"Dosáhl jsem nejlepšího výsledku kariéry. Takže super pocity, bylo to výborné. Před tolika svými fanoušky vyhrát v konkurenci tak dobrých závodníků, to je něco neskutečného. Všechno zahrálo, jak mělo. Něco takového se nestává každý rok. Už jen dostat se do finále je hodně těžký boj," řekl Milík novinářům.
"A když pak máte takový doping od diváků... Říkal jsem si, že to pro ně musím udělat a vyhrát. Když celý stadion řve vaše jméno, to je vážně něco neuvěřitelného," doplnil Milík, jehož hnaly vpřed hlasivky tisíců diváků.
Byť za ním dnes byly od začátku dobré výsledky, neměl dobrý pocit, nedařilo se mu jezdit úplně podle představ. "Protože jsme se tam trošku pletli v nastavení motorky. Pak jsme v něm udělali hodně změn a prakticky každou jízdu jsem jel na jinak nastavené motorce, celý náš tým odvedl skvělou práci," ocenil čtyřiadvacetiletý Milík.
Až čtvrtá startovní pozice od vnitřku oválu ve finálové jízdě v něm nevyvolávala příliš optimismu. "Nejdřív jsem si myslel, že to bude špatné, ale když jsem přijel na start a viděl, kolik je tam materiálu, tak jsem si říkal, že tady by se to asi podařit mohlo. Dal jsem si ho do koleje, uklepat si ho a cítil, jak tam dobře drží. Měl jsem dobrý reflex, dobře nastavenou motorku a byl jsem rychlý," popsal.
Zvítězil stylem start-cíl. "Někdy po třetím kole už jsem začal věřit, že to vyjde. Hlavně, že pak celých šest kol vydržela i motorka, což jsem si v tom závěru přál především. Je to poprvé, co jsem jel těch šest kol. A musím říct - je to vážně fuška," pousmál se Milík.
Vítězstvím dal další razítko na veřejně vyslovená ujištění, že tlak domácího prostředí už ho nesvazuje. "Dneska to bylo úplně v pohodě. Šel jsem do závodu v klidu. Už plochou dráhu také jezdím nějaký ten pátek. A stres je každým rokem menší a menší. I proto, že s těmi nejlepšími jezdím v ligách pomalu každý týden. Je to i hodně o zvyku," podotkl.
Věří, že dnešní úspěch může být zásadním krokem k divoké kartě, kterou bude udělovat promotér seriálu Grand Prix. "Byl bych rád, bylo by to parádní, ale nebudu na to spoléhat. Když se to nepodaří, budu příští rok bojovat, abych si to vysloužil sám a nemusel čekat na nějakou divokou kartu," řekl Milík.
Oslavu si prozatím odpustí. "Akorát si poplácám s týmem, taťkou, mámou a s rodinou. Zítra navíc pojedu v Praze Memoriál Luboše Tomíčka, a jak jsem slyšel, nikdo takhle po sobě nevyhrál oba závody. Takže dnes vážně bez oslav, žádná party, abych tím prvním byl já. Oslavy přijdou, až budu mít trochu volněji," vysvětlil Milík.
Právě otec je pro něho dlouhodobě velkou podporou v kariéře. "Táta mi říkal, že ve všem jsem ho už překonal, jen ve Zlaté přilbě mám ještě co dohánět, protože táta vyhrál dvakrát (1997 a 2000) Zlatou přilbu tam. Tady v Pardubicích už jsem lepší, tak ještě vyhrát alespoň jednou tu slovenskou Zlatou přilbu a definitivně ho překonám," plánoval Milík.
