ROZHOVOR | Zapózoval v dresu s oblíbeným číslem 29, podepsal roční kontrakt a poprvé si zatrénoval s týmem. Brankář Jaromír Blažek se stal oficiálně hráčem PSJ Vysočina Jihlava, který hodlá s dlouholetou sparťanskou oporou slavit po sezoně postup do nejvyšší soutěže. „Jasně, že tomu věřím. Všechno je tak nastartované,“ prohlásil dobře naladěný Blažek.
Jak vypadá vaše smlouva?
„Je úplně normální. Dostal jsem nabídku a o penězích jsme se vůbec nebavili. Řešili jsme jedinou věc, a tou je cestování a přespávání v Jihlavě. O financích se nelicitovalo.“
Studoval jste tabulku druhé ligy?
„Vím, že je Jihlava třetí a má stejně bodů jako druhý Střížkov. Nebudu říkat Bohemka. (úsměv) První je o šest bodů Ústí. Jihlava hraje o postup, víc k tomu studovat nemusím.“
Vzpomenete si, jak jste před šesti lety v posledním kole prohráli doma s Plzní a tím odsoudili Jihlavu k sestupu?
„Tuhle otázku jsem opravdu nečekal. (ironicky) Po pravdě, kdybyste mi ten zápas nepřipomněl, tak si na něj nevzpomenu. Když si to utkání vybavím, nevidím tam žádný úmysl proti Jihlavě. Prohráli jsme 1:3 a dva góly jsme dostali z penalt.“
Proč vám krachlo angažmá v Českých Budějovicích?
„Prý proto, že tam zůstal brankář Delač. Nebudu zastírat, že mě to mrzelo. Budějovice se ozvaly jako první a já mívám svůj pořadník. V první fázi nebyla o Delačovi žádná řeč, na stole byla nabídka na můj příchod do Budějovic. Pak to ale krachlo.“
Měl jste tu nabídku ve stejné době jako Tomáš Řepka?
„Já ji měl dřív. Tomáš až poté, co mu nevyšla Plzeň. Byli jsme tou dobou v kontaktu možná víc, než když jsme spolu působili ve Spartě. Volal mi, když měl jít do Plzně, z něčeho měl trošku strach, pochybnosti. Říkal jsem mu, ať neblbne, že něco lepšího se těžko objeví.“
Co vám řekl na Jihlavu?
„Neříkal nic. Jsme dospělí lidé. Nic si neschvalujeme, jen se informujeme.“
V jakou chvíli jste byl rozhodnutý ukončit kariéru?
„V pondělí ve čtrnáct hodin u manažera Pasky. Oznámil jsem mu, že končím. Člověk má takové slabé chvilky.“
Kdy vás to přešlo?
„V pondělí v půl deváté večer. (úsměv) O Jihlavě jsem hodně slyšel a nic špatného. Pak jsem se sešel s pány Vaculíkem a Tulisem (šéfové klubu – pozn. aut.), kteří mě přesvědčili, že to, co jsem slyšel, je pravda. Jediný strach mám z cestování, ale to přejde. První cesta byla super, byl jsem v Jihlavě z Prahy za hodinu a deset minut. Byl jsem docela překvapený, jak rychle to šlo. Ale to jsem nechytl žádnou zácpu na dálnici.“
Jak na vás zapůsobilo město?
„Udělali jsme si kolečko s panem Tulisem. Je to tady malý, z Prahy jsem zvyklý na něco jiného. Ale aspoň ušetřím za naftu. Jinak jsem rodák z Brna, celou rodinu mám ve Šlapanicích u Brna. Určitě se na mě zase přijedou podívat, až budeme hrát na Zbrojovce.“
