Milan Baroš? Radikálním optimistům jsem do soboty nevěřil
Milan Baroš si užívá zaslouženou chvíli slávy•Zdroj: pro Sport Aleš Krecl
Bylo pozoruhodné sledovat mediální diskuzi odborníků, kteří Milanu Barošovi při jeho návratu do české ligy predikovali budoucnost.
Největší skeptikové prorokovali, že v Baníku dokoná svůj pád, mírní pesimisté byli ochotni uvěřit, že nějaký gól vstřelí, ale na nějaký opětovný vzlet do Evropy už může zapomenout.
Mírní pesimisté doufali v jeho vzkříšení a frakce radikálních optimistů dokonce sázela na to, že se Baroš po restartu v Baníku může ještě dočkat angažmá ve velkém evropském klubu. Například ve velmi kvalitním bundesligovém.
Přiznám, že této skupině odborníků jsem tolik nevěřil. Příběh o Barošovi, který se po osmi měsících bez fotbalu vrátí do sotva obživlého Baníku, postaví ho herně na nohy a v létě se upíše, dejme tomu, Schalke 04, se mi zdál notně pohádkový.
Barošovo sobotní představení proti Hradci Králové můj náhled na věc poněkud mění. Ostravský útočník dal tři góly. Mohl jich dát pět. Aktivně se zapojoval do kombinace, vymýšlel šance spoluhráčům, zkrátka byl u všeho.
Jistě, soupeřem Baníku byl podprůměrný Hradec Králové. Ale Baroš převyšoval všech zbylých jedenadvacet aktérů na hřišti tak výrazně, že bylo naprosto zjevné, že tento hráč do české ligy nepatří. Ostatně si vzpomeňte na jeho chvíle v utkání Ostravy v Plzni. A to o sobě ještě tvrdí, že kondičně se zcela stoprocentně dosud necítí.
Přijdou těžší chvíle. Možná už v pátek v Olomouci, kde to bude mít Baroš těžké. Ale po jeho výkonech v Plzni a zejména proti Hradci Králové připouštím, že i radikální optimismus byl na místě.
