velmi málo. V posledních třech letech zde skončili svoji pouť dostihem vždy dva koně, přičemž ne vždy byla na vině překážka jako taková.
č. 5 – Irská lavice
Atypická překážka, která dělá mnoha koním velké potíže, ač není nebezpečná. 200 cm vysoký a 450 cm široký val ohraničený z obou stran metrovými příkopy. Nedá se zdolat jedním skokem, musí se na ni vyjít a na druhé straně zase sejít. Dá se zde ale ztratit mnoho času, v horším případě i pohřbít závod. Některé koně tato překážka vystraší natolik, že ji odmítnou přejít.
č. 6 – Popkovický skok
Podle mnoha odborníků nejobtížnější překážka Velké. Překážku tvoří 130 cm vysoký a 200 cm široký živý plot s nízkým břevnem na odskokové hraně, následovaný 200 cm širokým příkopem. Její záludnost spočívá v tom, že ihned po doskoku musí koně ostře zatočit doprava. Mnozí jezdci ji tak najíždějí šikmo, čímž si skok prodlužují a zároveň můžou omezit další koně. Například v roce 1998 zde došlo k hromadnému pádu 8 koní způsobenému řetězovou reakcí po vybočení jednoho a zaváhání druhého koně. Velké problémy nadělala také v roce 2015, padly zde celkem 4 koně.
č. 7 – Francouzský skok
Dva živé ploty oddělené příkopem. Živé ploty jsou 120, resp. 130 cm vysoké a 110 cm široké. Příkop mezi nimi je také široký 110 cm. Nachází se za lesíkem, takže diváci na závodišti na ni nevidí. Kdysi se na ni najíždělo z oranice, dnes je před ní dlouhý travnatý odskokový pás, který překážce výrazně ubral na obtížnosti.
č. 8/9 – Malé zahrádky
První dvojskok dostihu. Dva živé ploty 130 cm vysoké a 150 cm široké, mezi kterými je 8,5metrová mezera, kterou koně vyplňují dvěma kroky. Překážka se musí najet ve správném tempu, jinak hrozí, že kůň druhý plot nezdolá. Častý strašák hlavně zahraničních koní, kteří takový typ překážky ze světa neznají.
č. 10 – Anglický skok
Překážka, jejíž obtížnost spočívá v příkopu před živým plotem, ne za ním. Před příkopem se nachází 70 cm vysoké dřevěné břevno, příkop samotný je široký 150 cm, následný živý plot je široký 120 cm. Patří mezi jednodušší skoky, na kterém se v podstatě nepadá. V roce 2015 však toto pravidlo jeden kůň porušil. Touto překážkou končí úvodní část Velké pardubické.
Následuje průběh velkým prostranstvím, tzv. náměstím, kde je nutné správně objet několik točných bodů. To například v roce 2008 nezvládl Amant Gris, který sice doběhl do cíle první, ale byl po právu diskvalifikován pro nedodržení kursu, když jeden z točných bodů objel ze špatné strany a o několik metrů si tak zkrátil trať.
č. 10a – Prodloužený Taxisův příkop
Nachází se vedle Velkého Taxisu a má zhruba dvoutřetinovou velikost svého slavného "bratra". Živý plot je vysoký 130 cm, široký 200 cm a na odskokové hraně stojí 80 cm vysoké břevno. Následný příkop je hluboký pouze 20 cm, ale je dlouhý 200 cm. Skok se navíc často neskáče úplně rovně, ale drobně šikmo. Přestože nepatří mezi technicky obtížné skoky, padá se zde velmi často.
č. 11 – Živý plot s příkopem
Živý plot je 130 cm vysoký, 170 cm široký a na odskokové hraně je 60 cm vysoké břevno. Následuje 200 cm širký a 60 cm hluboký příkop. Tato překážka koním nedělá potíže.
č 12 – Živý plot – seskok
Na první pohled jednoduchá překážka. 120 cm vysoký a 130 cm široký živý plot s 60 cm vysokým břevnem na odskokové hraně. Její obtížnost spočívá v poloze doskokové plochy, která je o 50 cm níže, než je odskok. Kůň, který si toto neuvědomí, může mít problémy a tzv. ztratit nohy. Stává se to ale minimálně.
č. 13 – Živý plot
130 cm vysoký i široký živý plot s 80 cm vysokým břevnem na odskokové hraně. Pro koně oddechový skok. Nepamatuji zde potíže.
č. 14 – Poplerův skok
80 cm vysoké dvojbradlí. To je celá tato překážka, avšak její jednoduchost je její největší "zbraní". Koně mají tendenci ji podcenit. Jméno získala podle slavného meziválečného jezdce, dvojnásobného vítěze Velké, kpt. Rudolfa Poplera, který právě na tomto skoku v roce 1932 tragicky zahynul v jednom rámcovém dostihu. V roce 1991 zde padl fenomenální Železník, avšak neutekl od žokeje Josefa Váni st., byl znovu nasednut a stíhací jízdu dovedl ke svému čtvrtému vítězství.
č. 15 – Drop
Dvoumetrový seskok přímo před tribunami. V minulosti před ním koně téměř zastavovali a scházeli ho. S narůstající rychlostí dostihu narostla také obtížnost této překážky, neboť se běžně skáče z tempa. Občas zde některý kůň vyhodí jezdce ze sedla. Přímo ve Velké naposledy v roce 2015.
