Házenkářkám mistrovství světa nevyšlo, samy slibovaly víc
Na rovinu: čekalo se víc, o dost víc. Českým házenkářkám světový šampionát nevyšel, o tom netřeba polemizovat. Postupem ze základní skupiny splnily jen základní cíl, který byl vzhledem k soupeřům povinností.
Kdyby prohrály s Tuniskem, vrátily by se o pár let zpátky, kdy živořily v evropském podpalubí a vrcholné akce sledovaly na dálku. A zničit učednice z Austrálie, to by svedl zřejmě každý interligový tým.
Bašného svěřenky nevybouchly, tak příkré hodnocení být nemůže. Ale neudělaly krok dopředu, který po loňském mistrovství Evropy (12. místo) slibovaly a veřejnost ho od nich tudíž očekávala.
V konfrontacích s nadprůměrnými a špičkovými evropskými soky Rumunskem, Maďarskem, Norskem a Německem byly od úspěchu dál, než samy předpokládaly. Aspoň jednou měly favorita zaskočit, věřily si na to.
Jenže tým utrpěl nerozehraností a zdravotními problémy opor. Vítková, Poznarová, Černá, Raníková, ty všechny měly před vrcholem sezony větší či menší výpadek.
A ten se jednoznačně projevil. Stabilní osa se rozpadla, kouč Jan Bašný musel hledat nové varianty, sázet na jiné hráčky. Jenže výběr kvality má česká házená úzký, nejlepším může konkurovat jen v optimálním složení a v nejlepší formě. Jinak strádá.
Ani v jednom prohraném zápase ve skupině to nebyl dramatický boj do poslední minuty jako před rokem na ME. A v osmifinále s Norkami neměly Češky už vůbec nárok. Kdyby obhájce zlata hrál se všemi hvězdami a naplno až do konce, mohl z toho být děsivý debakl.
Takže: není důvod k panice a rozmetání všeho, co dosud fungovalo. Ale jako úspěch si házenkářky postup ze skupiny zaknihovat nemohou. Už se od nich čeká víc, než splnění základního cíle. Tak snad za rok na evropském šampionátu…
