Novinářský život v olympijské bublině: hotel, autobus, mixzóna

Stejně jako mají sportovci olympijskou vesnici, tak novináři mají hned tři takové. Nově vyrostlá sídliště ale zdaleka nestačí pro celkem 25 tisíc pracovníků médií. Bydlí tudíž i jinde v hotelech po celém Riu.

Pohyb po dějišti her je pro ně stejně jako u sportovců zajišťován autobusy, v nichž zástupci médií stráví skoro čtvrtinu dne. Hodinové přesuny z jednoho sportoviště na druhé nejsou výjimkou. Na dlouhé cesty je potřeba počítat s teplým oblečením, protože většina vozů má zapnutou klimatizaci.

Od her v Pekingu se novinářské práci s nadsázkou říká život v bublině. Autobusy se cestuje z novinářské vesnice na hlavní autobusové "nádraží" u centrálního tiskového střediska, odkud jezdí další spoje na sportoviště. Je tak možné tři týdny her jezdit pouze těmito spoji a prakticky nezažít atmosféru města.

Stejně jako sportovci řeší také média v ubytování nedostatky brazilských stavbařů. Místo hotelového klíče sice funguje moderní čtečka otisků prstu, ale nikdo už nedotáhl odpady u umyvadla či ve sprše a tak se tekoucí voda vysouší ručníky.

Hlavní tiskové středisko je rozděleno na tzv. IBC pro televizní štáby a MPC pro píšící a fotografy, kterých je už od Atlanty 1996 z celkového počtu vždy 5800.

Akreditace jsou přísně rozděleny a každý se podle toho dostane jen do prostor jemu určených. Píšící tak nesmějí na místa fotografů či televizních štábů. Se sportovci se dá po soutěžích mluvit v tzv. mixzónách, plůtky ohraničených místech, kterými sportovci po soutěži musejí projít. Medailisté absolvují navíc ještě tiskové konference.

Novináři mají přístup na všechna sportoviště, ale na některé akce potřebují ještě speciální vstup. Ne všichni se dostanou na zahájení a zakončení her, na které má každá země omezený počet míst. Speciální vstupenky jsou třeba na zápasy amerických basketbalistů, finále plavání či plážového volejbalu.