Švýcarsko - USA 0:1p. Američané po 65 letech slaví titul! Legenda Ambühl bez zlata
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Další zázrak na ledě! Tentokrát na šampionátu. Američtí hokejisté ve Stockholmu přidali zlaté písmo do kronik jejich hokeje. V roce 1980 to byl olympijský triumf se stejným názvem. Tentokrát se vyklubal ve Švédsku. Poprvé od roku 1960, kdy byl turnaj součástí olympijského turnaje, slaví zlato! Po 65 letech. Díky útočníkovi Tage Thompsonovi, střelci z Buffala, který udeřil v nastavení a jeho tým vyhrál 1:0. Švýcarští hráči opět prohráli finále. Už počtvrté v historii… Stejně jako loni, když padli s českým výběrem.
Byl to tradiční obrázek. Na ledě poházené hokejky, rukavice, helmy. A v rohu hráči, oddávající se zlaté euforii. Na té druhé naopak smutek a zmar.
Američané versus Švýcaři. Na jedné straně euforie, na té druhé bezbřehý smutek. Zvlášť, když Švýcaři počtvrté v historii prohráli finále. Před rokem je zdeptali Češi, tentokrát to byla zámořská velmoc.
Jejich smutné obličeje mluvily za vše…Gólman Leonardo Genoni, hlavní opora týmu a nejužitečnější hráč turnaje, jenom těžce schovával obličej plný slz pod lapačkou. Také třeba útočník Nino Niederreiter plakal, když sledoval, jak se raduje soupeř.
Američané byli rozdovádění. Tuhle veselici si užívali naplno. Po ledě popojížděli s pohárem a mávali malinké skupince zámořských fanoušků.
Švédská hokejová kopule ve Stockholmu viděla drama jako hrom, podle očekávání. Infarktovou podívanou, kterou mohla rozseknout jediná malá minela. Jediný odražený puk… Třeba to, jak se sedm minut před koncem málem skutálel za záda švýcarského brankáře! Už se zdálo, že je rozhodnuto. Ale nakonec se zázračně zastavil. Drama šlo dál.
Až do nastavení, protože v základní hrací době gól nepadl. Moderátor hlásil: „Pojďme si to užít až do konce! Větší drama jsme si nemohli přát.“
Američané se mohli dostat do vedení v polovině druhé třetiny, kdy se útočník Garland snažil vyzrát na gólmana Genoniho při nařízené penaltě. Ale švýcarský hrdina byl proti. Nenechal se rozhodit, neudělal žádný zbytečný pohyb a pokus v klidu pokryl.
Lidé v červených úborech a pomalovanými obličeji ho odměnili hlasitým potleskem. Ale jistotou byl i Jeremy Swayman, muž s maskou z Boston Bruins. S nimi prožil bídnou sezonu, nedostali se do play off. Ani jeho výkony nebyl ozdobou. Ovšem na mistrovství chytil druhý dech.
„Jsem tady, abych vyhrál zlato!“ říkal přesvědčivě hned v úvodu turnaje v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport. Mluvil o síle týmu, o odhodlání. Většinou to bývají fráze, ale americká cesta to potvrdila. Nakonec skutečně získali zlato!
Když držel pohár, bylo vidět, jak si to užívá. Koukal, co je na něm napsáno, potom se šel s ostatními vyfotit. Na hlavách měli bílé kšiltovky s logem IIHF.
Pod největším drobnohledem na hřiště byl hráč s číslem 10. 41letý útočník Andres Ambühl, ikona světového hokeje. Absolutní rekordman, který odehrál svůj 20. šampionát! Nejdřív se zdálo, že se možná ani nevejde do sestavy, ale nakonec odehrál všechny zápasy a proti Maďarsku navíc vstřelil hattrick.
Jeho příběh o hokejové oddanosti nechal málokoho chladným. Leckdo mu přál zlatou tečku. Zvlášť poté, co tým jeho srdce prohrál už loňské finále v Praze. Finále pro něj bylo 151. utkáním na mistrovství světa.
Ale zlata se nedočkal. Tenhle příběh tedy nemá zlatou tečku. Tu naopak má americké čekání na zlato od roku 1960. Je u konce.
Američané vládnou světu.
Ti se na ledě v Globenu ocitli na nepřátelském území. Při představování slyšeli pískot. Stejně jako když nastupovali na led. V hledišti měli švýcarští fanoušci jednoznačnou převahu, což chtěli demonstrovat i tím, že vytáhli obří vlajku.
Před utkáním se před halou ozývaly jejich tradiční pokřiky, nechyběly zvonce a rudé úbory. Přímo na ochozech jich ale zas tolik nebylo, zabrali vlastně jenom jeden sektor za brankou. Jinak byly i vidění hlavně švédské dresy. Sebevědomí domácí fanoušci prostě byli přesvědčení, že jejich Tre Kronor budou hrát finále. Co jiného, přece?
Ovšem přepočítali se. Lidé ve žlutomodrých úborech moc nefandili, spíš přihlíželi. Takže o to víc byl slyšet švýcarský tábor.
Na konci ale musel jenom sledovat americkou radost.
