Tak trochu ve stínu houfných olympijských odhlášek se hlásí golfové British Open, ovšem tradičně v plné kráse. Při rotaci devíti hostitelských hřišť se třetí major sezony vrací podeváté na skotské Royal Troon a velká otázka pro letošní ročník zní: Prodlouží Američané zdejší hegemonii? Vždyť vyhráli šest uplynulých ročníků.
"Bylo by šokem, kdy letos vyhrál někdo jiný než Američan," troufl si Phil Mickelson, ale protože se u toho smál, je potřeba se s tímto vědomím na jeho kategorickou předpověď dívat. Šestačtyřicetiletý populární golfista je sice již lehce za zenitem, ale je to teprve tři roky, co titul z The Open Championship konečně přidal do bohaté sbírky úspěchů, a tak se musí počítat i s ním.
Letošní jediný major turnaj na evropské půdě se navíc hraje na podobném hřišti, jakým byl Muirfield, místo Mickelsonova triumfu. Na skotský links Royal Troon se světová elita vrací po dvanácti letech a z tehdejší špičky je Mickelson vlastně jediným, kdo si stále ještě drží výkonnost, aby byl řazen mezi uchazeče o prvenství.
Poslednímu vítězi z Royal Troon Toddu Hamiltonovi bylo loni padesát a dávno vyklidil pozice. Ostatně, nikdy se mezi top hráče nepočítal, a když tehdy v play off zdolal Jihoafričana Ernieho Else, bylo to velké překvapení, k jakým na British Open (neoficiální, ale vžitý název turnaje) dochází jednou za dekádu.
Hamilton ovšem pomohl Američanům prodloužit sérii vítězství z hřiště situovaného na západní pobřeží Skotska, tedy na protilehlé vůči klasickým linksům St Andrews, Muirfield a Carnoustie. Samozřejmě, jakmile zafouká, na světové straně nesejde, pro letošní rok však není v předpovědi o silném větru řeč. O víkendu má lehce pršet, takže golfistům bude potíže působit spíš úprava hřiště než počasí.
O důvod víc myslet si, že by mohl opět uspět někdo z Američanů, jimž drsnější podmínky spíš vadí. "Může se to stát, ale neřekl bych, že jde o amerikanizaci hřiště," vyslovil se k seznamu vítězů další ze zámořských veteránů Jim Furyk, jenž má na kontě šest top 10 umístění na The Open. "Na přelomu století se Američanům dařilo obecně," připomněl 10 výher svých krajanů ve dvanáctileté periodě 1995 - 2006.
Jenže odvozovat cokoli od nějakých obecnýh předsudků není na místě. Loni v St Andrews panovala čina a slavný pohár Claret vyhrál rovněž golfista z USA. Kvůli skluzu programu se play off hrálo až v pondělí a Zach Johnson v něm zdolal Jihoafričana Louise Oosthuizena a Australana Marka Leishmana. "Rozhodně to neznamená, že bych měl před čtvrtečním jednu nebo dvě rány náskok," připojil obhájce.
Ono překvapení dekády má ta druhá v novém miléniu už za sebou. Když v roce 2011 nečekaně hladce zvítězil v anglickém Royal St George's Severoir Darren Clarke, předběhl tehdy třiačtyřicetiletý hráč svého o generaci mladšího a nepoměrně populárnějšího krajana Roryho McIlroye. Na konto jednoho z nejlepších golfistů současné éry vyšel triumf z British Open předloni, a opět v Anglii (hřiště Royal Liverpool).
McIlroy se před dvěma týdny zařadil do velké skupiny hráčů, kteří s odkazem na nebezpečí nákazy virem zika odmítl start na olympijských hrách v Riu de Janeiro. Na tiskové konferenci před nadcházejícím velkým kláním dokonce prohlásil, že turnaj pod pěti spojenými kruhy má do majorů na hony daleko, a on se asi ani nebude dívat v televizi. Vysloužil si za to drsnou kritiku od lidí z golfu i mimo něj, ke všemu se nešikovně vyjádřil k antidopingu.
Vzrušená diskuse na den či dva dokonce překryla debatu o tom, kdo má šance na Royal Troon, a jestli to zase bude někdo z Američanů, kdo se bude radovat z titulu. Vzdor jistému ústupu a ztrátě fenoména Tigera Woodse (skoro rok nehraje, rehabilituje) jich je 13 ve světovém top 25. "Je slušná šance, že americká dominance vydrží," prohlásil Angličan Paul Casey, řazený do skupiny černých koní.
|
Vítězové The Open Championship na hřišti Royal Troon: |
|
2004 Todd Hamilton (USA) 1997 Justin Leonard (USA) 1989 Mark Calcavecchia (USA) 1982 Tom Watson (USA) 1973 Tom Weiskopf (USA) 1962 Arnold Palmer (USA) 1950 Bobby Locke (JAR) 1923 Arthur Havers (Anglie) |