č. 16 – Kamenná zeď
Oddechová překážka před tribunami před obtížnou fází dostihu. 180 cm široká a 85 cm vysoká zeď, na kterou se nabíhá z oranice. Někteří mazaní jezdci využívají úzký travnatý pás podél bariéry, aby ušetřili síly svého koně.
č. 17 – Hadí příkop
Největší a nejobtížnější vodní překážka. Kdysi jezdce vyloženě děsila, neboť byla hluboká téměř 2 metry a obrostlá vodními rostlinami. Po modernizaci v 90. letech má pevné dno, minimální hloubku a z původní obtížnosti tak zůstala pouze šířka 450 cm a hlavně o 70 cm nižší doskok oproti odskoku. Pokud se nenajíždí příliš pomalu, tak se zde již téměř nepadá, ačkoliv jde po delší době o velký skok a koně již nejsou zrovna čerství.
č. 18 – Velký vodní příkop
400 cm široký a 45 cm hluboký vodní příkop, který se dá bezpečně proběhnout, je již jen stínem kdysi velmi obávané překážky. Přesto nepatří mezi lehké skoky. Kůň se musí odrazit ve správný okamžik a nenechat na doskoku v příkopu zadní nohy, taková situace často končí pádem. Přesně to se v roce 2015 stalo jednomu z favoritů Rabbit Wellovi. Sice nepadl, ale jeho šance na úspěch se rozplynuly. V minulosti šlo o druhou nejtěžší překážku Velké díky rozbahněným okrajům a velké hloubce.
č. 19 – Malý Taxisův příkop
Poslední a nejmenší z trojice "Taxisů" v kursu. Živý plot je 140 – 150 cm vysoký a 200 cm široký, na odskokové hraně je 60 cm vysoké břevno. Následný mělký příkop je široký 170 cm. Překážka obvykle nedělá problémy, neboť v těchto fázích se začíná opět zrychlovat a skáče se tak z dobrého tempa.
č. 20/21 – Velké zahrádky
Nachází se vedle Malých zahrádek a jde o stejný dvojskok. Jediným rozdílem je, že se skáče v opačném směru a mezera mezi živými ploty je o 0,5 metru delší.
č. 22 – Suchý příkop
Jednoduchý příkop s bílým odskokovým břevnem, široký 300 cm a hluboký 90 cm. V minulosti chybělo odskokové břevno, takže se stávalo, že si kůň příkopu jednoduše nevšiml. Dnes se zde vůbec nepadá. Je to druhá překážka kursu, na kterou diváci z tribun nevidí.
č. 23 – Steeplechase skok
Steeplechase skoky nahradily dříve používané proutěné překážky, neboť se nedají proskočit. Je vysoký 130 cm a široký 60 cm. Nachází se ihned po výběhu z lesíka na travnaté dráze. V tomto úseku jezdci zkouší nástupy a testují, jak je na tom kdo se silami. Takže se tu obvykle běhá velmi rychle.
č. 24 – Živý plot "U hangáru"
Název je odvozen polohou, neboť jde o překážku nejblíž hangárům na přilehlém letišti. Jedná se o 130 cm vysoký i široký živý plot. 60 cm před ním se nachází 80 cm vysoké odskokové břevno. Nachází se v táhlé zatáčce, což je vzhledem k rychlému tempu a boji o pozice příčinou nepříliš častých pádů. Ten poslední jsme mohli vidět v roce 2016.
č. 25 – Velký anglický skok
Začátek poslední obtížné fáze dostihu. Překážka bývá záludná hlavně za mokra. Tvoří ji 150 cm vysoký a 160 cm široký živý plot, 60 cm před ním se stojí 80 cm vysoké odskokové břevno. Obtížnost překážky tvoří doskok, neboť doskoková plocha je o 40 cm výše než odskoková a koně zde na doskoku často podkluzují. Za mokra se tento problém ještě násobí a v kombinaci s úbytkem sil zde dochází často k pádům.
č. 26 – Suchý příkop "mezi břízkami"
240 cm široký příkop s 50 cm vysokým odskokovým břevnem. Hlavním úkolem je neškobrtnout a udržet tempo. I přes únavu koní se zde nepadá.
č. 27 – Velký Havlův skok
Poslední těžká překážka kursu. 140 cm vysoký a 190 cm široký živý plot s 80 cm vysokým odskokovým břevnem ve vzdálenosti 50 cm před plotem, následovaný 250 cm širokým mělkým příkopem. Obtížnost skoku spočívá nejen v jeho velikosti, ale i v pozici v kursu, koně jsou již hodně unaveni. Navíc před překážkou běží koně dlouhý úsek oranicí, která je ještě více vysílí, obzvláště za mokra. Pády jsou zde poměrně časté. Překážka je pojmenována po dlouholetém obětavém správci závodiště.
č. 28 – Steeplechase skok
Steeplechase skoky nahradily dříve používané proutěné překážky, neboť se nedají proskočit. Je vysoký 130 cm a široký 60 cm. Nachází se na travnaté dráze a koně si zde chystají pozici na finiš. Každá chyba tak stojí mnohem více než dosud. V roce 2015 se o tom přesvědčil Zarif, kterému pak chyběly síly.
