8. srpna 2016 • 12:44

Gymnastická legenda Říčná: Synovi tu olympiádu nikdo nevezme

Autor:

PŘÍMO Z RIA | Vyběhla z tělocvičny jen na chviku a v rukách nervozně mačkala stočenou českou vlaječku, jejíž barvy měla i vymalované na nehtech. Hana Říčná, vicemistryně světa na kladině z roku 1983 má stále gymnastické držení těla, ale v olympijském dresu v Riu už měla svého syna Davida Jessena. „Mám hrozné nervy,“ vyprávěla.



Jaké je to fandit svému synovi na olympijských hrách?
„Všichni si ze mě v USA i v Česku dělají srandu, protože já když se dívám na Davida, zakrývám si oči, vydávám zvuky. Dcera na mě právě křičela, ať se uklidním a přestanu, ale když se na bradlech na začátku nemohl dostat do té stojky, tak jsem myslela, že se zblázním…“

Rodiče to mají těžké…
„To je hrozné! Teď rozumím tomu, proč byla moje maminka tak hrozně nervózní a úplně bledá, když jsme jeli na závody. Ona teda neměla tu šanci jet se mnou třeba do Soulu nebo na mistrovství světa. Byla se mnou jen na mistrovství světa v Budapešti, ale třeba do Montrealu nemohla.“

Kdy jste se rozhodla, že do Ria poletíte?
„Měla jsme hrozné štěstí, v tělocvičně se lidi složili a jedna z maminek řekla, že jeí manžel má hrozně nalétaných mil, tak mi dali letenky pro mě a pro dceru.“

David skončil ve víceboji sedmačtyřicátý, jak se vám líbil?
„Nejdůležitější pro něj je nespadnout, ale spadl už u prvního nářadí…

Zanechalo to na něm stopy?
„Viděla jsem, že byl nešťastný. Vidím ta jeho gesta, která udělá po sestavě. Bradla zachránil, ale bylo jasné, že na finále nemá šanci. To jsem si myslela už po prvním nářadí, to by musel zacvičit bez pádu, úplně perfektně všechno. Říkal, že v tréninku mu nešla prostná a přeskok, ale přeskok zacvičil dobře. Na prostných se mu posmíváme, že má kuřecí nohy, že je musí víc naposilovat a naběhat.“

Bývalý gymnastka Hana Říčná a matka českého gymnasty Davida JessenaBývalý gymnastka Hana Říčná a matka českého gymnasty Davida Jessena

Tenkrát jsem byla v nejlepší formě

Povzbuzovala jste vašeho syna, aby začal závodit za Česko?
„On byl prvně v americké juniorské reprezentaci, takže měl šanci dostat se do seniorského výběru. Ale bylo jasné, že letos by na olympiádu neměl šanci. Tak jsem mu říkala, co kdybys to zkusil za Česko, i manžel říkal, že je to dobrý nápad. To mu nikdo nevezme, že byl na olympiádě. Teď, jak půjde na Standford, tak tam jsou z něj všichni paf, že tam budou mít olympionika.“

Vy jste reprezentovala na olympiádě v Soulu 1988, ale o vaší životní šanci jste přišla, když jste v roce 1984 nemohla odjet na olympiádu kvůli politickému bojkotu na Hry do Los Angeles, dává vám olympijská účast vašeho syna satisfakci?
„To už je všechno hrozně dávno, na to jsem už celkem zapomněla. Ale v tu dobu jsem byla ve své nejlepší formě a bylo to hrozně smutný. Všichni jsme se připravovali v Nymburce a byli jsme tam rok před olympiádou v nejlepší formě a řekli nám, že se na olympiádu nejede a bylo to hrozné zklamání.“

Jak zatím hodnotíte cestu vašeho syna, který se kromě gymnastiky chystá i na prestižní univerzitu ve Sranfordu?
„On je perektní, nejenom dobrý gymnasta, vyrostl z něj takový člověk, všichni ho obdivují, mají ho rádi. Je hrozně inteligentní a teď se chystá na univerzitu do Stanfordu a všichni jsou z něj unešeni, protože je to vzor pro všechny kluky v tělocvičně a pro všechny, jak se chová, jak dře. Je to fakt borec.“

Kdy se pojedete podívat do Česka?
„Teď jsem celkem delší dobu nebyla v Praze, naposledy, když se nám veřejně omlouvali, že jsme nejeli do Los Angeles. Chtěla bych jet domů, ale museli jsme zavřít tělocvičnu, manžel onemocněl. Vzali jsme práci na Floridě, ale tam se nám nelíbilo. Tak jsme se odstěhovali, jsme teďka v Pensylvánii, dělám pro jednu z nejlepších tělocvičen.“

Vše o LOH Rio de Janeiro 2016 čtěte zde >>