Soupeře si nikdo pro play off nevybírá. Bylo by to vlastně špatně?
Dušují se, že by NIKDY nepustili zápas. V žádném případě, by si nedovolili kalkulovat a přihrát si do cesty vybraného soupeře. Fanoušci extraligy mohou o těchto slovech pochybovat, mohou si o nich myslet své. Ale bylo by vlastně morálně špatné ukázat si na vytouženého soka?
Při pohledu na soupisky týmů nastupujících k utkání Sparta-Třinec si někteří diváci investici do vstupenek vyčítali. Mnohá jména viděli poprvé, na papíře bylo celkem 30 hráčů ročníku 1990 a mladších.
„Nasadili jsme všechny zdravé,“ vysvětloval svou sestavu Josef Jandač, kouč domácích. „Nechtěli jsme riskovat zranění, využili jsme možnost dát některým odpočinout,“ nevymlouval se Jiří Kalous, trenér hostí.
Nakonec z toho byla poměrně zábavná podívaná bez obran, Pražané zvítězili 6:5. „Jsme rádi, že jsme tím zamezili všem spekulacím ohledně výběru soupeře pro play off,“ těšilo jejich kouče. Inu, zamezili. Zamezilo jim Brno, které porazilo Hradec Králové a tím tabulku rozseklo.
Anebo jim zamezil Hradec, který si přál Holešovické? Ne, pochyby zůstanou. V pátečním kole výsledek z Třince pustil do šestky Zlín a vítězové základní části ho tak nemohli dostat z předkola. I to může být náhoda, stejně tak to náhoda být nemusí.
Nechme to však stranou. Otázka zní, zda by kalkulace byly proti sportovní morálce. Úmyslně prohrát se zdá být až nechutné. Na druhou stranu v atletice taky v rozbězích můžete finiš při jistotě postupu vypouštět, pošetřit síly.
Mužstva z vrchu tabulky si zajistila luxus, že nemusí šlapat do pedálů až do samého konce. Jejich příznivci by asi v případě úspěchu v klíčové fázi sezony nějaké to zaváhání v jejím průběhu odpustili. Pro pohár se musí udělat vše.
Například ve Švédsku byla praxe volby protivníka oficiální. První tým si vybíral jako první, druhý jako druhý a tak dále. Překvapení se vzápětí rodila mnohá, outsideři se mohli přetrhnout. Možná by tento model slušel i extralize a právě ten by zamezil všemožným fantasmagorickým úvahám.
Na svou vlastní otázku mám vlastní odpověď. Nejsympatičtější je mi přístup Litvínova, který s jistým druhým místem makal až do konce a vyhrál šestkrát v řadě. Třinec odmítl rekord základní části, ohrnul nad ním nos. Neodsuzuji ho, ctím tuhle volbu.
Stejně tak bych ctil volbu Komety a Sparty. Ale lámala by mi sportovní srdce.