č. 29 – Steeplechase skok
Platí pro něj to samé, jako pro překážku č. 28.
č. 30 – Steeplechase skok
Stejné parametry jako odstatní steeplechase skoky. Je to poslední překážka kursu, na začátku cílové roviny. Chyba udělaná zde se již nedá dohnat. Velkou sportovní tragédii způsobila tato překážka (tehdy ještě proutěná) v roce 1967. Bělka Lukava měla obrovský náskok, avšak pád na této překážce ji připravil o jasné vítězství.
Rekordy dostihu
Nejrychlejší čas: 8:56,01 min (2015, Ribelino, ž. Kašný)
Nejvíce startujících: 29 (1990)
Nejvíce vítězství jezdce: 8 (ž. Josef Váňa st., 1987-1989, 1991, 1997, 2009-2011)
Nejvíce vítězství jezdce v řadě: 4 (ž. Peter Gehm, 2001-2004)
Nejstarší vítězný jezdec: 58 let a 356 dní (Vladimír Hejmovský, 1951)
Nejmladší vítězný jezdec: 19 let (Josef Vavroušek, 1956)
Nejstarší vítězný kůň: 14 let (Unkas, 1954)
Nejvíce vítězství koně: 4 (Železník, 1987-1989, 1991)
Nejvíce vítězství koně v řadě: 3 (celkem 6 koní: Epigraf 1957-59, Sagar 1981-83, Železník 1987-89, Peruán 1998-2000, Tiumen 2009-11, Orphee des Blins 2012-14)
Nejvíce vítězství trenéra: 9 (Josef Váňa st.)
Nejvíce startů: 28 (ž. Josef Váňa st.)
Nejvíce startů z aktivních jezdců: 22 (Dušan Andrés)
Nejvíce startů koně: 8 (celkem 3 koně: Železník, Salvátor, Flang)
Nejmenší rozdíl mezi 1. a 2. koněm v cíli: Nos (2x – 1886, vítěz Hanno, a 2010, vítěz Tiumen)
Nejvíce koní v cíli: 18 (2009)
Nejvyšší kurs vítěze dostihu: 55:1 (2012, Orphee des Blins)
Nejrychlejší čas: 8:56,01 min (2015, Ribelino, ž. Kašný)
Nejvíce startujících: 29 (1990)
Nejvíce vítězství jezdce: 8 (ž. Josef Váňa st., 1987-1989, 1991, 1997, 2009-2011)
Nejvíce vítězství jezdce v řadě: 4 (ž. Peter Gehm, 2001-2004)
Nejstarší vítězný jezdec: 58 let a 356 dní (Vladimír Hejmovský, 1951)
Nejmladší vítězný jezdec: 19 let (Josef Vavroušek, 1956)
Nejstarší vítězný kůň: 14 let (Unkas, 1954)
Nejvíce vítězství koně: 4 (Železník, 1987-1989, 1991)
Nejvíce vítězství koně v řadě: 3 (celkem 6 koní: Epigraf 1957-59, Sagar 1981-83, Železník 1987-89, Peruán 1998-2000, Tiumen 2009-11, Orphee des Blins 2012-14)
Nejvíce vítězství trenéra: 9 (Josef Váňa st.)
Nejvíce startů: 28 (ž. Josef Váňa st.)
Nejvíce startů z aktivních jezdců: 22 (Dušan Andrés)
Nejvíce startů koně: 8 (celkem 3 koně: Železník, Salvátor, Flang)
Nejmenší rozdíl mezi 1. a 2. koněm v cíli: Nos (2x – 1886, vítěz Hanno, a 2010, vítěz Tiumen)
Nejvíce koní v cíli: 18 (2009)
Nejvyšší kurs vítěze dostihu: 55:1 (2012, Orphee des Blins)
Finanční dotace
Letošní dotace je stejná jako v předchozích 5 letech, tj. 5 000 000 Kč. Velká pardubická je tak nejlépe finančně ohodnoceným cross country dostihem v Evropě. Pro peníze si doběhne prvních 7 koní. Ti svým majitelům vydělají:
1. místo 2 000 000 Kč
2. místo 1 100 000 Kč
3. místo 700 000 Kč
4. místo 500 000 Kč
5. místo 350 000 Kč
6. místo 200 000 Kč
7. místo 150 000 Kč
Letošní dotace je stejná jako v předchozích 5 letech, tj. 5 000 000 Kč. Velká pardubická je tak nejlépe finančně ohodnoceným cross country dostihem v Evropě. Pro peníze si doběhne prvních 7 koní. Ti svým majitelům vydělají:
1. místo 2 000 000 Kč
2. místo 1 100 000 Kč
3. místo 700 000 Kč
4. místo 500 000 Kč
5. místo 350 000 Kč
6. místo 200 000 Kč
7. místo 150 000 Kč
Základní informace
Délka dostihu: asi 6900 metrů
Počet překážek: 31 (z toho 3 vodní a 4 steeplechase skoky)
Doba dostihu: obvykle lehce přes 9 minut
Počet startujících: max. 25
Podmínky pro start koně: min. 6 let a splněný kvalifikační dostih
Podmínky pro start jezdce: min. 10 vítězství či umístění, splněný kvalifikační dostih
Délka dostihu: asi 6900 metrů
Počet překážek: 31 (z toho 3 vodní a 4 steeplechase skoky)
Doba dostihu: obvykle lehce přes 9 minut
Počet startujících: max. 25
Podmínky pro start koně: min. 6 let a splněný kvalifikační dostih
Podmínky pro start jezdce: min. 10 vítězství či umístění, splněný kvalifikační dostih
Historické zajímavosti
V dosavadních 127 ročnících se do listiny vítězů zapsalo 92 koní a 80 jezdců. Je mezi nimi 17 klisen a jediná žena, paní Lata Brandisová. Ta dokázala zvítězit v roce 1937 s klisnou Normou.
