Růžička: Snad se hráči podívají na Messiho. Aby viděli, jak dávat góly
Devět domácích zápasů, z toho sedm proher. A naposledy dvakrát ani jeden vstřelený gól. Hokejová Slavia hledá cestu z mizérie, na střídačce při střelecké nemohoucnosti trpí i kouč Vladimír Růžička, někdejší prvotřídní kanonýr. „Snad se v úterý hráči podívají na Messiho z Barcelony, aby věděli, jak se dávají góly,“ říká nadneseně slávistický boss.
Už čtyřikrát v sezoně pražský tým nedal v normální hrací době ani gól. V tabulce se potácí na dvanáctém místě, dva bodíky od úplného dna. „Je to špatné, ale nepanikaříme. Budeme bojovat,“ tvrdí trenér Vladimír Růžička a radikální řez v kádru mladíků neplánuje.
Současná situace pro vás není růžová, jak je vám po těle?
„Nic moc, chtěli bychom vyhrávat, to je jasný. Ale když nedáme gól, nemůžeme počítat s tím, že na nula nula vyhrajeme. To by byl až moc velký zázrak.“
Vy sám jste býval proslulý střelec, nemáte někdy nutkání vtrhnout na led a pomoci útočníkům?
„To ani ne. Doba, kdy jsem hrával, je dávno pryč. Samozřejmě se na koncovku zaměřujeme při trénincích, ale v zápase je to něco jiného. Zvlášť pro mladé kluky, které máme.“
Vybavujete si, co pomohlo vám osobně, když jste se střelecky trápil?
„Člověk občas sáhne po nových hokejkách, které jsou taky důležité. Ale vždycky stejně pak rozhoduje hlava a ruce.“
Radíte hráčům při zápase i nějaké konkrétní fígle, jaké dělat, aby mizérii protrhli?
„Tohle moc nedělám, protože pak akorát hráčům zamotáte hlavu. Ono je někdy lepší puk přidržet, zvednout hlavu a vyřešit situaci v klidu. Jindy je zase dobré hned pálit. Takže nejde najít nějaký univerzální recept. Dnešní hokej je úplně jiný než tenkrát, když jsem ještě hrával já. To se nedá srovnat. Navíc někdy máte před sebou prázdnou branku, říkáte si, že je to pohoda, ale dáte tyčku. A jindy do toho zase někde v dálce dvakrát plácnete a jsou z toho dva góly.“
Kudy z toho ven?
„Poctivě makat a nevzdávat to. Podívejte třeba i na Messiho v Barceloně. Také jemu se stane, že nedá vyloženou šanci a vyjde ze dvou tří zápasů bez branky a pak z toho všichni udělají senzaci, že se mu nedaří. Přitom pak stačí, aby dal jeden gól, Barcelonu to celkově nastartuje a dá někomu pět šest gólů. Jenže my nedáme žádný, takže nás nemá co nastartovat.“
Vyrazíte se osobně podívat v úterý do Edenu na Ligu mistrů s Plzní?
„Určitě! (nadšeně) To si přece nemůžu nechat ujít.“
A od Messiho načerpáte nápady, jak zakončovat…
(usměje se) „Na něj by se měli dívat spíš hráči, aby něco okoukali. Já už góly dávat nebudu. Každopádně bude velký zážitek sledovat ten zápas na vlastní oči.“
Je pro vás o to mrzutější, že hlavně doma hrajete bídně a prohráváte už tak náročný boj o to, abyste přivedli do O2 Areny co nejvíc fanoušků?
„To je určitě škoda, všechny nás to mrzí. O diváky ale nebojujeme jenom my, celkově lidí v extralize ubývá, což není zrovna dobrá zpráva. Pochopitelně si všichni přejeme, abychom zase začali vyhrávat. Sráží nás to, že nejsme schopní dobrý výkon zopakovat. Sami se utápíme.“
Trváte tedy na tom, že stále věříte mužstvu plnému mladých hráčů?
„Počkáme si tři zápasy do reprezentační pauzy, pak to vyhodnotíme. Uvidíme, co vymyslíme. Ale nic radikálního měnit nebudeme, nemůžeme si dovolit najít pět nových hráčů. Ani nechci žádné velké výměny, protože v tom případě má cenu trejdovat jenom zkušené hráče, které ale nepustím. A nemá význam posílat pryč hráče ze čtvrté lajny, oni zápasy nerozhodují. Takže i dál si půjdeme svou cestou, chceme vsázet na mladé. Je třeba mí trpělivost a nepanikařit.“
Slavia se zatím pokaždé pod vámi, což je jedenáctkrát v řadě, dostala minimálně do čtvrtfi nále. Nemáte pochyby, že tentokrát play off nevyjde?
„Budeme bojovat do poslední chvíle! Nevzdáme se rozhodně zadarmo.“
I kvůli příjmům ze vstupného ve vyřazovacích bojích, které jsou pro klubovou pokladnu klíčové…
„To je jasné, je to pro nás důležité. Zvlášť v Praze, kde lidi zajímá hlavně až play off .“
A jak to vypadá se zraněným gólmanem Miroslavem Kopřivou, který naposledy nastoupil 14. října?
„Pořád má špatný kotník, už může chodit, ale vazy jsou stále natažené. Podle mě to ještě bude trvat tak čtrnáct dní, než se dá do kupy. Ale netlačím na něj, ještě ho pak budeme potřebovat. Přihodilo se mu to při tréninku, stejně jako nedávno Petru Kalusovi. Za tu dobu, co jsem ve Slavii, se při trénincích zranilo víc hráčů než při zápasech. Nevím, čím to je, asi jsou moc drsné a budu muset ubrat.“ (usměje se)
