V Ostravě se narodil, do svých šestadvaceti let za Vítkovice hrával a klubu pomohl vybojovat dvě extraligové medaile (stříbro 2001, bronz 2002). Do rodného města přivezl juniorské zlato i světové stříbro z Rigy. Přesto je Zbyněk Irgl nepřítelem vítkovických fanoušků číslo jedna. Proč? Protože dal v létě přednost konkurenčnímu Třinci.
Nemá na to snad právo? Vybrat si nejlepší a nejzajímavější nabídku? Samozřejmě, že má, o tom ani není třeba diskutovat.
Pomineme-li, že dal přednost zrovna jednomu z největších rivalů, dráždilo ostravské fanoušky také Irglovo nic moc neříkající vysvětlení: „Chci zkusit něco jiného.“ Trefně to komentoval jeden ze skalních fandů z ostravského kotle Lumír Cyrus.
„Bral bych, kdyby prohlásil, že mu chybí český titul a že chce jít do týmu, kde má šanci jej získat,“ namítá Cyrus. „Popřípadě bych pochopil i důvod, že se blíží MS u nás, že se chce pokusit o nominaci. A v Třinci může být víc na očích.“
Rozumný náhled. Ovšem vylepšilo by to Irglovu pozici v očích fanoušků? U těch soudných jistě ano, u těch zaslepených by zášť ještě vzrostla. „Takže on nám tím říká, že nemáme na titul?“ Kdo chce, vždycky si hůl (důvod nadávat) najde.
Chvályhodné je, že soudných tentokrát byla při ocelářském derby Třince s Vítkovicemi (3:5) většina. Sem tam sice nadávka z kotle přilétla, ale zdaleka ne v takové intenzitě a kadenci, jako během turnaje Steel Cup před sezonou. Tehdy fandové malovali transparenty s měšcem napěchovaným penězi a Irgla častovali hovorovými výrazy pro děvčata lehkých mravů.
Tentokrát byla atmosféra vyloženě hokejová. V rámci možností a klubové rivality férová. Místo urážek vytáhli vítkovičtí fandové během chorea velkou hlavu modrého Šmouly s nápisem: „Za naše barvy!“ Palec nahoru.
Na druhou stranu si není třeba nalhávat, že pokud by Irgl v zápase proti mateřskému klubu nezůstal jen u jednoho gólu, pokud by si místo dvou dalších tyček připsal hattrick, otočila by se atmosféra okamžitě proti němu. Což je škoda. Hráčů a reprezentantů Irglova kalibru by si mělo extraligové publikum vážit.
Ale jsme v Čechách, že? Jednu chvíli vás plácají po ramenou a druhou na vás ti samí plivou a nadávají.