V historii dostihového sportu pouze jediný jezdec dokázal vyhrát oba nejslavnější překážkové dostihy, tj. Grand National v Liverpoolu a Velkou pardubickou. Je jím George Williamson. V Pardubicích vyhrál v letech 1890 a 1893, v Liverpoolu v roce 1899.
Již ročník 1878 poznal prvního trojnásobného vítěze a hned šlo o čistý hattrick. Hřebec Brigand vyhrál také v letech 1875 a 1877. V roce 1876 se dostih z důvodu mrazivého počasí nekonal. Zajímavé je, že se na jeho hřbetě při triumfech vystřídali dva různí jezdci.
V roce 1880 se dostihu zúčastnila klisna, která neměla jméno. Dokonce se probila na stupně vítězů, doběhla třetí.
Ročník 1881 vyhrál v sedle Victorie jezdec Hector Baltazzi, který si v průběhu dostihu zlomil klíční kost. Heroický výkon.
V roce 1896 dokončila svůj vítězný hattrick také první klisna, Lady Anne. K vítězstvím přidala ještě po jednom druhém, třetím a čtvrtém místě a byla nejúspěšnějším koněm historie Velké až do roku 1991.
Ročník 1900 vyhrál kůň, který neproběhl cílem jako první. Vítězná klisna Slava byla diskvalifikována pro křižování druhého v cíli, Magyaráda.
Od roku 1904 byly zavedeny časové limity pro jednotlivé dostihy. Stalo se tak na základě průběhu jednoho rámcového dostihu při Velké o rok předtím, při kterém jezdci a koně bojovali s tratí až do tmy. Jak uvidíme, časový limit byl později hlavním aktérem jedné z největších sportovních tragédií historie dostihu.
Ročník 1908 byl již druhým, který byl zrušen kvůli mrazivému počasí. Od té doby se Velká pardubická neběhá v listopadu, ale v říjnu.
Ročník 1909 nepoznal vítěze. Na startu se sešli pouze 3 koně. Jeden spadl, zbylí dva byli diskvalifikováni poté, co koně odmítali pokračovat v dostihu a mezitím vypršel časový limit.
Rok 1920 přinesl onu zmiňovanou sportovní tragédii. Ze šesti startujících koní jich pět padlo nejpozději na Popkovickém skoku. Osamocený Jonathan sice zvládl zbytek dostihu, avšak jezdec Koplík nikam nespěchal a užíval si ovace diváků. Mezitím vypršel časový limit, a vítězná dvojice tak byla po proběhnutí cílem diskvalifikována. Později se ukázalo, že toto rozhodnutí bylo chybné. Po přeměření trati v roce 1936 bylo zjištěno, že kurs dostihu je o 500 m delší, a tím pádem byl dosažený čas v pořádku. Bohužel se již nikdo neměl k tomu, aby původní rozhodnutí revidoval.
Ročník 1929 vyhrál bělouš Ben Hur, přestože v průběhu dostihu třikrát upadl.
V roce 1951 zvítězil dosud nejstarší jezdec v historii. Vladimírovi Hejmovskému bylo v době konání dostihu 58 let a 356 dní. Zajímavé je, že se na start Velké postavil pouze jednou. Zároveň to byl poslední rok, kdy kurs dostihu zavedl koně mimo vnitřní prostor závodiště.
V roce 1956 naopak vyhrál dosud nejmladší jezdec. Josefu Vavrouškovi bylo pouze 19,5 roku. Byl to jeho životní úspěch, nikdy poté již tento dostih nevyhrál.
V roce 1959 uzavřel sovětský Epigraf svůj vítězný čistý hattrick. Stal se teprve třetím koněm, který dokázal Velkou ovládnout třikrát. A zároveň prvním, který to dokázal ve třech letech za sebou. Také byl prvním z řady sovětských vítězů, kteří ovládli tento dostih nepřetržitě v letech 1957 až 1962.
V roce 1962 Velkou pardubickou poprvé přenášela Československá televize v přímém přenosu.
Ročník 1968 se nekonal z důvodu srpnových událostí. Zajímavé ale je, že přihlášeni byli dva koně z USA, což se nikdy předtím nestalo.
Raritou skončila Velká v roce 1970. Na prvních třech místech se umístily klisny.
V roce 1972 dokončil svůj vítězný hattrick Korok – kůň, který nikdy neměl běhat dostihy. Narodil se s vývojovou vadou na noze a kulhal. Přesto z něj Václav Chaloupka dokázal udělat jednoho z nejlepších koní historie. Později se výborně osvědčil jako plemeník.
