Ví, co znamená přijít o všechno. Bývalý kouč prvoligového Liberce Josef Petřík nedávno padnul na dno. Drsně. Prakticky se stal bezdomovcem. Jako psanec přespával v zahradní chatce. Dostal se do světa, kde zítra neexistuje. Budoucnost se tam scvrkává pouze na jeden jediný den. Ten dnešní.
V létě dostal novou šanci. Jako trenéra Josefa Petříka angažala Chrastava (ano, to městečko, kde došlo k „atentátu“ na Václava Klause), nováček v libereckém krajském přeboru. Výsledek? Spartak ligu po devíti kolech vede, nikdo v soutěži nenastřílel více branek. A jeho béčko zase vévodí rovněž jako zelenáč okresnímu přeboru.
„Na útočný fotbal se zaměřujeme, chceme soupeře přestřílet a zatím se nám to daří. Fotbalisté v Chrastavě mají v podstatě stejný trénink jako prvoligoví hráči, přestože jde o amatéry a trénujeme třikrát týdně,“ vypráví Josef Petřík. „Když si představíme, že trénoval první ligu, tak mu žereme každé slovo, co řekne,“ pochvaluje si zase Aleš Vávra, který za Chrastavu odmala hraje.
Jenže k úspěchům současné fotbalové štiky na Liberecku se ještě dostaneme. Vraťme se teď na počátek pádu trenéra. Přestože o něm Petřík stále velmi nerad vypráví. Jak se člověk dostane do situace, že mele z posledního? Vězte, že rychle.
„V době, kdy jsem vydělával hodně peněz ve Slovanu, jsem si žil nad poměry. Nečekal jsem, že přijde tak rychlý konec ve Slovanu,“ shrnuje stručně padesátidevítiletý kouč. Dovolená za sto tisíc ve Vietnamu? Proč ne. Je libo Thajsko? Letíme! „Tehdy jsem na to měl, nechtěl jsem peníze dávat jen tak na účet,“ kroutí dnes hlavou.
Za Slovan deset let hrál. Dělal například asistenta Vlastimilu Petrželovi či Ladislavu Škorpilovi. Slavil i tři mistrovské tituly. Trénoval áčko, na liberecké lavičce stál dohromady 63 zápasů. Působil také jako sportovní ředitel. U Nisy se s úsměvem i jistou dávkou jízlivosti špitalo: Petřík? Ten v Liberci přečká všechno. Nebyla to pravda. Předminulou sezonu dostal v zimě padáka.
Důvod? Tady máte jeho verzi: „Nedohodl jsem se s vedením klubu na pokračování ve Slovanu. Byl to hořký rozchod, ale dál bych se k tomu nechtěl vyjadřovat.“ Znění zaměstnavatele: „Naše představy byly rozdílné. Chtěli jsme tým oživit, změnit způsob práce a koneckonců se tak i stalo,“ říká zase sportovní ředitel Slovanu Jan Nezmar. To je oficiální verze. Za kulisami můžete tušit všelicos, ovšem to teď není až tak podstatné.
Zkrátka výpověď. Petřík naráz neměl jak splácet půjčené sumy. Alkohol snímal tíhu. Utíkal k ruletě. Často prý byl vidět pod Ještědem v hernách. „Je pravda, že jsem udělal různý kraviny. Ano, občas jsem se napil a zahrál i ruletu. Byla to blbost, ale ne všechno, co se říká, je pravda,“ brání se Petřík.
„Navíc ve stejné době, kdy jsem skončil ve Slovanu, jsem se rozešel s partnerkou, se kterou jsem byl deset let. Bylo to fakt těžké období,“ svěřuje se.
Ocitl se na dlažbě. Přespával v zahradní chatičce. „Byly to velmi provizorní podmínky, byl jsem na dně,“ přiznává. „Dodnes musím splácet půjčky. Ale v současné době se snažím svou situaci zkonsolidovat. Dostal jsem se do prostředí, kde mi lidé chtějí pomoci a já se snažím pomáhat jim,“ věří Petřík v lepší časy.
Jsme zpátky nedaleko Liberce v Chrastavě, která ho jako nováček v krajském přeboru v létě angažovala. „Není umění člověka zatratit, ale podat mu pomocnou ruku,“ vytahuje vzletnou větu šéf klubu Petr Rozmajzl, který Chrastavu trénoval a Petříka s nejvyšší trenérskou licencí vzal oficiálně jako odborného poradce.
„Když k nám před třemi měsíci přišel, byl pohublý, teď už je na tom o hodně lépe. Dostal se zase do fyzické kondice. Dá si s námi dobrou baštu, protože u nás v Chrastavě hrají kluci srdcem, zadarmo. Když vyhrajeme, sponzor nám zaplatí dobré jídlo. Jsme s ním spokojení,“ mne si ruce nad „přestupem“ Rozmajzl.
A co dál? „Rozhodně z Chrastavy neutíkám, ale věřím, že ještě jednou budu trénovat a že se najdou kluby, které třeba budou chtít využít mé zkušenosti v práci s mladými hráči,“ doufá Josef Petřík. Happyend? Možná.
