13. srpna 2016 • 21:35

Bronzová Kvitová plakala štěstím: Na Ježíšovi jsem nebyla, ale mám medaili

Autor:

Oba své wimbledonské triumfy slavila Petra Kvitová krátce po mečbolu rozzářená s úsměvem, po zisku bronzové olympijské medaile na hrách v Riu de Janeiro si česká tenistka klekla na betonový kurt a slzela štěstím.



"Slzy štěstí jsem neměla hodně dlouho. Jsem moc ráda, že přišly," řekla Kvitová. Oči měla stále vlhké, ale na tváři už se jí rozlil slastný úsměv a velká úleva. Na začátku roku si totiž řekla, že hlavním cílem je vybojovat medaili na olympiádě. "Po roku, který není úplně hvězdný, tak získat bronz je skoro nadlidský úkol," oddechla si.

Od začátku roku se Kvitové na dvorcích nedařilo. Po Australian Open se rozešla po sedmi letech s trenérem Davidem Kotyzou a pak i s přítelem. Řešila různé zdravotní problémy a neuhrála žádný velký výsledek. Až v Riu najednou vyzařovalo z Kvitové odhodlání. "Jsem ráda, že jsem si schovala nejlepší tenis na Rio," řekla.

Několikrát na své třetí olympiádě zopakovala, jak je nabuzená a že fakt, že hraje v národních barvách, jí dodává energii. "Zápasy za Česko jsou pro mě vždy výjimečné. Přišla jsem předvést, co umím," řekla šestadvacetiletá hráčka z Fulneku, která měla lví podíl na čtyřech českých titulech ve Fed Cupu v uplynulých pěti letech.

Do turnaje v Riu vstoupila solidní výhrou nad Maďarkou Timeou Babosovou a uvolnila se. "Cítila jsem, že to je tam, za to jsem byla vděčná," řekla. Ve třetím kole vydřela i za pomoci dalších českých olympioniků výhru nad Ruskou Jelenou Makarovovou. "To byl jeden z nejtěžších zápasů. Pak už jsem měla sebevědomí," uvedla.

Toužila po zlatu, ale v semifinále prohrála s překvapením turnaje Monicou Puigovou z Portorika. V olympijské vesnici půl hodiny brečela a jen těžko se ze zklamání dostávala. "Smutek byl opravdu obrovský. Úplně jsem nejásala a nedokázala jsem si představit, jaké to bude bojovat o bronz, ale pro medaili jsem sem přijela," řekla.

Když se připravovala na zápas o bronz s Madison Keysovou z USA a dívala se na videa, tak se úplně nesoustředila. "Nebyla jsem do toho úplně zabřednutá," řekla a dodala, že večer usínala spíše s pocitem prázdnoty než s natěšením.

Jsem dost rozsypaná, řekla po vítězství

Ráno před duelem o třetí místo už se cítila lépe. Rozehrála se s šéfem české tenisové výpravy Petrem Pálou a nebyla nervózní. "Což bylo zvláštní, ale cítila jsem, že to tam je a že udělám všechno pro to, abych získala aspoň ten bronz. Nakonec jsem se dokázala namotivovat, za což jsem strašně ráda, že to tam bylo," řekla.

Poprvé si Kvitová řekla, že něco dokáže, a také to dokázala, za stavu 5:4 ve druhém setu ve finále Wimbledonu 2011 proti

Marii Šarapovové. "To jsem si říkala, že to může být jediný moment v mém životě, tak ať to dám. A dala jsem to," vzpomínala.

Dlouhodobý plán měla po zklamání v roce 2013. Tehdy vypadla ve čtvrtfinále a pak si s týmem připíjely na další rok. "A skutečně jsem vyhrála. Ale nebylo to tak koncentrované jako letos. Nyní jsem vše směřovala k olympiádě, ale v tenisu je to strašně těžké, jak máme hodně vrcholů. Je to jiné," řekla.

Dohrávala s bolavým předloktím, začala jí bolet noha. "Jsem ráda, že to mám za sebou. Jsem dost rozsypaná," řekla. Kvůli noze nejspíše zruší účast na turnaji příští týden v Cincinnati. V Riu se ale těšila na oslavu. "Něco si dám. Potřebuji se uvolnit. Ten týden byl opravdu ve stresu. A chci si konečně užít olympiádu. Já nebyla nikde. Na Ježíšovi, na Copacabaně, ani na jiném sportu. To je tragédie. Ale mám medaili."

Madison Keysová na Kvitovou ve třetím setu nestačila
Madison Keysová na Kvitovou ve třetím setu nestačila

Více o LOH Rio de Janeiro 2016 čtěte ZDE>>>