Ročník 1973 se stal výjimečným. Poprvé v poválečné historii přijel kůň z Anglie, zároveň vyhrál a vytvořil na dalších 14 let časový rekord dostihu. Byl jím fenomenální Stephen’s Society.
Další velká sportovní tragédie postihla Velkou v roce 1975. Před poslední proutěnkou si Flang vypracoval asi čtyřdélkový náskok a zdálo se, že si jde pro vítězství. V té době však na dráhu vběhl kůň bez jezdce, Bledax, srazil se s Flangem, který se tím ocitl na zemi a závod nedokončil.
Ročník 1977 ovládla dvojice Václavů. Ten v sedle, Chaloupka, se tak stal prvním jezdcem historie, který vyhrál Velkou počtvrté. Dosud se to podařilo pouze třem dalším jezdcům.
Rok 1979 přinesl další historický zápis. V sedle Legendy se stal vítězem Jiří Chaloupka, a v listině vítězů se tak poprvé ocitla bratrská dvojice.
Ročníky 1981 až 1983 viděly čistý hattrick kladrubské dvojice Sagar – Pavel Liebisch. Sagarovu kariéru nešťastně ukončilo zranění nohy v kvalifikaci na VP 1984, čímž nejspíše přišel o čest stát se prvním a dosud jediným koněm, který by vyhrál Velkou čtyřikrát v řadě.
V roce 1987 se poprvé běželo pod 10 minut. Dostih však byl tento rok pravděpodobně o něco kratší, neboť místo překážky číslo 6 – Popkovického skoku – se skákala překážka 6b umístěná o kousek vedle v lese.
Rok 1989 přinesl souboj o historický zápis v cílové rovince. Dvojice Železník – Josef Váňa st. bojovala o zisk čistého hattricku. Václav Chaloupka v sedle Fráze zase usiloval své páté vítězství. Úspěšnějším byl nakonec Železník, který tak pokračoval ve své cestě do pozice nejúspěšnějšího koně historie dostihu.
Tak se stalo v roce 1991. Po nezdaru v předchozím ročníku se dvojice Železník – Váňa opět postavila na nejvyšší stupínek po nezapomenutelné stíhací jízdě po pádu na Poplerově skoku. Železník se tak se čtyřmi vítězstvími stal nejlepším koněm. Josef Váňa st. čtvrtým vítězstvím vyrovnal na čele historické jezdecké tabulky Václava Chaloupku.
Ročník 1992 silně poznamenala demonstrace tzv. ekologických aktivistů, kteří chtěli zabránit konání dostihu kvůli údajnému týrání koní. Vnikli do prostoru dráhy a pohybovali se v ní i během dostihu, což výrazně ovlivnilo především náběh na Velký Taxisův příkop, který byl díky tomu velmi pomalý. Spadlo zde osm z patnácti koní.
Krize kolem pořádání dostihů vyvrcholila v roce 1993, kdy se na start Velké postavilo pouze devět koní, nejméně od roku 1946. Závod dokončil pouze jeden.
Rok 1995 přinesl zatím poslední vítězství zahraničního koně. Byl jím britský It’s A Snip.
O další změnu historických tabulek se postaral rok 1997. Josef Váňa st. v sedle Vronskyho dosáhl na své páté vítězství.
V roce 1998 se poprvé triumfu dočkala žena v pozici trenéra. Peruán trénovaný Lenkou Horákovou však zvítězil nejen v tomto roce, ale i ve dvou následujících. Obzvláště ceněným vítězstvím je to z roku 1999, kdy porazil velmi silnou irskou konkurenci.
Ročník 2004 nabídnul divákům další přepis historických listin. Žokej Peter Gehm zvítězil počtvrté v řadě, což se nikomu jinému nepovedlo. Bohužel, další vítězství již nemohl přidat, neboť krátce poté utrpěl úraz v tréninku, jehož výsledkem je trvalé upoutání na invalidní vozík.
Extrémně rychlý závod se odehrál v roce 2008. Vítězná Sixteen (žokej Josef Bartoš) poprvé běžela pod 9 minut a také poslední kůň, který dostih dokončil, doběhl v rychlejším čase, než byl předchozí rekord dostihu.
Ročníky 2009 až 2014 také přidaly rekordní zápisy. Nejprve Josef Váňa st. třikrát za sebou zvýšil svůj náskok v čele historického pořadí jezdců, když přidal své šesté, sedmé a osmé vítězství. Při tom posledním mu zároveň chyběly pouze tři dny věku k tomu, aby se stal nejstarším vítězem Velké pardubické. V následujících letech se Orphee des Blins stala první klisnou, která dokázala zvítězit třikrát v řadě.
Také Velká 2015 se výrazně zapsala do historie, bohužel však v negativním světle. Poprvé byl totiž vítězný kůň v cíli později diskvalifikován pro pozitivní dopingový nález. Za ten sice nese hlavní vinu výrobce potravinového doplňku, takže padly velmi mírné tresty, ale na této neslavné premiéře to bohužel nic nemění.
V dosavadních 127 ročnících se do listiny vítězů zapsalo 92 koní a 80 jezdců. Je mezi nimi 17 klisen a jediná žena, paní Lata Brandisová. Ta dokázala zvítězit v roce 1937 s klisnou Normou.
