Na olympijských hrách startovala česká judistka naposledy v roce 2004, a to Andrea Pažoutová. Naděje se vkládaly do Lucie Chytré, která se dostala i na mistrovství světa 2010 a 2011, jenže pak kvůli úrazu při škrcení musela ukončit kariéru a stala se trenérkou. Na větší medaili se tak čeká od roku 2000, kdy bronz z ME přivezla Michaela Vernerová.
"Bylo by hezké mít nějakého Krpálka i mezi ženami, ale holky teď prostě nejsou. Máme dvě dobré juniorky a to je všechno. Potřebovali bychom mít tým tak deseti holek, které spolu budou trénovat, ale to bohužel nemáme. Nemají s kým trénovat a jak se zlepšovat," připustil trenér Lacina.
Současnou českou jedničkou je jedenatřicetiletá Alena Eiglová, které se však mezi dospělými nepovedlo navázat na úspěšnou juniorskou kariéru a v posledních době řešila, zda v závodním judu vůbec pokračovat.
"Už jsem s judem chtěla přestat, protože podmínky nebyly ideální. Loni jsem ale odešla za přítelem do Mnichova, kde jsem se začala připravovat s Němkami a znovu mě to chytlo. Judo mě pořád baví a to je základ. Navíc cítím, že jde forma nahoru," popsala Eiglová. "Každopádně po třicítce už se na to člověk dívá jinak, už nejsem studentka. Je to i o financích, je třeba jezdit po soustředěních a turnajích, abychom se mohly zlepšovat, ale to stojí velké peníze," dodala.
Momentálně se tak soustředí hlavně na to, aby se pošesté v kariéře dostala na mistrovství Evropy, a pak se uvidí, co dál. "Teď se zaměřuji na Evropské hry, abych se tam kvalifikovala, pak půjdu krok za krokem. Olympiáda v Riu je velký motor, ale musím být realistka. Když to bude reálné, udělám vše pro to, aby se to povedlo," slíbila.
Podobně je na tom další bývalá naděje Tereza Patočková, která se zaměřila hlavně na studium. "Dělám elektrofakultu na ČVUT, což je dost těžké. Judem se neuživím a v elektru jsem dobrá, baví mě to, tak mi přijde výhodnější do budoucna upřednostnit školu. To neznamená, že bych judo odsunula úplně stranou, pořád chci trénovat, závodit, ale už mu nepodřídím všechno," prohlásila Patočková, která se zaměřuje na bezdrátovou komunikaci a satelitní navigace.
Největší potenciál tak momentálně mají osmnáctiletá Adéla Szarzecová a pak jedenadvacetiletá Gansová, která před rokem přestoupila do české reprezentace z rodného Nizozemska. "Tam jsem neměla šanci se prosadit, protože se soustředili jen na ty nejlepší. Díky tomu, že moje máma je Češka, tak se otevřela tato šance a chci ji využít," řekla Gansová.
Ta se nadále připravuje v Nizozemsku, kde žije a studuje, do Prahy dojíždí jen na tréninkové kempy. "Až dokončím školu, tak se možná přesunu natrvalo. Každopádně doufám, že v roce 2020 budu moci na olympiádě reprezentovat české barvy," dodala česká i nizozemská mistryně ve váze do 57 kilogramů.
"Elea je teď z žen asi jediná s větší perspektivou, tak dostane šanci a bude to na ní, jak ji využije. Pak je tam mladá Szarzecová, která také ukazuje perspektivu. V dorostenkách se nám už ale daří vytvořit nějakou tréninkovou skupinu, ze které by nějaká dobrá holka mohla vzejít a za pár let se k holkám připojit. Do olympiády 2020 by se to mělo stihnout, aby se tam alespoň jedna z holek probojovala," věří Lacina.
