Na první pohled to byl gól, jakých dal Marek Bakoš v kariéře hromadu. Střela ze značky pokutového kopu, bezchybně napálená doprostřed brány. Pro plzeňského kanonýra to ale v bitvě se Slováckem byl jubilejní okamžik. Dostal se totiž na metu 100 vstřelených branek v profesionální kariéře. „Jsem rád, že se mi tenhle milník podařilo pokořit,“ neskrýval hrdost.
Měl jste před utkáním v hlavě, že jste jeden zásah od jubilea?
„Přiznám se, že jsem na to myslel. Hlavně když jsem dal 99. gól. V hlavě mi to vrtalo, je to určitý mezník. Chtěl jsem ho splnit co nejdřív, trochu mi to v hlavě vířilo. Jsem rád za tým, že se teď můžu plně soustředit na to, na co mám.“
Co pro vás 100 nastřílených gólů znamená?
„Nechtěl bych to úplně rozvádět. Budu to hodnotit asi až po kariéře. Když se nad tím zamyslím, mohlo být gólů víc. V kariéře mě provázely dlouhé gólové stopky. Jsem samozřejmě rád, že jsem tu metu pokořil a věřím, že to nebyl poslední gól v lize. Snad jich ještě pár přidám.“
Vzpomenete si na svou vůbec první branku?
„Vybavuju si ho. Bylo to za Púchov, kdy jsem dostal důvěru od trenéra na šest nebo sedm zápasů. Bylo mi tehdy dvacet, šest zápasů jsem nedal gól, trenéra odvolali, byli jsme na padáka. Nový kouč mě postavil na pravého záložníka a já hned v prvním utkání dal gól a potom jsme se zachránili. Bylo to zpoza vápna, takových jsem moc nedal, ale tenhle si pamatuju, protože je první.“
Je pro vás tahle meta o to sladší, že jste jí dosáhl v dresu Plzně?
„Jsem tu nejdéle. Je to asi tím, že když vydržíte v jednom klubu déle, tak musíte něco odvést. Tím pádem se góly nasčítají. Jsem rád, že se mi tenhle mezník podařilo překonat právě v Plzni. Když jsem odsud před dvěma lety odcházel, ve stý gól v Plzni jsem nevěřil. Fotbal je takový. Někdy se může všechno otočit, mně se to teď stalo pozitivně.“
Na podzim jste při tom spíš vysedával mezi náhradníky. Věřil jste, že s vás ještě může být klíčový hráč týmu?
„Já jsem měl období, že jsem po návratu do Viktorie naskočil, vydržel asi čtyři nebo pět zápasů a neudržel se v sestavě. Je tu konkurence, každý hráč může nastoupit. Všichni útočníci jsou schopní dávat góly. Míša Krmenčík hrál výborně, dával góly, dostal se do reprezentace. Plně jsem to respektoval, připravoval jsem se na moment, kdy dostanu šanci. Nechtěl jsem být zanedbaný. Teď jsem rád, že hraju. Mám dobré období v rodině i fotbale, jsem spokojený.“