V historii dostihového sportu pouze jediný jezdec dokázal vyhrát oba nejslavnější překážkové dostihy, tj. Grand National v Liverpoolu a Velkou pardubickou. Je jím George Williamson. V Pardubicích vyhrál v letech 1890 a 1893, v Liverpoolu v roce 1899.
Již ročník 1878 poznal prvního trojnásobného vítěze a hned šlo o čistý hattrick. Hřebec Brigand vyhrál také v letech 1875 a 1877. V roce 1876 se dostih z důvodu mrazivého počasí nekonal. Zajímavé je, že se na jeho hřbetě při triumfech vystřídali dva různí jezdci.
V roce 1880 se dostihu zúčastnila klisna, která neměla jméno. Dokonce se probila na stupně vítězů, doběhla třetí.
Ročník 1881 vyhrál v sedle Victorie jezdec Hector Baltazzi, který si v průběhu dostihu zlomil klíční kost. Heroický výkon.
V roce 1896 dokončila svůj vítězný hattrick také první klisna, Lady Anne. K vítězstvím přidala ještě po jednom druhém, třetím a čtvrtém místě a byla nejúspěšnějším koněm historie Velké až do roku 1991.
Ročník 1900 vyhrál kůň, který neproběhl cílem jako první. Vítězná klisna Slava byla diskvalifikována pro křižování druhého v cíli, Magyaráda.
Od roku 1904 byly zavedeny časové limity pro jednotlivé dostihy. Stalo se tak na základě průběhu jednoho rámcového dostihu při Velké o rok předtím, při kterém jezdci a koně bojovali s tratí až do tmy. Jak uvidíme, časový limit byl později hlavním aktérem jedné z největších sportovních tragédií historie dostihu.
Ročník 1908 byl již druhým, který byl zrušen kvůli mrazivému počasí. Od té doby se Velká pardubická neběhá v listopadu, ale v říjnu.
Ročník 1909 nepoznal vítěze. Na startu se sešli pouze 3 koně. Jeden spadl, zbylí dva byli diskvalifikováni poté, co koně odmítali pokračovat v dostihu a mezitím vypršel časový limit.
Rok 1920 přinesl onu zmiňovanou sportovní tragédii. Ze šesti startujících koní jich pět padlo nejpozději na Popkovickém skoku. Osamocený Jonathan sice zvládl zbytek dostihu, avšak jezdec Koplík nikam nespěchal a užíval si ovace diváků. Mezitím vypršel časový limit, a vítězná dvojice tak byla po proběhnutí cílem diskvalifikována. Později se ukázalo, že toto rozhodnutí bylo chybné. Po přeměření trati v roce 1936 bylo zjištěno, že kurs dostihu je o 500 m delší, a tím pádem byl dosažený čas v pořádku. Bohužel se již nikdo neměl k tomu, aby původní rozhodnutí revidoval.
Ročník 1929 vyhrál bělouš Ben Hur, přestože v průběhu dostihu třikrát upadl.
V roce 1951 zvítězil dosud nejstarší jezdec v historii. Vladimírovi Hejmovskému bylo v době konání dostihu 58 let a 356 dní. Zajímavé je, že se na start Velké postavil pouze jednou. Zároveň to byl poslední rok, kdy kurs dostihu zavedl koně mimo vnitřní prostor závodiště.
V roce 1956 naopak vyhrál dosud nejmladší jezdec. Josefu Vavrouškovi bylo pouze 19,5 roku. Byl to jeho životní úspěch, nikdy poté již tento dostih nevyhrál.
V roce 1959 uzavřel sovětský Epigraf svůj vítězný čistý hattrick. Stal se teprve třetím koněm, který dokázal Velkou ovládnout třikrát. A zároveň prvním, který to dokázal ve třech letech za sebou. Také byl prvním z řady sovětských vítězů, kteří ovládli tento dostih nepřetržitě v letech 1957 až 1962.
V roce 1962 Velkou pardubickou poprvé přenášela Československá televize v přímém přenosu.
Ročník 1968 se nekonal z důvodu srpnových událostí. Zajímavé ale je, že přihlášeni byli dva koně z USA, což se nikdy předtím nestalo.
Raritou skončila Velká v roce 1970. Na prvních třech místech se umístily klisny.
V roce 1972 dokončil svůj vítězný hattrick Korok – kůň, který nikdy neměl běhat dostihy. Narodil se s vývojovou vadou na noze a kulhal. Přesto z něj Václav Chaloupka dokázal udělat jednoho z nejlepších koní historie. Později se výborně osvědčil jako plemeník.
Ročník 1973 se stal výjimečným. Poprvé v poválečné historii přijel kůň z Anglie, zároveň vyhrál a vytvořil na dalších 14 let časový rekord dostihu. Byl jím fenomenální Stephen’s Society.
Další velká sportovní tragédie postihla Velkou v roce 1975. Před poslední proutěnkou si Flang vypracoval asi čtyřdélkový náskok a zdálo se, že si jde pro vítězství. V té době však na dráhu vběhl kůň bez jezdce, Bledax, srazil se s Flangem, který se tím ocitl na zemi a závod nedokončil.
