Jaroslav Hlinka je symbolem hokejové Sparty. Poslední klubista
Skočí do střely, rozštípe vzteky hokejku. Vymyslí geniální pas, dá gól. Jaroslav Hlinka je pro hokejovou Spartu mimořádným lídrem. Mimořádnou legendou. V úterý se stal jejím nejproduktivnějším mužem historie. Zaslouží všechny pocty, které to obnáší.
Miláčky davů měli na Spartě jiné. Jaroslav Hlinka v klídečku zůstával v pozadí. Oblíben, nicméně ne snad přímo zbožňován. To byl střelec Petr Ton, to byl mnohonásobný kapitán mistrů světa David Výborný. Číslo 17 místo toho požívalo opravdový respekt.
Teď zůstal tenhle centr ze starousedlíků v Praze osamocen. Spolu s Karlem Pilařem jsou v Holešovicích posledními pamětníky zlatých dob. Osmatřicetiletý útočník v dresu s „S“ na prsou vybojoval čtyři tituly. Pět jich nemá nikdo. Zatím.
„Mám obrovský chtíč zase vyhrát,“ říká muž se zkušenostmi z NHL. V očích vidíte, jak vážně to myslí. Jak moc by chtěl tuhle misi dotáhnout. Od začátku ročníku jde za svým cílem. Je vůdcem, každé střídání jde příkladem. A hodně si bere, když se nedaří.
Občas to odnese hokejka, občas se vzteky kope do mantinelu. Třebaže jeho soubor vyhrává 7:1 nad Litvínovem. I to ukazuje na zápal, s jakým hraje svou roli. Se stejným padá v oslabeních do střel, rve se s obránci v útočném pásmu...
Fanoušci Hlinku oceňují za věrnost. Vždyť on je symbolem slova klubismus. Slova, které hráčům pomalu mizí ze slovníku. V Česku měl kabinu mimo Holešovice jen v Plzni. Nastoupil za ni ke třinácti partiím. A to jen z důvodu, že o něj neměli doma zájem.
Sparta musí být hrdá, že jejím historickým tabulkám vévodí hráč, kterého sama vychovala. Jakkoliv báječné služby pro ni odvedl jeho předchůdce Petr Ton.
