Druhý zlatý hrdina pro Česko. Na halovém ME v Praze nadchl běžec Jakub Holuša diváky strhujícím finišem, ve kterém za sebou nechal lhama Tanuie Özbilena z Turecka a zvítězil v novém českém rekordu na 1500 m. A v cíli pak potvrdil, že přesně s takovým průběhem závodu počítal.
Opravdu to tak bylo?
„Özbilen neumí běhat jinak, čekal jsem, že to tak bude. Když jsem na stadion, tak jsem si pustil finále z Istanbulu, finále z Göteborgu, finále z Paříže. Studuju předchozí finále a dívám se, jak soupeři běhají. Člověk si to dává do hlavy a ví.
Co vám tento triumf přinese?
„Doufám, že se dostanu trochu do podvědomí, lidi mě začnou vnímat. Moc se nepočítalo, že bych to zvládnul, byl jsem dvacátý v tabulkách, ale to vůbec nehraje roli. Myslím, že patřím k top běžcům v Evropě. Ale když jsem v pohodě, dokážu porazit každého. V hale umím běhat. Já jsem o tom snil, tohle je, jako bych byl pořád ve snu, neuvěřitelné. Já nemám slov.“
Může zlato z domácího šampionátu něco překonat?
„Tohle je pro sportovce nejvíc, co může v kariéře zažít, Vyhrát příští MS v Pekingu by bylo pěkné, neříkám, že to vyhraju, ale kdyby člověk vyhrál MS tam, bude tam plný stadion, ale tady bylo 11 tisíc lidí, kteří řvou na vás. Neuvěřitelné.“
Jak vypadal strhující závěr závodu z vašeho pohledu?
„Rval jsem to do plných. Viděl jsem, že Turkovi už to úplně nechutná, poznám podle jeho stylu, že mu to úplně netáhlo. Říkám si: musím jít do posledních metrů. A diváci řvali, to mě tlačilo a tlačilo. Na poslední stovce jsem začal věřit, že až vyběhnu z poslední zatáčky, tak ho udělám. A vyšlo to. Sice o kousek, ale vyšlo. Neuvěřitelný.
Zlatý Holuša: Vyhrát doma je nejvíc. Jako sen
Video se připravuje ...
Před cílem se Turek otáčel. Vnímal jste to?
„Já to na něm viděl, říkal jsem, že musím do něj jít do posledních metrů a třeba to vyjde. Když se začne tuhnout, ty metry ubývají. Dotáhl jsem ho docela rychle a vyšlo to.
Bral jste to otočení jako znak slabosti?
„Určitě, ale to jsem neřešil. Každé otočení také bere sílu.“
Měl jste myšlenky na zlato před závodem?
„To ne, ale šel jsem do závodu s tím, že můžu porazit každého. V Braunschweigu jsem taky vyhrál, to je obrovská psychická výhoda. Psychika a zkušenosti jsou důležité. Když víte, že jste někoho porazil, víte, že to může vyjít znovu – nemusí, ale může. Když závodíte s 10 lidmi, co jste neporazil, těžko se nastavuje hlava tak, aby šla na vítězství. Tady jsem věděl, že když se sejde všechno – forma, dobré nohy – může to vyjít.“
Co si dopřejete za odměnu?
„Auto bych možná nové potřeboval, passat už mě trošku zlobí. Uvidíme. To teď neřeším. Nějakou odměnu si dám asi až po sezoně. Budu slavit u Pinkasů, to je atletická hospoda. Jsem hlavně rád, že jsem zpátky, v létě to nebyla úplně sranda, v Curychu mi odešly ledviny, i tohle je takové zadostiučinění, že se mi to vrátilo možná i s úroky.“
Související články