Ročník 1977 ovládla dvojice Václavů. Ten v sedle, Chaloupka, se tak stal prvním jezdcem historie, který vyhrál Velkou počtvrté. Dosud se to podařilo pouze třem dalším jezdcům.
Rok 1979 přinesl další historický zápis. V sedle Legendy se stal vítězem Jiří Chaloupka, a v listině vítězů se tak poprvé ocitla bratrská dvojice.
Ročníky 1981 až 1983 viděly čistý hattrick kladrubské dvojice Sagar – Pavel Liebisch. Sagarovu kariéru nešťastně ukončilo zranění nohy v kvalifikaci na VP 1984, čímž nejspíše přišel o čest stát se prvním a dosud jediným koněm, který by vyhrál Velkou čtyřikrát v řadě.
V roce 1987 se poprvé běželo pod 10 minut. Dostih však byl tento rok pravděpodobně o něco kratší, neboť místo překážky číslo 6 – Popkovického skoku – se skákala překážka 6b umístěná o kousek vedle v lese.
Rok 1989 přinesl souboj o historický zápis v cílové rovince. Dvojice Železník – Josef Váňa st. bojovala o zisk čistého hattricku. Václav Chaloupka v sedle Fráze zase usiloval své páté vítězství. Úspěšnějším byl nakonec Železník, který tak pokračoval ve své cestě do pozice nejúspěšnějšího koně historie dostihu.
Tak se stalo v roce 1991. Po nezdaru v předchozím ročníku se dvojice Železník – Váňa opět postavila na nejvyšší stupínek po nezapomenutelné stíhací jízdě po pádu na Poplerově skoku. Železník se tak se čtyřmi vítězstvími stal nejlepším koněm. Josef Váňa st. čtvrtým vítězstvím vyrovnal na čele historické jezdecké tabulky Václava Chaloupku.
Ročník 1992 silně poznamenala demonstrace tzv. ekologických aktivistů, kteří chtěli zabránit konání dostihu kvůli údajnému týrání koní. Vnikli do prostoru dráhy a pohybovali se v ní i během dostihu, což výrazně ovlivnilo především náběh na Velký Taxisův příkop, který byl díky tomu velmi pomalý. Spadlo zde osm z patnácti koní.
Krize kolem pořádání dostihů vyvrcholila v roce 1993, kdy se na start Velké postavilo pouze devět koní, nejméně od roku 1946. Závod dokončil pouze jeden.
Rok 1995 přinesl zatím poslední vítězství zahraničního koně. Byl jím britský It’s A Snip.
O další změnu historických tabulek se postaral rok 1997. Josef Váňa st. v sedle Vronskyho dosáhl na své páté vítězství.
V roce 1998 se poprvé triumfu dočkala žena v pozici trenéra. Peruán trénovaný Lenkou Horákovou však zvítězil nejen v tomto roce, ale i ve dvou následujících. Obzvláště ceněným vítězstvím je to z roku 1999, kdy porazil velmi silnou irskou konkurenci.
Ročník 2004 nabídnul divákům další přepis historických listin. Žokej Peter Gehm zvítězil počtvrté v řadě, což se nikomu jinému nepovedlo. Bohužel, další vítězství již nemohl přidat, neboť krátce poté utrpěl úraz v tréninku, jehož výsledkem je trvalé upoutání na invalidní vozík.
Extrémně rychlý závod se odehrál v roce 2008. Vítězná Sixteen (žokej Josef Bartoš) poprvé běžela pod 9 minut a také poslední kůň, který dostih dokončil, doběhl v rychlejším čase, než byl předchozí rekord dostihu.
Ročníky 2009 až 2014 také přidaly rekordní zápisy. Nejprve Josef Váňa st. třikrát za sebou zvýšil svůj náskok v čele historického pořadí jezdců, když přidal své šesté, sedmé a osmé vítězství. Při tom posledním mu zároveň chyběly pouze tři dny věku k tomu, aby se stal nejstarším vítězem Velké pardubické. V následujících letech se Orphee des Blins stala první klisnou, která dokázala zvítězit třikrát v řadě.
Také Velká 2015 se výrazně zapsala do historie, bohužel však v negativním světle. Poprvé byl totiž vítězný kůň v cíli později diskvalifikován pro pozitivní dopingový nález. Za ten sice nese hlavní vinu výrobce potravinového doplňku, takže padly velmi mírné tresty, ale na této neslavné premiéře to bohužel nic nemění.
Historie
Jak již bylo řečeno, první ročník se konal již v roce 1874, což z Velké činí sportovní akci s nejdelší tradicí v České republice. Dostihy se v Pardubicích a okolí pořádaly již desítky let předtím, navíc roku 1856 byla založena dostihová dráha na dnešním místě. Ta získala svoji dnešní podobu po druhé světové válce. Do té doby, hlavně v raných letech konání, byl dostih ve znamení častých změn kursu, koně běhaly i mimo vnitřní prostor dráhy, např. za tribunami. Tím se logicky měnila i délka dostihu, která se od počátku pohybovala kolem 6400 metrů. Od roku 1952 se uvádí délka asi 6900 metrů, která je dodržována i přes několik více či méně kosmetických změn v kursu v pozdějších letech. Po roce 1989 bylo na závodišti provedeno mnoho změn s ohledem na větší bezpečnost koní, jelikož do té doby mělo mnoho překážek nebezpečné parametry (hlavně velké hloubky a ostré hrany příkopů) a pád na nich často ohrožoval život koně. Současnou podobu má dostih od roku 1998, kdy byl změněn směr závěru dostihu v souvislosti s dokončením nové hlavní tribuny.
