Neutopila se v části soutěže, která pro ni vypadala jako negativně zlomová. Ještě nevyhrála, ale zvládla se vymanit z problémů, které ji připravily o domácí pohár a na chvíli přiblížily titul Viktorii. Slavia je teď tým, podle něhož se pojede závěr soutěže. Mužstvo a jeho trenér Jaroslav Šilhavý neřeší nezdary očekávanými kroky, ale suverénní chladnou hlavou.
„Sešívaní“ se v nedávných zápasech jistě alespoň na čas roztřásli. Ta utkání by se dala v pohodě vyjmenovat.
Určitě derby se Spartou. Jistě taky semifinále domácího poháru se Zlínem. A pak v lize s Jabloncem. Jako by mužstvo z Edenu potvrzovalo domněnky veřejnosti, že ještě nemusí být dobře psychicky připravené na titulové závody.
Jenže se v tomto bodě nachází rozpor. Fakt, že nic není jenom černé, a ani jenom bílé. Existují totiž důvodné pochyby, že tým opravdu ještě nemusí být vyzrálý.
Stačí se pouze přehrabat v jeho sestavě a vyplave vám jediné jméno. Josef Hušbauer . Jen on, ještě v dobách, kdy přes hlavu natahoval dres Sparty, poznal zápasy ovlivněné obrovským očekáváním okolí, že musí přijít konečný úspěch. A ještě by se k němu dal přimáznout i Stanislav Tecl , jenž něco podobného prožíval ve Viktorii Plzeň, ale ten nemá momentálně v sestavě červenobílých místo.
Ostatní, bez ohledu na to, jací jsou fotbalisté, neměli k českému titulu ani blízko. Mimo jiné se to trochu nečekaně podepisuje i na Milanu Škodovi. Ač zkušený útočník, v posledních zápasech mu dělá problém i zpracovat si do klidu balon. Hušbauer se z celé jedenáctky v tuto chvíli zdá jako nejspolehlivější hráč, opěrný bod.
CELÝ SESTŘIH: Bohemians - Slavia 1:3. Slavia má v boji o titul zase navrch
Video se připravuje ...
Byť se někdy v Česku vliv trenéra na mužstvo, ať už pozitivní, nebo negativní, výrazně přeceňuje, v tuhle chvíli hraje ve slávistickém příběhu Jaroslav Šilhavý velmi důležitou a hlavně kladnou roli.
Sám může být nervní jako sáňky v létě z toho všeho, jak vyčerpávající boj o vítězství v lize je. Nicméně na sobě tohle břímě nedává znát. Nejen svým vystupováním, to by mělo být až podružným faktorem k hodnocení, ale zejména svými pracovními postupy.
Tlak okolí ho nejspíš mohl v minulých dnech nutit, aby zametl s chybujícím Simonem Delim. Nebo aby zkrátka řešil stoperskou otázku, v níž by se změnila role Jiřího Bílka z nehrajícího kapitána na hrajícího. Nestalo se. A přesto se Deli a jeho parťák Michael Lüftner dokázali před derby na Bohemians srovnat do takové latě, že zápas odehráli víc než spolehlivě.
Šilhavý taky musel řešit situaci kolem Antonína Baráka, který z různých příčin přišel o nadstandardní výkonnost. I to zvládl elegantně a zálohu sestavil s novým hrdinou uplynulých utkání Ruslanem Mingazovem. Kdo by býval řekl, že nenápadný Turkmen takhle promluví do rozhodující pasáže sezony, že?
Z toho všeho vyplývá, že Šilhavý se teď může chlubit něčím, co je pro Slavii velmi prospěšné. Chladným chováním, rozumějte promyšleným, inteligentním, kde není místo pro očividná a prvoplánová rozhodnutí, která by uspokojila veřejnost a dalo by se pak suše, ale zároveň povrchně plácnout, že tedy „ano, Šilhavý se s tím snaží něco dělat“.
Byť je to z výše popsaného důvodu lehce postavené na hlavu, Slavia je nakonec tím, kdo v dostizích panikaří míň. A teď už je to jen a jen na ní. A samozřejmě stále platí, že největším soupeřem bude sama sobě.
Témata:
fotbal, Slavia, blog, Jaroslav Šilhavý, sport, Jan Podroužek, ePojisteni.cz liga, Fotbal na Heureka.cz
