Špaček ladí oslabení: O hráče v brankovišti se stará gólman, jako v NHL
PŘÍMO Z MINSKU | Nejvíc času v oslabení, nejvíc inkasovaných gólů v početní nevýhodě… To je zatím česká bolest na šampionátu v Minsku. Práce týmu při vyloučení se ale lepší, i díky postřehům asistenta kouče Jaroslava Špačka.
Taky se vám zdá, že Češi při oslabení nechávají protihráče na hraně svého brankoviště bez povšimnutí? Nepletete se. To je totiž záměr Jaroslava Špačka… „Tak to chceme hrát, to je trend, který jde pozorovat i v NHL,“ vysvětloval bývalý výtečný zadák a nyní pomocník Vladimíra Růžičky pro defenzivní část hry.
„Se Švédy jsme se s protihráčem na brankovišti dvakrát zaklínili a oni to rázem měli do prázdné. Pořád je nás na ledě o jednoho míň, musíme věřit gólmanovi, že si svého hráče na brankovišti odehraje. Kluci pak musejí hlídat dorážky, které už s Kanadou oproti dřívějším partiím nebyly.“
Sami hráči pokyny svého nadřízeného vzali za své, odlišný postoj uvedli rychle do praxe. „Za jednoho trenéra se tu oslabení hrálo trošku jinak, teď hrajeme zase tak, že clonícího hráče máme nechávat brankáři a brát si dorážky,“ zmínil tahoun obrany Ondřej Němec bývalého kouče Aloise Hadamczika.
„Bylo to krásně vidět i v první třetině s Kanadou, kdy jsme Kovymu nechávali střely z boku a my si rozebírali dorážky, nebyl s tím problém. Špágr pracuje výborně. On moc dobře ví, co chce, sám to hrál skvěle.“
I přes dva inkasované góly, které vznikly spíš z ojedinělých situací, si tak Špaček pondělní práci v početní nevýhodě pochvaloval. Především zvýšenou agresivitu. „Pořád tam ale jsou chyby. Detaily, které musíme vychytat,“ pravil. „Neblokujeme první střely, nejsme ve správném směru. Je to o tom, že se člověk chce obětovat pro tým. My pořád hrajeme spíš tělo na tělo, než tělo na puk.“
Ještě lepší pokrývání ran by mělo začít už proti Italům…