Bohužel, historie dostihu není bez přerušení. Počasí zavinilo zrušení Velké v letech 1876 a 1908. Tehdy se pořádala v listopadu a oba ročníky zrušil mráz. O další přerušení se postarala 1. světová válka (vč. roku 1919). Také 2. světová válka (vč. mnichovských událostí v roce 1938) zabránila konání dostihu. Od roku 1946 byla tradice dostihu přerušena pouze jednou, okupací republiky vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
Od počátku měla Velká pardubická hojnou mezinárodní účast a čeští jezdci zprvu zahraniční konkurenci nestačili. Poprvé vyhrál Čech až roku 1902. První ročníky se také potýkaly s nízkými počty startujících koní. Před první světovou válkou jen zcela výjimečně byl počet startujících dvouciferný, v roce 1909 dokonce vyběhli pouze 3 koně. Obrat přišel až ve 2. polovině 20. let, od té doby čítají startovní listiny obvykle více než 10 jmen. Zároveň se vznikem samostatného Československa začali v poli převažovat koně domácího chovu. Zahraniční účastníci téměř vymizeli po roce 1948 a když už byli, tak obvykle ze Sovětského svazu. Tamní koně byli hlavně v 50. a 60. letech velmi úspěšní. Západní koně se vrátili ihned po roce 1989 a ročník 1990 se nesl ve znamení rekordní účasti 29 koní. To však již bylo moc a později byl zaveden limit maximálně 25 startujících koní.
Jak již bylo řečeno, první ročník se konal již v roce 1874, což z Velké činí sportovní akci s nejdelší tradicí v České republice. Dostihy se v Pardubicích a okolí pořádaly již desítky let předtím, navíc roku 1856 byla založena dostihová dráha na dnešním místě. Ta získala svoji dnešní podobu po druhé světové válce. Do té doby, hlavně v raných letech konání, byl dostih ve znamení častých změn kursu, koně běhaly i mimo vnitřní prostor dráhy, např. za tribunami. Tím se logicky měnila i délka dostihu, která se od počátku pohybovala kolem 6400 metrů. Od roku 1952 se uvádí délka asi 6900 metrů, která je dodržována i přes několik více či méně kosmetických změn v kursu v pozdějších letech. Po roce 1989 bylo na závodišti provedeno mnoho změn s ohledem na větší bezpečnost koní, jelikož do té doby mělo mnoho překážek nebezpečné parametry (hlavně velké hloubky a ostré hrany příkopů) a pád na nich často ohrožoval život koně. Současnou podobu má dostih od roku 1998, kdy byl změněn směr závěru dostihu v souvislosti s dokončením nové hlavní tribuny.
Bohužel, historie dostihu není bez přerušení. Počasí zavinilo zrušení Velké v letech 1876 a 1908. Tehdy se pořádala v listopadu a oba ročníky zrušil mráz. O další přerušení se postarala 1. světová válka (vč. roku 1919). Také 2. světová válka (vč. mnichovských událostí v roce 1938) zabránila konání dostihu. Od roku 1946 byla tradice dostihu přerušena pouze jednou, okupací republiky vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
Od počátku měla Velká pardubická hojnou mezinárodní účast a čeští jezdci zprvu zahraniční konkurenci nestačili. Poprvé vyhrál Čech až roku 1902. První ročníky se také potýkaly s nízkými počty startujících koní. Před první světovou válkou jen zcela výjimečně byl počet startujících dvouciferný, v roce 1909 dokonce vyběhli pouze 3 koně. Obrat přišel až ve 2. polovině 20. let, od té doby čítají startovní listiny obvykle více než 10 jmen. Zároveň se vznikem samostatného Československa začali v poli převažovat koně domácího chovu. Zahraniční účastníci téměř vymizeli po roce 1948 a když už byli, tak obvykle ze Sovětského svazu. Tamní koně byli hlavně v 50. a 60. letech velmi úspěšní. Západní koně se vrátili ihned po roce 1989 a ročník 1990 se nesl ve znamení rekordní účasti 29 koní. To však již bylo moc a později byl zaveden limit maximálně 25 startujících koní.
Druhá říjnová neděle. Pro všechny fanoušky dostihového sportu posvátný den. Den, kdy se na dostihy dívají i lidé, které jinak tento sport vůbec nezajímá. Na největší závod roku. Nejobtížnější překážkový dostih kontinentální Evropy. Legendu, jejíž první ročník byl uspořádán již v roce 1874, a jejíž vítězný kůň i jezdec vstupují mezi nesmrtelné. Je tu 128. Velká pardubická s Českou pojišťovnou. Loni chybělo málo, abychom byli po 22 letech svědky vítězství zahraničního koně. Jakého dramatu se dočkáme letos?
Vítáme vás u on-line přenosu. Událost začíná v 16:40.
Články odjinud
