Kubalík ve Švýcarsku: Hory, čisto… Po návratu jsem docela koukal
Naskočil do rozjetého vlaku, se kterým však dokázal sladit tempo. Hokejový útočník Dominik Kubalík se po listopadovém odchodu od extraligového lídra z Plzně zabydluje ve švýcarském klubu Ambri-Piotta. Stačil mu necelý měsíc na to, aby prokázal, že v těžké švýcarské konkurenci není jen tak na skok. „Nemůžu si stěžovat. Dostávám hodně prostoru. Víceméně hraju to samé jako v Plzni,“ prozradil s úsměvem na tváři dvojnásobný král extraligových střelců, který stihl za devět utkání nasbírat již 13 kanadských bodů za 5 gólů a 8 asistencí.
Ještě se v novém působišti ani pořádně nerozkoukal a už si zemi helvétského kříže zamiloval. Donedávna plzeňský kanonýr Dominik Kubalík si velice rychle oblíbil venkovské prostředí horské vesničky Ambri.
Když poté přijal pozvánku na poslední reprezentační akci před olympiádou, byl docela v šoku, když se vrátil do mateřské Plzně. „Ve Švýcarsku je to nádherné. Zvykl jsem si na tu nádhernou krajinu. Docela jsem koukal po návratu domů,“ smál se dvaadvacetiletý reprezentant.
Jak jste se za necelý měsíc zadaptoval ve Švýcarsku?
„Musím říct, že mi hodně pomohl Lukáš Lhoták. Zná to tam a umí výborně italsky. O to byl přesun snazší takhle v půlce sezony, kdy je tým již rozjetý. Výsledky zatím nejsou takové, jaké bychom si představovali, ale zvedáme se. Doufám, že to bude ještě lepší.“
Už se učíte italsky nebo si vystačíte s angličtinou?
„S angličtinou si zatím vystačím. Hodně lidí ji používá. V restauraci je však potřeba italština, takže nějaké základy se určitě musím ještě naučit. V šatně slyšíte hned několik jazyků. Všichni Švýcaři prakticky umí tři rozdílné řeči.“
Ambri-Piotta se skládá ze dvou horských vesniček. Byl těžký přechod z města do venkovské oblasti?
„Musím uznat, že pohled na hory je tam přímo nádherný. Všechno je kousek. S přítelkyní jsem se stihl podívat do Milána nebo třeba do Curychu. Všude jsme zhruba za hodinu a čtvrt. Z vesnice do města je to vždycky nedaleko.“
Uspořádaný život ve Švýcarsku si hodně cizinců chválí. Na to si člověk rychle zvykne, viďte?
„Přesně tak. Opravdu je to tam moc hezký. Všude jsou hory a je tam čisto. Už jsem si zvyknul. Když jsem se vrátil do Plzně, tak jsem docela koukal.“ (směje se)
Při vašem odchodu z Plzně jste si ani nedokázal pořádně odpočinout z odehraného utkání, když přišel povolávající rozkaz do Ambri…
„Bylo to hodně rychlé. Řešilo se to vlastně již na poslední reprezentační akci. Ozval se manažer Ambri a řekl mi, ať ukončím hostování v Plzni a zamířím do Švýcarska. Já jsem s tím neměl problém. Od konce minulé sezony jsem chtěl jít hrát někam ven. Když mi to nevyšlo v Rusku, tak jsem neváhal se rychle a jednoduše přesunout do Ambri-Piotta. Věřím, že jsem do toho skočil dobře a všechno je v pohodě.“
Vypozoroval jste již nějaké zásadní rozdíly tamní elitní ligy vůči extralize?
„Je to hodně o bruslení. Hřiště jsou zřejmě o něco větší a není to moc o kontaktní hře. Neříkám, že to byl problém, ale zezačátku trochu nezvyk. Švýcarský hokej je navíc ofenzivnější a to se mi líbí.“
V devíti zápasech jste si připsal třináct kanadských bodů za pět gólů a osm asistencí. Jste spokojený s počáteční formou?
„Nemůžu si stěžovat. Dostávám hodně prostoru v přesilových hrách. Víceméně hraju to samé jako v Plzni. S kluky na přesilovce jsme si docela sedli a funguje nám to.“
Je pro vaší osobní pohodu důležitý, že vám to tam hned po příchodu do týmu začalo padat?
„Určitě. Člověk do toho spadne a začne se mu dařit. Vyhráli jsme i v Davosu. Musíme se hlavně zvednout jako celek, protože nám v zápasech pořád něco chybí. Nejsme schopní je udržet. Když hrajeme to, co máme, můžeme porazit každého.“
Zřejmě byl trochu nezvyk odejít z plzeňské mašiny, která přejížděla každého soupeře do Ambri pohybující se spíš ve spodní části tabulky, viďte?
„Co jsem koukal, tak klukům se daří ještě víc, než jsem odešel. (směje se) Samozřejmě je to znát. Nejdříve se mi zdálo, že si tým nevěří, ale to tak není. Je tam skvělá parta, jenom jsme si podle mého názoru úplně nesedli. Poslední zápasy se to však zvedalo. Nedávno jsme porazili Curych 4:0, což byl snad nejlepší zápas sezony. Dokázali jsme si, že můžeme hrát s nejlepšími.“
Na soupisce elitního švýcarského týmu můžou figurovat pouze tři cizinci. Vnímáte určitý tlak?
„Snažím si to nepřipouštět, ale je tam. Cizinců je na tým opravdu málo. O místo se však hraje všude. Mně se momentálně daří a věřím, že to bude pokračovat. Hlavně se musíme zvednout jako tým. Rád bych si zahrál play off.“
Nyní však hrajete o olympiádu…
„O tom si je snad každý vědom. Každý ví nebo přemýšlí nad tím, co je ve hře. Nelze se však svazovat pouze myšlenkami na Hry. Uvidíme, jak se mi bude dařit. Šanci na nominaci má spoustu hráčů. Budu se maximálně snažit.“
Myslíte přeci jen, že máte k nominaci blíž ze Švýcarska?
„To je těžká otázka. Už jsem se o tom bavil s bráchou. Uznali jsme, že švýcarská liga je určitě kvalitnější. Momentálně nejsem schopný to zcela posoudit. Je možné, že to vyjde nastejno.“
